Sereď 1809 – zdravotní služba, polní špitály a oběti napoleonských válek

Sereď 1809 – zdravotní služba, polní špitály a oběti napoleonských válek
Autor: Michaela Wecker|Popisek: Rakouští kyrysníci, husaři, granátníci a fyzilíři
23 / 08 / 2018, 16:00

Nadační fond Ztracení lidé - oběti napoleonských válek na území ČR a SR připravuje na 8. září 2018 vzpomínkovou akci s předpokládanou účastí asi sta vojáků v historických uniformách nazvanou Sereď 1809 - vzpomínka na oběti napoleonských válek. Program proběhne v Seredi, v Trnavském kraji, kde byl v letech 1809 a 1810 zřízen vojenský špitál č. 11, a bude věnován především zdravotní službě tehdejších armád a uctění památky obětí napoleonských válek.

Organizátoři chtějí připravit seriozní program založený na duchovním odkazu a uctění památky tisíců vojenských i civilních obětí válek, a rádi by přinesli jiný typ akce než nabízí tradiční ostřelování Bratislavy na Dunajském nábřeží, akce Obléhání Bratislavy Napoleonem, která každoročně probíhá v květnu, a je věnovaná epizodě války roku 1809. Francouzský sbor maršála Davouta dostal mezi bitvami u Aspern-Esslingu a Wagramu rozkaz pochodovat proti Bratislavě (tehdy Prešpurku) a zlikvidovat předmostí vybudované rakouskou armádou na pravém břehu Dunaje, v Petržalce:

Maršál Berthier, Napoleonův náčelník štábu, psal Davoutovi 31. května 1809 z Ebersdorfu:

Císař, pane vévodo z Auerstaedtu, mi nařizuje, abych vám oznámil, že jeho záměrem je, abyste nechal dnes vypochodovat, v jednu hodinu odpoledne, jednu ze svých divizí pěchoty, včetně jejího dělostřelectva. Tato divize bude směřovat na Prešpurk a dnes ustaví své ležení tak, aby zítra velmi brzy zrána dorazila k tomuto městu, aby dobyla předmostí, které nepřítel obsadil na pravém břehu.

Psali jsme: Major Pescheloche: „Černý Tulipán“ smrtelně raněný u Slavkova

Akce v Seredi naváže na podobně zaměřené programy uspořádané v minulých letech např. ve Stupavě, s rozšířením atraktivních bitevních ukázek nasazení pěchoty, dělostřelectva i jezdectva, a s cílem připravit se na významné 210. výročí událostí roku 1809 v příštím roce. K němu je mj. připravována evropská série akcí nazvaná Zapomenuté bitvy roku 1809. Tu zahájí 210. výročí bitvy u Sacile, v níž v dubnu rakouský arcivévoda Jan porazil italského vicekrále a Napoleonova nevlastního syna Evžena de Beauharnais, na přelomu května a června přijde na řadu velká vzpomínková akce u bavorského Eggmühlu, v níž si maršál Davout vydobyl titul knížete z Eckmühlu, a ve finále bude připomenuta poslední a rozhodující bitva tažení, bitva u Znojma, připravovaná v rámci Projektu Austerlitz, podobně jako 200. výročí v roce 2009.

Psali jsme: Bitva u Znojma 1809: vítězství a mír do příští války

Program vzpomínkové akce Sereď 1809

 Sobota, 8. září 2018

  • 10:30 – 11:00 Pietní akt na městském hřbitově
  • 12:00 – 14:30 Ukázka táborového života, zámecký park
  • 15:00 – 16:30 Komentované bitevní ukázky a ukázka dobové francouzské vojenské chirurgie
  • 18:00 – 19:00 Mše za padlé, kostel sv. Jana Křtitele

La Marche des Eclopés, Pochod zchromených, pochod francouzské armády

Polní kuchyně s vojenských táborem i místo pro bitevní ukázku bude situované do parku z vnitřní i vnější strany sereďského vodního hradu. Jedná se o nedokončený bastion, který měl v období napoleonských válek plnit ochrannou funkci v kombinaci opevnění spojených s přírodními překážkami, zejména vodními toky jako je Váh a Dunaj. Kletonem této "Palatínské linie" nazvané na počest uherského palatina Josefa Antona byla nedobytná pevnost Komárno.

