Autor fotografie: Vytvořeno umělou inteligencí |Popisek: Dozorkyně koncentračního tábora s bičíkem (ilustrační foto)
Herminu Braunsteinerovou můžeme směle zařadit mezi vůbec nejhorší nacistické dozorkyně. Tato krutá žena nevábného vzhledu působící v koncentračních táborech Majdanek a Ravensbrück dokázala ve své "práci" třeba ukopat nevinnou oběť k smrti.
Život Braunsteinerové zpočátku rozhodně nesměřoval do nacistického prostředí. Na její další vývoj měla vliv souhra okolností. Hermina Braunsteinerová se narodila v roce 1919 v přísně katolické rodině. Byla tichým dítětem, které se příliš neprojevovalo a respektovalo autority. V roce 1938 začala pracovat jako služka a získala německé občanství. Přestěhovala se do Berlína, kde její další cesty zamířily do továrny na výrobu letounů Heinkel. Jenže tato práce ji osobně neuspokojovala, protože byla málo placená a ještě k tomu pro ni moc namáhává. Braunsteinerová se tedy rozmýšlela, co si počít s životem dál.
Vzhledem k tomu, že v Německu začaly ještě před začátkem druhé světové války vznikat koncentrační tábory, které byly maskovány jako převýchovné, napadlo mladou ženu, že by mohla zkusit štěstí jako dozorkyně. K tomu pochopitelně potřebovala patřičný výcvik. V srpnu 1939 si ji na starost vzala Maria Mandelová, nelítostná dozorkyně z ženského koncentračního tábora Ravensbrück. Tam Braunsteinerová setrvala do vypuknutí války, než sem byli nedobrovolně dopraveni noví vězni z okupovaných zemí Německem. S Mandelovou se však Braunsteinerová v mnoha záležitostech neshodla a po třech letech požádala o přeložení do jiné továrny na smrt, Majdanku v Polsku.
Braunsteinerová ukopávala ženy k smrti
V Majdanku Braunsteinerová našla spřízněné duše v dalších dozorkyních, které jí věřily. Mladá žena, která se brzy stala obávanou figurou pro svou krutost, tak mohla být povýšena. Díky své nové pozici se následně účastnila nechvalně známé selekce vězňů, kteří byli posíláni do plynových komor. V Majdanku Braunsteinerová dostala přiléhavou přezdívku "Kobyla". Vylévala si na dětech i ženách svou zlost, byla náladová a lidsky těžko odhadnutelná. Za její manýry mnohokrát zaplatily životem ženy, které neváhala ukopat smrti. Dětem pak mlátila hlavou o zem. Měla také svůj pověstný koňský bičík, kterým se oháněla na všechny strany.
Záslužný kříž Braunsteinerové od Hitlera
Braunsteinerová odváděla "práci", za kterou byla pochválena i samotným Adolfem Hitlerem. V roce 1943 jí byl udělen Válečný záslužný kříž 2. třídy, čímž si v Majdanku získala respekt zdejšího osazenstva. Dostalo se jí však také dalších pochval. Nicméně zanedlouho byla nyní již chladnokrevná dozorkyně s krví na rukou převelena znovu do Ravensbrücku. Čekalo ji totiž další povýšení na vrchní dozorkyni v lágru Genthin, který byl pobočným táborem Ravensbrücku.

Na začátku května 1945 Braunsteinerová utekla z tábora Genthin před postupující Rudou armádou a měla namířeno do Vídně. Čekalo ji však zatčení mezi roky 1946 a 1947 dokonce pobývala také ve vězení. V následujících letech se dočkala soudu, který ji kladl za vinu především mučení vězňů a zločiny proti lidskosti. V soudním řízení tak byla nakonec po právu odsouzena avšak pouze ke třem letům vězení a propuštěna byla dokonce ještě dříve. Poté se skryla ve službě v pohostinství a nikdo tak několik desítek let nevěděl, o jakou osobu vlastně jde.
Lovec nacistů na stopě Braunsteinerové
Její další životní osud byl však již o něco zajímavější. Na dovolené se totiž Braunsteinerová seznámila s Američanem, kterého si vzala za muže a získala tak americké občanství. Braunsteinerová žila nerušeně v americkém Queensu, až do doby, než se po její stopě vydal známý lovec nacistů Simon Wiesenthal. Ten na Braunsteinerovou dostal několik tipů a mohl tak nají, kde se přesně nachází. V roce 1964 Wiesenthal kontaktoval list New York Times, že je Braunsteinerová možná vdaná právě za Američana. Nakonec se bývalou dozorkyni podařilo po dlouhých letech skutečně vypátrat.

Druhý a definitivní soud s Braunsteinerovou
Vypátráním Braunsteinerové v USA tak nad bezcitnou ženou konečně sklapla i past, protože prokurátor v Düsseldorfu se začal zabývat jejími zločiny z minulosti. V roce 1973 požádala německá vláda o vydání někdejší dozorkyně a obhajovala jej tím, že přímo ona může za smrt nejméně 200 000 lidí. Braunsteinerová tak opět stanula u soudu, kde jí konfrontovali přeživší svědkové, kteří detailně popisovali její metody trýznění ubití k smrti. Nakonec byla pod tíhou nezvratných důkazů odsouzena k doživotnímu žaláři. Vzhledem ke zdravotním důvodům však byla opět předčasně propuštěna v roce 1996. To jí bylo 77 let. O tři roky později zemřela.
Zdroj: Frankfurter Rundschau
Autor: Petr Duchoslav