foto: foto: Viktor Barvitius (1834-1902), Wikimedia Commons, volné dílo/Poslední jízda Jana Lucemburského
Supí pera s nápisem ,,Sloužím" má ve znaku princ Charles, stejně jako všichni předchozí waleští princové od dob známého válečníka Eduarda ("Černého prince"). Již mnohem méně se ví, že tato supí pera sňal 26. 8. 1346 vítězný anglický král Eduard z válečné přilby padlého českého krále Jana Lucemburského po bitvě s Francouzi u městečka Crécy neboli Kresčaku pár kilometrů od mořského pobřeží na pomezí krajů Artois a Pikardie v severní Francii.
Francouzská rytířská jízda, ač měla nad Angličany převahu, byla neukazněná, netrpělivá dychtivá vítezství a byla rozdrcena významnou měrou anglickými lučištníky, kteří před deštěm chránili své tětivy. Anglický král taktizoval, byl trpělivý, expediční vojsko měl disciplinované, což nakonec přineslo obrovské vitězstvi. Když Angličané našli na bitevním poli "Ozdobu rytířstva", jak českého krále Jana nazývali po celé Evropě, nechal král Eduard tělo krále odnést do svého stanu. Zde s úctou k velkému vzoru rytířstva dal královo tělo nabalzamovat a pak svému synovi, Černému princi, věnoval supí pera českého krále do jeho znaku. Černý princ je dodnes symbolem rytířstva, a tak čestně navázal na tradici krále Jana.
Jan Lucemburský byl pověstný šampion rytířských turnajů, ale i ostřílený válečník. Svým válečným uměním dopomohl k císařskému vavřínu Ludvíku Bavorovi, s mečem v ruce pomáhal hájit zájmy francouzského krále, který mu za to v Paříži věnoval vlastní palác, pro svého syna Karla IV. vybojoval panství v severní Itálii. V Evropě platilo i za tohoto našeho krále okřídlené heslo "bez boha a krále českého nesvede se v boji ničeho". U nás doma se na krále Jana vzpomíná jako na rozhazovačného cizáka manžela Elišky Přemyslovny. Král Jan však Čechům pomohl získat pro svého syna Karla IV. korunu římského krále a jeho výchovu a vzdělání v Paříži, což byly bezesporu dva aspekty, které výrazně ovlivnily rozvoj českých zemí. Vychovatelem Karla IV. byl na francouzskem královském dvoře budoucí papež, který se svým nadaným žákem zavítal i na přednášky pařížského vysokého učení.
Psali jsme
Dnes je tomu 640 let, co ve 62 letech na Pražském hradě skonal Otec vlasti Karel IV., císař Svaté říše římské, král český, italský a burgundský,...
Král Jan vášnivě milujicí rytířská klání přišel o jedno oko při jednom z rytířském klání. Později zcela oslepl a přesto se nechal vést mezi svými věrnými rytíři do bitvy u Cresčaku. Když mu to rozmlouvali, řekl asi svou nejslavnější větu: "To bohdá nebude, aby český král z boje utíkal." O tom, že jde na smrt, zjevně věděl, jednak francouzskému králi bitvu rozmlouval, neboť bylo po dešti a útočilo se do kopce a zároveň vzkázal, aby jeho následník, náš pozdější Otec vlasti, byl včas z bitvy vyveden. K slávě válečníka Jana Lucemburského je třeba dodat, že po dobu jeho vlády do Čech cizí vojska nevstoupila.
Král ,,železný a zlatý" padl též 26. srpna 1278
Přemysl Otakar II. vládl nejen zemím českým, ale i rakouským vévodstvím a dalším zemím až k Jadranskému moři. O tyto země, především o Štýrsko musel bojovat s uherským králem Bélou IV., kterého porazil v bitvě u Kressenbrunnu. Po vítězné bitvě Přemysl založil hraniční město Marcheg, tedy Moravský roh. Ostatně pokud chcete ochutnat rakouská bílá vína a projet se nádhernou krajinou lužních lesů kolem řeky Moravy, můžete se zastavit na oběd v tomto rakouském městečku, kde český spolek nedávno postavil sochu na počest toho velkého českého krále.
Pomník Přemyslu Otakarovi II. v Marcheggu, foto: redakce
Přemysl Otakar byl nazýván zlatým králem pro své obrovské bohatství, které pocházelo nejen z kutnohorského a jihlavského stříbra, ale i z toho titulu, ze zakládal desítky měst, díky kterým docházelo k industrializaci a rozvoji českého venkova. Železným králem byl pak nazýván pro svou neporazitelnou železnou jizdu. Na Pražském hradě držel na tu dobu obrovskou sílu sta rytířů, kteří tvořili elitní formaci. Nepřatelské šiky rytířů rozrážel speciální útočnou rytířskou formací zvanou sviní hlava.
Psali jsme
Po bitvě na Kosově poli padlo Srbsko do spárů Turků a uherské království se tak stalo jedinou silou, schopnou čelit turecké rozpínavosti....
Král ,,železný a zlatý" byl trnem v oku německému panstvu, proto se římským císařem nestal Přemysl, ale do té doby bezvýznamný švýcarský hrabě Rudolf Habsburský, který však proti mocnému Přemyslovi začal od začátku své vlády politikařit s cílem jej připravit o rakouské země. Na svou stranu získal část rakouské a bohužel i české šlechty včetně mocného rodu Rožmberků. K osudovému konfliktu mezi Habsburkem a Přemyslem došlo pár kilometrů od vítězné bitvy u Kressenbrunu. Dne 26. srpna 1278 byl Přemysl poražen na Moravském poli u obce Suché Kruty. Často je diskutovanou otázkou, zda byl Přemysl Rožmberky zrazen přímo v bitvě, v současné době však převládá názor, že nikoliv. Zrada části české šlechty včetně Rožmberků je však zjevná, neboť odmítla následovat svého krále do boje proti císaři, a tak král nedisponoval zdaleka takovou silou, kterou mohl mít.
Bitva na Moravském poli, která neodmyslitelně vstoupila do českých dějin, tak stojí na začátku vzestupu Habsburků, kteří stvrdili definitivně moc nad českymi zeměmi po popravě 27 českých protestanských pánů na dlouhá staletí, jež národní obrozenec Alois Jirasek právem nazval dobou temna. Pro Habsburka představoval Přemysl Otakar II. takového soupeře, že jeho ostatky nechal pro nevěřící vystavovat dlouhé týdny ve Vídni, aby svět opravdu uvěřil, že mocný král je mrtev. Pro naše dějiny memento mori 26.8. dává jasný vzkaz, že stát za svým králem a bojovat se vyplácí.
Ona supí pera dal král Eduard svému synovi, Černému princi „... jenž přední čest toho dne byl sobě vysloužil. On postavil je do svého štítu, jehož užíval co princ waleský; ony pak zdobí až podnes erb jeho nástupců, princů waleských.” To platí i pro dnešního prince waleského, prince Charlese.
Zdroj: Dějiny zemí Koruny české
Tagy