Celý program bude přístupný veřejnosti, která bude moci kromě bitevních ukázek a výcviku jednotek navštívit dobový stanový tábor, sledovat všedodenní život armád v poli a také např. ruch v polní kuchyni.

Na webu nadačního fondu Ztracení lidé se lze o špitálu v Seredi dočíst následující:

Území Slovenska mělo během všech válek mezi rakouskou a francouzskou říší té doby status zázemí, zásobovacího, tranzitního a, bohužel, také sanitárního. Nejvíc se to projevilo právě roku 1809, kdy se vojenské operace tzv. Dunajského tažení dotkly jihozápadního Slovenska a zároveň území na sever a východ od něj bylo plné  vojenských nemocnic. Tehdy bylo plno úplně všude - v Čechách, na neobsazené části Moravy, ve Slezsku, na Slovensku - všude umírali mladí muži po tisících na následky zranění a infekčních chorob.

Psali jsme: Primaplana.cz – c.k. vojenská historie (a tedy naše)

V Seredi se tak během válečných operací ocitl tzv. Aufnahmespital Nr.11, tedy Přijímací špitál č.11, patřící k 1. armádnímu sboru rakouské armády. Proč se jmenuje přijímací (či třídící)? Protože Rakušané neměli své "ambulance", či jak to nazvat, v bezprostřední blízkosti bojiště. Raněné posbírali, dostalo se jim nejzákladnějšího akutního ošetření a byli odesláni do vnitrozemí, právě do takovýchto přijímacích špitálů. Tam je zdravotníci roztřídili, ošetřili, vybavili dokumenty a poslali dál, do tzv. polních vojenských nemocnic v okolí. V případě Seredě to mohlo být třeba do blízké Galanty nebo Trnavy. (více na www.ztracenilide.cz/places/)

K činnosti vojenských špitálů na území monarchie lze odkázat také na článek Eduarda Wondráka dostupný on-line na serveru Primaplana.cz: K obrazu vojenských nemocnic a jejich činnosti na Moravě za napoleonských válek.

Sereď 1809, plakát

A francouzské zdravotní službě byla věnována kapitola ve sborníku Projektu Austerlitz Třetí koaliční válka 1805 vydaném roku 2004:

Zdravotní služba byla ve své době přehlíženou součástí armády. Prvním problémem byl nedostatek prostředků věnovaných nejen na její vývoj, ale i prostou existenci, druhým, neméně vážným, bylo její podřízení válečným komisařům – lidem bez potřebného vzdělání, pro něž byla správa zdravotní služby jen jedním z mnoha úkolů.

Zdravotní služba měla tři větve – chirurgy, lékaře a lékárníky – a byla rozdělena na personál armádních špitálů, ambulancí a na plukovní zdravotní důstojníky – plukovní chirurgy. Podle výnosu z 24. thermidoru roku VIII (12. srpna 1800) byl počet armádních nemocnic stanoven na třicet. Příprava zdravotních důstojníků probíhala ve čtyřech z nich (Val-de-Grâce, Lille, Metz a Strasbourg), ale vzhledem k nízkému počtu vyučujících nebyla dostatečná. Zároveň byla z řad armády propuštěna (opět z ekonomických důvodů) řada zkušených zdravotních důstojníků. Výnos ze 16. frimairu roku IX (7. prosince 1800) pak snížil počet špitálů na šestnáct a počet příslušníků zdravotní služby na pouhých 844, plus 489 chirurgů u jednotek – počet naprosto neodpovídající stavům francouzské armády (který v létě roku 1805 dosáhne bezmála 450 tisíc mužů). Potřeba vyššího počtu zdravotních důstojníků, jež vyvstala s plánovnou invazí do Británie a posléze s válkou 3. koalice, přivedla do zdravotní služby povětšinou nedouky, kteří si vybrali zdravotní službu, aby unikli běžné vojenské službě. Výcvikové špitály již byly zrušené.

