Malé, ale strategicky významné ( jedna z nejdůležitějších námořních a leteckých základen NATO) i ekonomicky cenné území, patří Britům od roku 1713, kdy se ho Španělsko muselo vzdát v rámci mírové utrechtské smlouvy, která uzavřela války o španělské dědictví po vymření rodu španělských Habsburků.
"Dějiny v tom smyslu, jak o nich většina lidí mluví, prostě neexistují. To je přinejmenším jeden důvod, proč říkám, že nemají smysl." Karl Reimund Popper, německý filozof (1902-1994)
V podstatě ihned po oznámení Spojeného království, že vystoupí z Evropské unie, naplno vypukl očekávaný diplomatický spor o legendární Gibraltar, patřící dnes mezi 14 britských zámořských území. Španělská vláda dává najevo svůj nesouhlas s textem dohody o brexitu, ve které madridskému kabinetu chybí jasná formulace ohledně budoucího statusu Gibraltaru. Malé, ale strategicky významné ( jedna z nejdůležitějších námořních a leteckých základen NATO) i ekonomicky cenné území, patří Britům od roku 1713, kdy se ho Španělsko muselo vzdát v rámci mírové utrechtské smlouvy, která uzavřela války o španělské dědictví po vymření rodu španělských Habsburků. Nachází se na jihu Pyrenejského poloostrova a je ohraničeno nejjižnější součástí Španělska, Andalusií (1,2km), a pobřežní linií (12 km). Gibraltarský průliv je mořská úžina mezi Evropou a Afrikou, širokou od 15 až do 45 km a dlouhou asi 70 km; umožňuje to snadnou kontrolu lodí, které do těchto vod připlouvají; proto zde již dávno vyrostla pevnost s děly. Spojuje Atlantik se Středozemním mořem a ne nadarmo bývá označován za vstupní bránu do zemí řady států jižní Evropy a severní Afriky. O tuto trochu půdy (6,5 km2), vlastně jeden velký kus vápencové skály s nejvyšším bodem 426 m n. m., bojovali v dějinách Evropy Maurové, Arabové, maročtí Berbeři, barbarští Vandalové, Římané, Vizigótové, holandsko-britské jednotky, Španělé i samotní Britové.
Díky pestré směsici obyvatel, mezi nimiž dominují Angličané, Maročané, Španělé, Portugalci a Malťané, má Gibraltar ještě kosmopolitnější ráz než Londýn. Anglický vliv je tu ovšem velmi zřejmý, což se mimo jiné projevilo ve výsledcích tří posledních referend, kdy asi 30 tisíc místních obyvatel připojení k Španělsku jednoznačně odmítlo (až 96 %). Jednu z nejznámějších turistických zajímavostí představuje jediná evropská kolonie opic (magotu bezocasatého), hýčkané zde mimo jiné i kvůli legendě, která tvrdí, že Gibraltar bude britský, dokud zde opice budou žít. Vzhledem k bohaté historii této enklávy se nabízí otázka, jaký je původ tohoto zvláštního názvu? Z řečtiny, španělštiny, angličtiny či arabštiny?
V období antiky se slavná skála nazývala "Héraklovovy sloupy" nebo "Herkulovy sloupy". To proto, že v místě kde Středozemní moře ústí do Atlantického oceánu, zažil bájný řecký hrdina, pravzor hrdiny a siláka Héraklés (v římském bájesloví Herkules) některá ze svých dobrodružství a hrdinských činů, které z něj udělají jednu z největších legend lidské historie.. Někdy je za Héraklovy sloupy umísťována také tajemná říše Atlantida s vyspělou civilizací na vrcholu rozkvětu, kterou zničila mohutná přírodní katastrofa. Moderní jméno Gibraltar pochází z 8. století. Tehdy spadala téměř celá severní Afrika pod nadvládu Arabů. Ti poté rozšířili své pole působnosti přes mořskou úžinu do Evropy.
Španělsko se stalo prvním teritoriem tohoto kontinentu, kterému vládl Islám. Začalo to tím, že na jaře roku 713 překročil správce přímořského Tangeru a vojevůdce berberského původu Tárik ibn Zijád (zvaný Jednooký, Taric et Tuerto) s loďstvem, přepravujícím 7000 mužů, mořskou úžinu a vylodil se v místě, které se pak na jeho počest nazývalo Džebal al Tárik - "Tárikova skála", což později zkomolili Španělé na "Gibraltar". Ještě téhož roku porazila muslimská vojska vizigótskou armádu a v listopadu vstoupila do Toleda, hlavního města říše Vizigótů. Společně se svým velitelem, dobyvatelem severozápadní Afriky Músou ibn Nusajrem, obsadili v následujících letech více než dvě třetiny Pyrenejského poloostrova. Muslimská expanze zcela změnila uspořádání na tomto území, které po nebývalém úpadku nastoupilo jednak cestu rozkvětu, jednak éru dalších bojů, která se nazývá reconquista ("znovudobytí") - období zpětného vytlačení Maurů z dnešního Španělska. Těchto událostí se však Tárik nedožil. Již v roce 714 byl povolán do dalekého Damašku k duchovnímu a politickému vůdci chalífovi al-Validovi ("následníkovi" proroka Mohameda), nařčen ze zpronevěry, což znamenalo jeho politický pád a následnou smrt v zapomnění. Jeho stopa zde mizí, jméno Gibraltar však zůstává.
Autor: Bohumil Tesařík
Tagy