foto: Bundesarchiv, Bild 101I-341-0496-31; CC-BY-SA 3.0/Stíhači na Bf 110, Francie, léto 1940
Ze stovek tisíc válečných zajatců, kteří byli během druhé světové války převáženi do Spojených států a Kanady, se pokusilo o útěk méně než tři tisíce. Především do vstupu Spojených států do války se zajatci pokoušeli dostat na jejich území a odsud se s pomocí německého konzulátu vrátit do Evropy. Někteří se dostali daleko, ale zpět na frontu se dostal jediný. Jeho přítel utekl později také - do Německa se však nevrátil. Usadil se v Americe, oženil se a úřadům se přihlásil až v 50. letech.
Nejznámějším německým útěkářem byl Franz von Werra. Stíhací eso JG 3, který byl 5. září 1940 sestřelen ve svém Messerschmittu Bf 109E-4 nad Kentem. Werra by po nouzovém přistání zajat, a hned v zápětí se pokusil o první útěk. Po několika dalších pokusech byl v lednu 1941 poslán do Kanady. Cestou do zajateckého tábora v Ontariu vyskočil za pomoci dalších zajatců z okna vlaku. O útěk se pokusilo dalších sedm vězňů - ti však byli chyceni, a zmatek zapříčinil, že Werrova absence byla zjištěna až druhého dne.
Podařilo se mu dostat se do Spojených států, kde se vzdal policii a byl obviněn z nelegálního vstupu na území USA, a byl propuštěn na kauci zaplacenou německým konzulem. Než se Kanaďané s Američany dohodli na jeho vydání, překročil s pomocí konzulátu mexickou hranici a přes Rio de Janeiro, Barcelonu a Řím se vrátil 18. dubna 1941 do Německa, kde mu Hitler předal Rytířský kříž. Zahynul při nehodě svého Bf 109F-4 během cvičného letu 25. října 1941.
Psali jsme
Franz von Werra byl úspěšným německým stíhacím esem ve druhé světové válce, který měl na kontě 21 potvrzených sestřelů. ,,Kousek”, jímž si vysloužil...
V den, kdy se Franz von Werra vrátil do Německa, uprchlo z jiného kanadského zajateckého tábora v Ontariu dvacet dva Němců padesátimetrovým tunelem. Dva byli strážemi zabiti a ostatní pochytáni.
Nezvyklou smůlu mělo další z německých es držených v Kanadě v zajetí, Ulrich Steinhilper. V listopadu 1941 unikl z Bowmanvillu a dostal se až k Niagarským vodopádům. Třicet minut nevědomky strávil na území neutrálních Spojených států a málem tedy dosáhl svého cíle. Byl však chycen; o tři týdny později to zkusil znova a dostal se do Montrealu, a potřetí až do státu New York, ale to byl již únor 1942, a i v USA se tedy pohyboval na území nepřítele. Nevyšly mu ani dva další pokusy do konce války.
Psali jsme
Výsadek s krycím jménem Violet byl nejen historicky poslední spojeneckou výsadkovou operací v Evropě, ale také zároveň první operací typu SAARF....
Zajímavým příběhem je útěk bombardovacího pilota Petera Kruga, který se v dubnu 1942 dostal z Ontaria až do Texasu. Cestou mu pomáhali američtí stoupenci států Osy, jejichž kontakty měl díky Abwehru. Byl zadržen v podstatě na poslední chvíli. V říjnu 1943 jeho druhý pokus netrval ovšem ani den.
Úspěchem neskončily v Severní Americe ani další válečné útěky. Kromě jednoho. Walter Manhard, poručík Luftwaffe, který se podílel na jednom z Werrových útěků ještě v Británii, utekl z tábora v Gravenhurstu v Ontariu, a byl během pátrání prohlášený za utonulého. Chyba lávky: v roce 1952 se přihlásil ve státě New York úřadům. Tou dobou byl již ženatý s důstojnicí Amerického námořnictva.
Zdroj: War History Online; aviartnutkins.com; legalnews.com
Tagy