Severovietnamští commandos proti B-52 na thajských základnách - operace nečekaně efektivní. Ale výsledky zanedbatelné

Severovietnamští commandos proti B-52 na thajských základnách - operace nečekaně efektivní. Ale výsledky zanedbatelné
Autor: USAF photo 342-AF-109171, volné dílo|Popisek: B-52D při přistání na U-Tapao, 1972
06 / 07 / 2021, 16:00

Bezpečnější operační základny pro stroje amerického letectva než Jižní Vietnam poskytovalo během války ve Vietnamu spojenecké Thajsko, od Vietnamu oddělené územím Laosu a Kambodže. Mezi letouny nasazovanými z thajské základny U-Tapao proti severovietnamským cílům byly také strategické bombardovací letouny B-52 Stratofortress, schopné nad cíl dopravovat 30 tun bomb. Thajskou základnu využívaly od jara 1967. Severovietnamci proti nim nasadili... pozemní speciální síly. Vzhledem k malému počtu útoků i nasazených vojáků překvapivě efektivních.

Operace Arc Light probíhala od roku 1965 do roku 1973. Původní základnou pro operaci bylo Andersenovo letiště na ostrově Guam v Marianském souostroví a B-52 měly dostatečný dolet (cca 14000 km), aby mohly operovat jen odsud (nad Vietnam to měly přibližně 4000 km) - nicméně možnost využití základny U-Tapao thajského královského letectva od jara 1967 byla užitečná, operace zjednodušovala a především snižovala nároky na množství paliva. Vzdušnou čarou to odsud měly bombardéry nad Hanoj asi 850 km. Další využívanou základnou strategických bombardérů bylo také letiště Kadena na japonské Okinawě (asi 2500 km).

Severovietnamci neměli mnoho účinných prostředků, jakými se vysoko a rychle letícím strategickým bombardérům postavit. Protiletadlovým raketám a stíhacímu letectvu sovětské provenience padne za oběť za celou dobu války jen 17 Stratofortressů (další dva budou pro těžké poškození odepsány). Jako potenciálně účinnější se jevila možnost pokusit se vyřadit bombardéry z akce na zemi. Na Guamu nebo Okinawě to bylo nemyslitelné - ale do Thajska speciální jednotky proniknout mohly, jakkoli ani to nebylo, jak se záhy ukáže, snadné.

video: youtube

Americké letectvo kromě letiště U-Tapao využívalo v Thajsku dalších šest základen, a v prosinci 1967 zde bylo soustředěno přes 500 letounů různých typů. Primárním cílem útočníků byly bombardéry B-52, ale nebyli vybíraví - pokud by se jim podařilo přes americkou a thajskou ochranu letišť dostat až ke strojům, likvidovali by jakékoli cíle. K prvnímu takovému útoku dojde 26. července 1968 na základně Udorn na severovýchodě Thajska, při hranicích s Laosem. Nájezdníci zastihli americké a thajské stráže nepřipravené.

K důležité misi byl v době útoku, před půl jedenáctou v noci, na ploše připravený transportní C-141 Starlifter. Čtyři týmy severovietnamských vojáků v celkové síle necelých třiceti mužů zahájily útok ze severozápadu palbou automatických zbraní a upoutaly pozornost obrany letiště, zatímco tým ženistů vybavených výbušninami nepozorovaně na základnu pronikl z jiného směru. C-141 byl jako nejdostupnější a největší cíl středem jejich pozornosti. Letoun byl během boje se strážemi poškozen palbou z AK-47. Vietnamcům se podařilo odpálit pod letadlem dvě výbušniny a unikající palivo vzplálo a letoun byl přes okamžitý zásah hasičů vážně poškozen. Dalším cílem se staly dva nestřežené Phantomy, ale nálož umístěná do jedné z trysek selhala. Několik útočníků bylo zabito, ale těžké poškození velkého dopravního letounu bylo rozhodně úspěchem. Vyvažoval jej fakt, že tento úvodní pokus Američany na podobné riziko upozornil, a ostraha základen byla reorganizována a posílena.

K dalšímu pokusu došlo o rok později na základně Ubon na východě Thajska. V půl druhé po půlnoci 28. července 1969. Stráže odhalily tři příslušníky Vietkongu snažících se základnu opustit a došlo k přestřelce. Předtím se ale útočníkům podařilo umístit několik výbušnin na letouny i několik vozidel. Ve dvě hodiny některé vybuchly a poškodily dvě dopravní C-47 a nákladní vůz. Dalších pět selhalo. Útok na Ubon se opakoval ještě v roce 1970, ale tehdy se již jednotky chránící základnu překvapit nenechaly a nepřítele odrazily.

Trvalo roky, než se Severovietnamci dostali k útoku na B-52 na základně U-Tapao, která leží asi 140 km jihovýchodně od Bangkoku, na pobřeží Thajského zálivu, vzdušnou čarou asi 160 km od kambodžské hranice. Útok proběhl 10. ledna 1972. Ve dvě hodiny v noci se třem Severovietnamcům podařilo dostat na základnu a snažili se proniknout k bombardérům. Jejich přítomnost odhalil pes a útočníci zahájili palbu na hlídky. Dvěma se podařilo do opevněných stojánků, v nichž byly B-52 umístěny, vrhnout ruční granát a čtyři dálkově odpalované výbušniny. Výsledkem bylo střední poškození jednoho bombardéru a lehké poškození dalších dvou strojů. Jeden útočník byl zabit, dvěma se podařilo uniknout, a útok tak lze hodnotit jako velmi efektivní.

V noci ze 3. na 4. června 1972 pak přišel poslední útok svého druhu. Cílem byla opět základna Ubon, tentokrát na ní bylo přítomno i několik B-52. Z týmu dvanácti útočníků se jednomu podařilo na základnu proniknout a dostal se ke stojánce, v níž byl umístěn útočný letoun AC-130 Spectre. Ale než mohl letoun poškodit, byl odhalen a na místě zabit strážemi. K dalším útokům pak již do konce války nedošlo, přičemž není vyloučeno, že byly vyslané týmy odhaleny dříve, než se do Thajska dostaly, případně mimo zjevnou souvislost s útoky na letiště. Z celkového pohledu na způsobené škody se tyto akce ukázaly jako bezvýznamné, ale vezmeme-li v potaz zanedbatelné náklady a malé severovietnamsné ztráty, ve svém měřítku úspěch zaznamenaly. Na určitý čas se podařilo vyřadit z akce tři transportní letouny a tři bombardéry B-52. Klíč k úspěchu spočíval ve schopnosti nepozorovaného přiblížení, a to zase automaticky omezovalo možnosti způsobit větší škody. Intenzívnější frekvence útoků by vedla jen k vyšší obezřetnosti nepřítele.

Zdroj: Mark Felton Productions; blogs.loc.gov

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace