Autor fotografie: Glumpy blogger|Popisek: Daleká byla cesta původem siouxského Indiána k námořnímu letectvü. Jeho instinkt ho ale neopustil ani na nebi vysoko nad Pacifikem
Nálet 8. torpédové perutě z letadlové lodě Hornet 4. června 1942 v bitvě u Midway pod vedením korvetního kapitána Johna Waldrona proti japonskému bitevnímu svazu patří k nejsilnějším příběhům celé války v Pacifiku. Waldron i jeho muži dobře věděli, že i kdyby se jim podařilo nalézt a zaútočit na pyšné japonské samuraje, nezbude jim už palivo na cestu zpátky. Nálet skončil masakrem, všechna letadla byla sestřelena a zničena. Z celé perutě přežil jen jeden letec.
Je 7.35 hodin 4. června 1942. Na palubě letadlové lodě USS Hornet se chystá ke startu 15 torpédových letounů Avenger 8. eskadry kapitána Johna Waldrona. Všichni muži, kteří zrovna neplní své úkoly v podpalubí, se s letci přišli rozloučit nebo se na ně aspoň naposledy podívat. Všichni tuší, že se už nikdy neuvidí.
Velitel perutě, 42letý kapitán Waldron, byl v té době už žijící legendou amerického námořního letectva. Po předcích Indián z kmene Siouxů, měl pověst prvotřídního velitele a skvělého letce. Mezi svými muži měl takovou úctu a jméno, že by pod jeho velením šli i do ohně. Byli skvěle vycvičeni, na což dbal Waldron ze všeho nejvíce. Kromě leteckého výcviku je do omrzení „mučil“ fyzickými testy, střeleckým výcvikem z ručních zbraní a taktiky. Do svých letounů nastupovali vyzbrojeni loveckými tesáky a revolvery v podpažních pouzdrech; zprvu k posměchu ostatním, ale záhy po vypuknutí bojů se ukázalo, jak prozíravě Sioux Waldron uvažoval, když tento výcvik a zásady začaly pod vlivem strašných ztrát urychleně zavádět i další jednotky USAAF a US NAVY.
Na rozdíl od předchozích neúspěšných vln palubních bombardérů Waldron - snad vyzbrojen instinktem po svých indiánských předcích - odhadl přesně současnou polohu japonského bitevního a letadlového svazu. Prostý pohled do mapy mu ale zároveň zjevil, že pro bojovou akci v tomto prostoru nebude mít kvůli současné poloze Hornetu dost paliva k návratu. Přesto se rozhodl s takřka sebevražedným pocitem japonských kamikaze vést svou peruť do akce přímo sem, když přišel na můstek letadlové lodi a jejímu veliteli kapitánu Mitscherovi sdělil, že nepřítele napadne v tomto rozhodujícím okamžiku bitvy bez ohledu na následky. „Jeho pevné rozhodnutí splnit úkol navzdory všem překážkám, jeho vědomí možností, že eskadra je odsouzena k zániku bez naděje na bezpečný návrat, na všechny přítomné zapůsobily jako projev pozoruhodného smyslu pro povinnost a osobní integrity. Ani jeho piloti nežádali nic víc, než aby jim bylo dovoleno sdílet nebezpečí a neblahý osud, jenž musel po takovém útoku s jistotou následovat,“ napsal později v návrhu na Waldronovo vyznamenání Mitscher.
Waldron měl jako jediný pravdu, když dokázal odhadnout úmysly admirála Naguma a polohu jeho lodí. Japonský svaz našel správně, bohužel vinou oblačnosti a nezkušenosti ve vzájemné souhře se stíhači s ním v závěru letu ztratily kontakt doprovodné americké palubní stíhačky 6. stíhací eskadry poručíka Jima Graye, které ho měly krýt před útoky japonských Zero. A právě to se stalo 8. torpédové eskadře osudné, když daleko před sebou uviděl Sioux plout obrovskou japonskou flotilu. Téměř vzápětí proti němu vystartovala masa 50 japonských ochranných stíhaček.
Začal masakr. Na neohrabané Avengery se hbitá Zera vrhly jako vosy na med. Útočila ze všech strana a jejich kulomety ráže 7,7 mm a 20 mm kanóny rozsévaly na palubách 15 amerických letadel zkázu a smrt, zapalovaly nádrže a motory a trhaly křídla. Sám Waldron si podle svědectví jediného přeživšího z celé perutě, praporčíka George Gaye, vybral k útoku letadlovou loď Sorjú, dal pokyn k náletu a neochvějně k ní držel kurz, zatímco jeho zadní střelec se zoufale snažil od jejich velitelského stroje odrážet útoky Japonců. Marně. Náhle Gay spatřil, jak Waldronům letoun dostal z boku plnou dávku z kulometů Zera a výbuch z prostřelených nádrží zahalil celou kabinu stěnou ohně. Gay s vytřeštěnýma očima, strnulý a neschopen sám se jakkoliv bránit a reagovat na okolní masakr jeho kamarádů, jen sledoval, jak se Waldron pokusil odsunout kryt kabiny a vyskočit, vztyčil se na sedačce, ale to už jeho hořící letoun padal ve vývrtce do moře a pro statečného siouxského náčelníka nebylo záchrany.
Sám Gay to „schytal“ vzápětí. Jako poslední zbývající americký torpédový letoun se dostal až do palebné pozice, nehledíc na bubnování střel Zer do trupu, když byl těsně před uvolněním torpéda zraněn. Japonská palba navíc vyřadila z provozu elektrický palebný okruh, a tak musel zraněný pilot v ohnivém pekle bitvy torpédo shodit ručně. Vinou zranění ale došlo k nepatrné změně kurzu a torpédo letadlovou loď minulo o pár metrů. Když Gay s posledních sil přelétával nízko nad její palubou, stříleli po něm Japonci ze všeho, co měli, včetně ručních zbraní. V ten okamžik byl smrtelně zasažen jeho střelec, který jim zezadu odpovídal, kropíc masu letadlové lodě ze svých kulometů a řízení přestalo fungovat. Z posledních sil přistál Gay s rozstříleným Avengerem do moře, jen několik metrů od japonského svazu, zatímco nad ním stále kroužily jako supi dvě japonské stíhačky. Gayovi se přesto jako zázrakem podařilo dostat z kabiny letounu dřív, než šel ke dnu a dokonce zachránit i skládací záchranný člun. Protože ale věděl, že Japonci ostřelují trosečníky i ve vodě, zůstal zraněný pilot raději ve vodě a maskoval se pod tmavým polštářkem, který měl pod padákem, aby nebyl z vzduchu vidět. Po krk ve vodě se tedy stal Gay po několik následujících hodin doslova z první řadě svědkem následného hrůzného divadla - zničení japonského svazu dalšími vlnami amerických bombardérů a torpédových letadel, které už díky poslednímu hlášení mrtvého kapitána Waldrona, vedeného sem na správné souřadnice jeho indiánskými instinkty našly svůj cíl spolehlivě a snadno.
Praporčík Gay strávil ve vodě celý den a noc, než ho našel záchranný létající člun Catalina a vzal na palubu. Byl jediným mužem, který přežil totální zkázu 8. torpédové eskadry USS Hornet korvetního kapitána Waldrona z jeho slavné sebevražedné mise.
Zdroj: Miloš Hubáček: Pacifik v plamenech