Popisek: Autor knihy Jan Beránek (vpravo)
Nedávno vyšla kniha Pátrání po Silvestrovi. Válečné osudy baťovců v Singapuru od Jana Beránka, který zmapoval jednak život svého prastrýce Silvestra Němce, pracujícího pro singapurskou pobočku proslulé firmy Baťa, a jednak poodkryl na základě bohatého materiálu i osudy československé komunity v Singapuru. Autora publikace jsme se zeptali na několik otázek souvisejících s knihou i jejím zajímavým obsahem.
Pane Beránku, kdy ve Vás dozrála definitivně myšlenka, že z příležitostných blogů pojednávajících o osudu Vašeho prastrýce Silvestra Němce vznikne ,,plnohodnotná“ kniha?
Výzkumem jsem strávil přes tři roky a průběžně některé věci publikoval právě na osobním blogu, a to v češtině i v angličtině. I díky tomu se mi podařilo během práce navázat nové kontakty a získat informace od lidí, kteří si jej náhodou přečetli. Blog si postupně získal čtenáře a nakonec jej četly asi dva tisíce lidí. Tak mě pak napadlo to celé rozpracovat a nachystat jako knihu. Rozsah je oproti blogu dvojnásobný, obohacený o řadu nových informací a dokumentů.
Je zájemcům o historii či dějiny firmy Baťa znám příběh vašeho prastrýce, nebo jde zatím o úplně nezmapované pole?
Pro naprostou většinu lidí jde o zcela neznámý příběh. V 90. letech u nás vyšly jen dva články (jeden v regionálním zlínském tisku, druhý v časopise Historie a vojenství), které osudy singapurských baťovců připomněly, od té doby už nic. Navíc osud Silvestra Němce je od začátku zahalen záhadou, nedochovalo se totiž žádné přímé svědectví o tom, jaký osud ho potkal – jisté je jen to, že byl veden jako nezvěstný a když se ani dva roky po válce neobjevil, úřady ho prohlásily za mrtvého. V rodině a mezi baťovci se tradovaly různé verze, co se mohlo stát. Takže můj výzkum je první, který shromáždil nejrůznější dobové dokumenty a svědectví a kriticky je analyzoval. Nakonec je z toho celkem podrobný příběh nejen Silvestra, ale celé naší krajanské komunity v Singapuru na konci 30. let a během druhé světové války.
Můžete stručně vylíčit, jak se Váš prastrýc vlastně dostal do Singapuru?
Silvestr začal u Bati pracovat jako prodavač, když mu bylo šestnáct. O tři roky později ho firma vybrala spolu s desítkami dalších „mladých talentů“ pro misi v zahraničí, takže začátkem ledna 1939 vyplul se šesti dalšími kolegy z Janova do Singapuru. Před odjezdem absolvoval pedikérský kurs a v Singapuru nastoupil jako prodavač-pedikér, s největší pravděpodobností v Baťově vlajkové prodejně v Capitol Theatre v centru města.
Silvestr Němec (archiv Jana Beránka)
Silvestr Němec měl pravděpodobně zahynout při pádu Singapuru v roce 1942. Existují i teorie, že mohl nakonec přežít?
Oficiálně je veden jako nezvěstný před 15. únorem 1942. Prozkoumal jsem důkladně čtyři možné scénáře jeho smrti. Ke třem z nich existují nějaké indicie – buď byl zavražděn při masakru v Alexandřině nemocnici, kde byl ošetřen se zraněním, nebo byl zabit v lítých boji v kopcích Pasir Panjang, případně padl do zajetí a zahynul krátce poté. Vyloučit nelze ani čtvrtou možnost, a to že zahynul na některé z asi padesáti evakuačních lodí, které byly skoro všechny potopeny Japonci – takto přišlo o život nejméně šest dalších Čechoslováků.
Ale zpět k vaší otázce. Během pátrání jsem skutečně zažil vzrušující okamžik, kdy jsem narazil na stopu jistého Williama S. Němce žijícího v USA ve Wisconsinu a narozeného ve stejném roce. Hned se mi rozběhla představivost a začal jsem přemýšlet, že mohl ze Singapuru přece jen uniknout a z nějakých důvodů se už rodině neozvat. Bohužel se to ukázalo jako slepá cesta, byl to nakonec opravdu někdo jiný.
Jak se vlastně formovala československá komunita v Singapuru?
Větší množství Čechoslováků se v Singapuru objevilo už v roce 1920, kdy tudy projížděly tisíce našich legionářů cestou z Vladivostoku. Mnoho z nich využilo zastávky k prohlídce ostrova a díky jejich dopisům a deníkům máme zachyceno, jak na ně tento tropický ostrov zapůsobil.
Trvaleji se zde ale naši krajané usazovali až ve 30. letech. Byla to celkem pestrá komunita dobrodruhů, umělců, misionářů, zástupců firem a obchodníků. V roce 1941 tam žilo asi 130 Čechoslováků, netvořili ale jednotnou skupinu, naopak tam byly různé frakce, které mezi sebou měly hodně napjaté vztahy. Nelze se divit, byly tam zastoupeni Češi, Slováci, sudetští Němci, českoslovenští Poláci i židé, navíc pocházející z hodně rozdílných sociálních poměrů.
Z jak velké části ji tvořili baťovci, tedy zaměstnanci společnosti Baťa, kteří pracovali v její singapurské pobočce?
Baťovců bylo zhruba padesát, někteří tam ale měli manželky a děti, takže celkový počet lidí spojených s firmou Baťa byl osmdesát osob.
Ze 126 lidí, které v Singapuru zastihla japonská invaze, se podařilo 80 podařilo evakuovat a 35 bylo internováno na ostrově, mezi nimi i sedm žen a čtyři děti. Čtyři chlapci byli zajati v boji, kruté podmínky zajateckých pracovních táborů přežil jen jeden. Podařilo se mi zdokumentovat, že o život přišlo nejméně deset našich krajanů. Bohužel, některá jejich jména na pomnících obětí války chybějí. Myslím, že by si zasloužili důstojný památník, aby připomněl jejich nejvyšší a zapomenutou oběť připomněl.
V podtitulu Vaší knihy je uvedeno ,,Faktografická detektivka po baťovci Silvestru Němcovi.” Bylo pátrání po dokumentech týkající se Vašeho prastrýce skutečně detektivní prací a na jakých místech jste o něm nacházel stopy?
Opravdu to byla dost detektivní práce. Shromáždil jsem stovky dokumentů z několika českých archivů, ale také z archivů v Londýně, Singapuru i Austrálii. K tomu desítky deníků, dopisů a vzpomínek. Přečetl jsem přes tisíc článků v dobovém tisku a také prošel řadu akademických prací i vydaných publikací, které s tématem nějak souvisejí. Z toho jsem pak musel vybrat střípky informací a z nich pak sestavit ucelený obrázek a rekonstruovat historické události, jak se mohly odehrát před osmdesáti lety. Občas si některé informace protiřečily, takže jsem musel vše podrobit kritickému pohledu. V takových případech jsem vše konzultoval i s vojenskými historiky v zahraničí, kteří se bojům o Singapur dlouhodobě věnují. Z výsledku práce mám velmi dobrý pocit, ale jak se mi to celé podařilo nakonec samozřejmě posoudí hlavně čtenáři.