Výnosem z 9. frimairu roku XII (1. prosince 1803) byla dosavadní Zdravotní rada nahrazena šesti hlavními inspektory zdravotní služby, byli to Jeam-François Coste, vrchní lékař Pobřežní armády; René-Niclas Desgesnettes, vrchní lékař Val-de-Grâce; Pierre-François Percy a Nicolas Heurteloup, vrchní chirurgové Pobřežní a Italské armády; Jean-Dominique Larrey, vrchní chirurg Gardy konsulů (Císařské gardy od roku 1804); a Antoine-Augustin Parmentier, vrchní lékárník Pobřežní armády. Tito zkušení a vzdělaní doktoři však řídili zdravotní službu pouze v otázkách lékařské vědy, po odborné stránce jim podléhal zdravotní personál špitálů a veleli polním ambulancím v akci. Organizace špitálů a ambulancí, jejich umístění, zásobování, převelování zdravotních důstojníků – v těchto zásadních věcech měli hlavní slovo často nekompetentní váleční komisaři a jejich zásahy beztak nedokonalý systém jen dále zhoršovaly.

Vojáci měli v bitvě zakázáno spontánně pomáhat raněným spolubojovníkům – aby toho nezneužívali k opuštění svého místa. Raněný tak musel vyčkat (podle hodnosti často hodiny a dokonce dny), než jej nepočetná zdravotní služba dopravila na obvaziště, nebo se tam dostat vlastními silami. Zcela běžným úkonem chirurga byla amputace, jež se prováděla i v případě lehčích zranění – aby se zabránilo hrozící infekci. Nebyl čas na pečlivou dlouhodobou léčbu, chirurg měl na každého pacienta velice omezenou dobu. Anestetikem byl často pouhý řemen mezi zuby. Zkušený chirurg dokázal amputovat nohu za 100 sekund, běda zraněnému hrdinovi, který padl do rukou nižšího pomocného chirurga, nebo chirurga 3. třídy.

Psali jsme: Štábní služba v Napoleonově armádě

Ambulance každé armády, nebo armádního sboru se dělila na tzv. ambulantní depot, nazývaný také ambulantní špitál první pomoci a umístěný v dosahu bojiště, kde byli přijímáni ranění k prvnímu ošetření, a ambulantní divize přidělené divizím sboru. Ambulantní divize jednak tvořily personál ambulantního depotu, jednak se dělily dále na ambulantní sekce, jež operovaly v první linii a na křídlech divize. Zálohou sboru byla lehká, neboli létající ambulance, jejíž celý personál sloužil v sedle a měl k dispozici lehký povoz. Každý pluk měl svou vlastní ambulanci, která poskytovala okamžitou první pomoc přímo v první linii.

Zranění, kteří přežili první ošetření přímo na bojišti, nebo v ambulantních špitálech první pomoci byli transportováni do dočasně zbudovaných  a evakuačních špitálů umístěných na komunikační linii armády, vážně zranění a nemocní, jejichž léčba vyžadovala delší dobu, pokračovali posléze, zpravidla v nelidských podmínkách natěsnáni na nejrůznějších povozech (transport raněných byl na posledním místě v žebříčku priorit armádní přepravy – po dělostřelectvu, munici, proviantu) do stálých špitálů  v obsazených a spojeneckých zemích a ve Francii.

Roty špitálních zdravotníků byly založeny až dekretem ze 13. dubna 1809. Do té doby byl personál armádních špitálů tvořen nedostatečným počtem najatých a mizerně placených civilistů, jejichž výkonnost a ochota byly velice problematické. V poli plukovním chirurgům často pomáhali pro takovou službu rekvírovaní plukovní hudebníci. Přežití zraněných ovlivňovala celá řada faktorů: většina zemřela nikoli na následky utržených ran, ale podlehli poamputačním horečkám, dyzentérii, stali se obětí epidemií (zejména tyfu a cholery), nebo zemřeli z celkového vyčerpání organismu, nedostatku živin, apod. Chirurgové na bojišti (ti zkušení a vzdělaní) odváděli v otřesných podmínkách vynikající práci, museli se však dívat na to, jak jejich pacienti následně po stovkách umírají v nelidských podmínkách transportu a špitálů. Zraněnému francouzskému vojákovi nebylo žádnou útěchou, že jeho protivník byl vydán systému ještě hůře fungujícímu.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace