Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Spitfiry 19. Squadrony
V období tzv. bitvy o Británii byla od druhého týdne září uplatňována relativně nová taktická metoda nasazení stíhačů ve velkém svazu. Předpokládalo se, že dosáhne enormního počtu vítězství a znemožní návrat německých bombardérů, a to bez ohledu na to, že ty před svým zničením zasáhnou přidělené cíle. To se projevilo i v příkazech Air Ministry Dowdingovi, kdy mu nařizovalo zasáhnout nepřítele již v oblasti Doveru s převahou počtu a použitím velkých formací.
Hovoříme-li o Wingu, případně o jeho větší variantě s názvem Balbo, označované rovněž jako Big Wing, není možné nezmínit, že ve struktuře RAF byl tento pojem vyhrazen administrativní jednotce zahrnující nejméně dvě squadrony a tento velký hlídkový útvar byl operačně, a dlužno dodat, že naprosto neúspěšně, použit již v průběhu stejně nešťastné francouzské kampaně, konkrétně v květnu a prvních dnech června 1940.
Na začátku září vytvářený duxfordský Wing měl tomuto útvaru navrátit prestiž a udělat z něj standardní formaci RAF Fighter Command. Právě z toho vyplývající kontroverze v RAF byla jedním z nejtěžších balvanů, který zlomil vaz Dowdingovi s Parkem. Oba sice měli pravdu s její neefektivitou v obranném boji, ale to jim bylo houby platné. Taktiku Wingů začal v září 1940 uplatňovat velitel 242. Squadrony S/Ldr Douglas Bader. Tento Wing byl založen u 12. skupiny. Bader prosadil ustanovení nového taktického útvaru na Velitelství za výrazného přispění velitele 12. skupiny AVM Trafforda Leigh-Malloryho. Podporu ve svém záměru navíc nalezl na vyšších místech u AVM Sholto Douglase, zástupce náčelníka leteckého štábu, a konzervativního poslance Petera MacDonalda.
Leigh-Mallory nabídl své squadrony jako ochranu letišť stíhacích jednotek 11. skupiny Fighter Command. Svůj slib však neplnil. Velitelé sektorových základen 12. skupiny, kteří byli informováni, že jejich squadrony zajistí obranu Parkových letišť, to prostě nedokázali, údajně kvůli pozdní informaci, i když tou velitel základny Duxford W/Cdr Woodhall disponoval. Požadavek 11. skupiny ke vzletu však následoval až ta vyčerpala všechny možnosti, ovšem pak bylo jen velmi málo času dostat se do cílové oblasti před příletem a odletem nepřátelského bombardovacího svazu. Podle Parkovy instrukce kontrolorům z 27. srpna navíc měla 11. skupina o pomoc žádat přímo velitelství Fighter Command, nikoliv 12. skupinu.
Dne 30. srpna se podobná situace opakovala znovu. Tentokrát byla zasažena základna Biggin Hill, a to navzdory Parkově požadavku na její ochranu severní skupinou. Po Baderově reorganizaci začaly jako tzv. Wing působit 242. a 310. Squadrona Hurricanů z Duxfordu a 19. Squadrona Spitfirů z Fowlmere. Taktika byla následující: na požádání skupiny vzlétl útvar do hlídkového prostoru Londýna a jeho okolí. Po objevení nepřátelské formace napadly Hurricany bombardéry a Spitfiry na sebe navázaly stíhací doprovod. Bader požadoval, aby jeho Wing napadl nepřítele při překračování pobřeží a squadrony 11. skupiny se vrhly až na rozptýleného a ustupujícího nepřítele. Sholto Douglas to chtěl zase přesně naopak. Použit byl 7. září. Vzhledem k tomu, že jeho svaz musel stoupat na plný plyn, přičemž Spitfiry, jak bylo domluveno, měly chránit Hurricany, přišel o jakoukoliv výhodu překvapení.
V průběhu tohoto manévru ztratil jeho nově vzniklý a nikdy neprocvičený Wing kohezi, což jej nemile překvapilo. Výsledky, které si však jednotlivé squadrony nahlásily, vypadaly povzbudivě. Problém byl samozřejmě v tom, že nároky naprosto neodpovídaly realitě. Dne 14. září volal Baderovi Leigh-Mallory aby mu pogratuloval k udělení DSO a zároveň sdělil, že zítra obdrží do svého Wingu ony slibované dvě squadrony, polskou 302. a 611. West Lancashire. Do Wingu ještě v průběhu září přibyly 74. a 266. Squadrona.
Úspěch zaznamenal výlučně 15. září, kdy protivítr zpomalil německý svaz a Bader tak mohl udeřit i čelně. Po nějakém čase poslal velitel 11. skupiny rozbor účinnosti s tím, že se během posledních dvou měsíců prokázalo, že třísquadronové Wingy nejsou vhodné, a to kvůli oblačnosti a nedostatku času způsobenému pozdním varováním RDF. To mu ve výsledku u vyšších míst jen přitížilo. 15. října dostal S/Ldr Bader dovolenku na čtyři dny, přičemž jediným důvodem byla návštěva Air Ministry Conference v místnosti Letecké rady, kde byli oba kvalitní velitelé sepsuti a Wing ustanoven jako základní formace RAF.
Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik
Zdroj: history.net