Autor fotografie: Imperial War Museum, volné dílo|Popisek: Avro Lancaster nad Hamburkem
Reakce čtenáře na jeden ze starších článků o spojenecké bombardovací ofenzívě přinesla zajímavé téma: téma ztrát letounů a posádek strategických bombardérů spojeneckých letectev za druhé světové války. Obrovské škody, které mohutné kobercové nálety v Evropě i v Japonsku způsobily a množství jejich obětí bylo nikoli samozřejmě ani zdaleka vyváženo, ale rozhodně zaplaceno značnými ztrátami v řadách bombardovacích perutí. Člen posádky britského nočního bombardéru měl statisticky nižší naději přežít druhou světovou válku než důstojník britské pěchoty válku první. Američané měli v průměru přes tragické výsledky v rané fázi svého nasazení bez stíhacího doprovodu čísla lepší.
Jednotky podléhající britskému Velitelství bombardovacího letectva (Bomber Command) provedly během války 364514 operačních letů, shodily 1030500 tun bomb, a ztratily 8325 letounů, přišly o 55573 členů posádek, kteří zahynuli v akci, při nehodě, nebo podlehli smrtelnému zranění. A to z celkového počtu 125 tisíc letců, což představuje 44,4% pravděpodobnost ztráty života. Dalších 8403 mužů bylo zraněno a 9838 skončilo po sestřelení nebo nouzovém přistání ve válečném zajetí. Průměrný letec na palubě britského bombardéru měl menší šanci na přežití mise než obyvatelstvo cílové oblasti. V roce 1943 mohla přežití služební túry 30 misí očekávat jen šestina letců Bomber Command a jen jeden ze čtyřiceti měl naději přežít případnou druhou.
Ztráty během operací se pohybovaly stabilně přes dvě procenta, ovšem nad Německem mezi listopadem 1943 a březnem 1944 činily průměrných 5,1 %, a při náletu na Norimberk 30. března 1944 dosáhly bezmála 12 %. Přičemž tyto počty nezahrnují poškozené letouny, které se dovlekly na britská letiště, ale musely být následně odepsány, a které k průměrným ztrátám přidávají odhadem dalších 15 procentních bodů. Relativně velké množství letců také zahynulo ještě během výcviku (pro roky 1939-1945 je uváděno 5327 mužů).
Pro srovnání s americkou 8. leteckou armádou, která prováděla denní nálety na cíle v okupované Evropě a v Německu: ta přišla, včetně doprovodných stíhačů, o 26 tisíc padlých z celkového počtu 350 tisíc letců, což představuje míru ztrát na životech přibližně 7,5 %. Z toho většina v raném období náletů, kdy svazy čtyřmotorových strategických bombardérů postrádaly nad Německem doprovod stíhačů. Z celkového počtu 10561 ztracených letounů bylo plných 4754 bombardérů B-17. Přežití 25 misí vystavovalo povolení k návratu do USA. První posádce, která túru 25 misí splnila, velel kapitán Irl Baldwin z 303. bombardovací skupiny. Jeho B-17 pojmenovaná "Hell's Angels" odlétala 48 misí a nepřišla jako zázrakem o jediného muže. Když se ho novináři v roce 1998 zeptali, jestli byli horšími protivníky němečtí stíhači, nebo protiletadlové dělostřelectvo, usmál se a řekl: "yes, both", "ano, obojí".
video: youtube
8. letecká armáda vyslala během 995 dnů nasazení proti cílům v Evropě (první proběhl 17. srpna 1942) 332645 letů těžkých strategických bombardérů, a celkem shodila 697 tisíc tun bomb. Nejhorší chvíle zažily posádky během náletů ze 17. srpna a 14. října 1943, kdy bylo nad Schweinfurtem ztraceno nebo poškozeno 145 bombardérů z 209, resp. 198 z 254. Jakmile byly nasazeny doprovodné P-51 Mustang, ztráty bombardérů dramaticky poklesly (ztráty mezitím zaznamenala samozřejmě i Luftwaffe potýkající se především s nedostatkem zkušených pilotů; jen střelci bombardérů 8. armády sestřelili během války 6001 německých stíhaček; 305 střelců se s pěti a více sestřely stalo de facto esem). Do války proti Japonsku se již 8. armáda zapojit nestihla.
15. letecká armáda operující z Itálie během 18 posledních měsíců války shodila při 148955 letech těžkých bombardérů 303842 tun bomb, ztratila 3364 letounů a zaznamenala 21671 zrát, padlých, zraněných, nezvěstných a zajatých, z nich 20430 členů posádek bombardérů.
Japonská obrana proti strategickým bombardérům B-29 byla výrazně méně efektivní než německá proti B-17, B-24 nebo britským Lancasterům či Halifaxům. A relativně neefektivní bylo také japonské protiletadlové dělostřelectvo, jehož účinnost dále v průběhu roku 1945 snižoval nedostatek munice. Nejintenzivnější vzdor probíhal v úvodní fázi nasazení Superpevností na přelomu let 1944 a 1945. Nízká kvalita pilotů tlačila japonské námořní i armádní letectvo více než Luftwaffe, a od dobytí Iwodžimy se i B-29 dostalo účinného doprovodu stíhacími P-51. Celkem ztratili Američané pouhých 74 B-29 sestřelených (nebo taranovaných) japonskými stíhači, dalších 54 sestřelilo protiletadlové dělostřelectvo, a dalších 19 bylo zničeno kombinací obou prostředků. Při nočních náletech byly americké ztráty zanedbatelné. Celkové ztráty B-29, tj. včetně nehod (například při nasazení B-29 z letišť v Číně) a včetně odepsaných poškozených letounů činí podle různých pramenů 400-450 letounů. Při celkovém počtu asi 33 tisíc letů to představuje přibližně 1,4% ztrátovost; 3015 členů posádek přišlo o život, bylo zraněno, zajato, nebo nezvěstných.
Zdroj: sofrep.com, wikipedia.org, 15thaf.org