Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Ivan Sidorenko
Ivana Sidorenka můžeme zařadit mezi nejlepší sovětské odstřelovače. Dokázal zneškodnit 500 nepřátel.
Ivan Sidorenko, snajperské eso, mělo skromné začátky. Budoucí postrach nacistů se narodil v roce 1919 do rodiny rolníků. Nevypadalo to rozhodně na to, že se z malého Ivana později stane tak úspěšný snajpr, protože projevoval zájem spíše o umění a navštěvoval takto orientovanou školu ve městě Penza.
Protože se již blížila válka, Sidorenko školu opustil a byl odhodlaný pomoci své těžce zkoušené vlasti. Místo umělecké školy nyní studoval vojenskou, kde se nejprve učil, jak se stát plnohodnotnou součástí minometné jednotky. To si ostatně vyzkoušel v důležité bitvě o Moskvu.
Nicméně takové nasazení se ukázalo pro Sidorenka jako nedostatečné, protože toužil po větším bojovém vytížení. A tak se rozhodl jít po Němcích na vlastní pěst, k čemuž používal pušku Mosint-Nagant. Své konto rychle zatížil úspěšnými zářezy nepřátel, přičemž se řídil heslem jedna střela, jedno zabití a rychle se vytratit z místa činu nikým nezpozorován. Při jedné akci zneškodnil nepřátelský tank a k tomu tři další vozidla navrch.
Jeho schopností si postupně všimli jeho velitelé, kteří usoudili, že jako snajpr je Sidorenko daleko užitečnější než u dělostřelectva. Sidorenko se tak vydal cestou elitního snajpra, který sprovodil ze světa zhruba 500 nepřátel, což ho řadí na první místo ze všech sovětských odstřelovačů. Dlouho se mělo za to, že nejlepším sovětským snajprem je Michail Surkov se 702 zářezy na pažbě, jenže ty nejsou oficiálně potvrzené.
Sidorenko pak učil i ostatní začínající odstřelovače svému umění a řadu z nich vychoval, odhaduje se, že více než 250. Stal se zastupujícím velitelem 1122. pěšího pluku a svými nadřízenými byl velmi ceněn pro své schopnosti. V roce 1944 utrpěl Sidorenko vážnější zranění a do konce války byl hospitalizován. Když se dostával ze svých zranění, obdržel prestižní titul Hrdina Sovětského svazu.
S koncem druhé světové války Sidorenkova bohatá kariéra elitního snajpra skončila. Místo toho pracoval jako předák uhelného dolu. Později se přestěhoval do Dagestánu, kde ve věku 74 let v roce 1994 umírá.
Zdroj: Warhistoryonline.com