Sestřelování letadel Červeného kříže. Jak RAF sestřelovala neozbrojené německé letouny

Sestřelování letadel Červeného kříže. Jak RAF sestřelovala neozbrojené německé letouny
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Heinkel 59
15 / 11 / 2022, 16:00

V drtivé většině publikací nalezneme mnoho popisů „nacistické“ krutosti a dlužno dodat, že jsou často přesné. Existuje však jen velmi málo knih, ve který jsou popisovány zločiny druhé strany, těch hodných. Pokud ano, téměř vždy se jedná o ojedinělé zmínky, zabalené do příslušného hávu. Právě mezi podobné kauzy patří likvidace letadel Červeného kříže.

Již 14. července 1940 nařídilo ministerstvo letectví (Air Ministry) napadat záchranná sanitní letadla Heinkel He 59 a Dornier Do 18 natřená na bílo a označená osmi červenými kříži. Tuto neuvěřitelnou skutečnost pak 29. července dokonce oficiálně zveřejnilo v tisku. „Vláda jeho Veličenstva si přeje propůjčit sanitním letadlům rozumné možnosti k transportu nemocných a raněných, v souladu s konvencí Červeného kříže, a tyto stroje budou respektovány, ovšem pouze za předpokladu, že budou dodržovat podmínky zmíněné konvence.

Vláda jeho Veličenstva není nicméně schopna garantovat imunitu letadlům, která se pohybují nad oblastmi, ve kterých jsou vedeny pozemní nebo námořní operace, nebo se přibližují k britskému nebo spojeneckému území či teritoriu pod britskou okupací, nebo k britským či spojeneckým lodím. Sanitní letouny, které nebudou respektovat výše zmíněné požadavky, tak činí na vlastní riziko.“

Skutečnost byla samozřejmě jiná, jak otevřeně konstatoval Churchill. „Německé transportní letouny označené červeným křížem se v červenci a v srpnu začaly objevovat v určitém počtu nad průlivem La Manche, kdykoli tam došlo k leteckým bojům. Neuznávali jsme tento prostředek zachraňování nepřátelských pilotů sestřelených v boji, aby mohli opět přiletět a znovu bombardovat naše civilní obyvatelstvo. Zachraňovali jsme je sami, kdykoli to jen bylo možné, a brali je do zajetí. Avšak všechny německé letecké ambulance byly na základě přesných rozkazů schválených válečným kabinetem donucovány přistát nebo byly sestřelovány.“



Dowding situaci s letadly Červeného kříže komentoval následovně: „Museli jsme dát Němcům na vědomí, že nebudeme podporovat používání červeného kříže tímto způsobem. Zachraňovali bojovníky, čímž je znovu vraceli do boje, a měli také možnost - pokud by jim byla poskytnuta imunita - předávat důležité průzkumné zprávy. Přeživší posádky těchto letadel dávaly přesto najevo překvapení a pohoršení z toho, že byly sestřeleny.ˮ

K napadení neozbrojeného letadla Červeného kříže došlo již 1. července, kdy tři piloti 72. Squadrony RAF sestřelili Heinkel 59, W. Nr. 1994, D-ASAM z 3. leteckého oddílu námořní záchrany. Vzlétl ve 04.05 německého času k záchraně osádky He 115C, W. Nr. 3242, M2+CL z 3./106, která byla nucena přistát nějakých 48 km východně od Whitby kvůli poruše motoru. Poslední kontakt s Heinkelem byl navázán v 10.46, poté už nic a vzhledem k tomu, že ve 13.30 musel vyčerpat veškeré palivo, byl prohlášen vykázán jako totální ztráta.

Ve skutečnosti se o jeho likvidaci postarala modrá sekce ve složení F/Lt Edward Graham jako vedoucí na P9457, F/O Edgar John Wilcox na K9959 a F/Sgt Jack Steere na K9935. Kontrolor jim uváděl výšku cíle nejdříve 6000 stop (1829 m), poté 3000 stop (914 m) a nakonec jako neznámou. Přesně v 06.12 zahlédl F/Lt Graham cíl. Heinkel s jasnými znaky Červeného kříže letěl v 500 stopách (152 m) asi 5 km východně od Sunderlandu. Sekce jej nejdříve třikrát oblétla a poté dal velitel rozkaz k útoku.



Sám Graham začal střílet ze vzdálenosti 200 yardů (183 m) a útok dokončil z 30 (27 m), načež pomalu se ploužící plovákový letoun rychle přeletěl. Při odpoutání zpozoroval, jak z trupu uniká šedý kouř a výpary. Poté se Heinkel pomalu obrátil doprava, to, když Wilcox se Steerem zaútočili v zatáčce. Jakmile Wilcox nasazoval k druhému útoku, začal cíl klesat a odpadávaly z něj kousy potahu. Stačil mu dát ještě sekundovou dávku a pak Heinkel přistál na hladině. Šest a půl kilometru od Harwiche se začal potápět.

Graham mezitím letěl ke křižníku, který doprovázel blízký konvoj, a naváděl jej k německému letadlu. To se potápělo ocasem napřed, přičemž jeho osádka trávila jeho poslední chvíle v dinghy. Nešťastníci byli vyloveni člunem z přijíždějící britské válečné lodi, načež si Leutnant Hans-Joachim Fehske na likvidaci svého sanitního letadla trpce stěžoval. Pilotem letadla byl Uffz. Ernst-Otto Nielsen, radistou Gefr. Erich Phillip a palubním mechanikem Uffz. Struckmann, který byl těžce raněn střelbou kulometů Browning. K další podobné události došlo 9. července atd.


Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

Zdroj: history.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace