Sojuz 11 - sovětské Apollo 13 s úspěšným průběhem, ale tragickým koncem

Sojuz 11 - sovětské Apollo 13 s úspěšným průběhem, ale tragickým koncem
Autor: Z poštovní známky SSSR, Wikimedia Commons|Popisek: Posádka Sojuzu 11
30 / 06 / 2021, 10:00

Právě před 50 lety, 30. června 1971, skončil tragédií 23 dní trvající let sovětské kosmické lodi Sojuz 11 k orbitální stanici Saljut 1. Podle výsledků krátkého vyšetřování byl příčinou nehody prudký pokles tlaku vzduchu v kabině, v jehož důsledku se posádka krátce po zahájení přistávacího manévru, ještě mimo zemskou atmosféru, udusila. Kosmounati neměli skafandry. Tři kosmonauti, Georgij Dobrovolskij, velitel, Viktor Pacajev, inženýr výzkumník, a Vladislav Volkov, palubní inženýr, se stali prvními a také jedinými lidmi, kteří zahynuli ve vesmíru. Ostatní oběti vesmírných programů zahynuly v zemské atmosféře při startu nebo při přistání.

Saljut 1 byl vůbec první vesmírnou stanicí vypuštěnou na oběžnou dráhu planety, a to nedlouho před popisovanou tragédií lodi Sojuz 11, 19. dubna 1971. Mimochodem poslední modul programu těchto vesmírných stanic dodnes slouží jako jádro Mezinárodní vesmírné stanice. K Saljutu 1 jako první zamířila 22. dubna 1971 loď Sojuz 10. Loď se podařilo s vesmírnou stanicí spojit, ale ne zcela - a k přestupu posádky do prostoru stanice nemohl dojít. Kosmonauti museli svou misi přerušit a úspěšně přistáli v Kazachstánu.

6. června 1971 byla z Bajkonuru k vesmírné stanici Saljut 1 vyslána loď Sojuz 11. Spojení proběhlo 7. června. Vlastní propojení trvalo bezmála 3,5 hodiny a tentokrát bylo úspěšné. Po vyrovnání tlaku tři kosmonauti přestoupili ze Sojuzu do prostor vesmírné stanice. Na palubě Saljutu 1 zjistili kosmonauti nedýchatelný vzduch a první den museli strávit ještě na Sojuzu. Po vynucené výměně vadných součástek ventilace na stanici pak pracovali 22 dní. Během tohoto času provedli řadu úspěšných biologických a lékařských měření, testovali gama teleskop, astronomický dalekohled a další přístroje, a absolvovali i přímé televizní přenosy na Zemi. Vážné problémy nastaly 27. června, kdy na palubě vypukl po elektrickém zkratu malý požár a bylo zvažováno ukončení mise.

Jedním z plánovaných úkolů celé mise bylo pozorovat start a let rakety N1 určené pro pozdější připravované sovětské lety na Měsíc. Z technických důvodů byl ale test odložen. Po dvou dnech od požáru se pak řídící středisko rozhodlo misi Sojuzu 11 ukončit, mj. s ohledem na zjištěnou zhoršující se fyzickou kondici posádky. Vše probíhalo zdánlivě bez problémů. Loď se odpojila od vesmírné stanice, po hodině opustila formaci a po třech samostatných obězích zahájila posádka přistávací manévr. Domněle bez potíží byla odhozena motorová i orbitální sekce a posádka ještě z návratového modulu podala hlášení o zážehu brzdícího motoru. Pak se již v éteru rozhostilo ticho a snahy o obnovení spojení vyšly naprázdno.

video: youtube

Návratový modul ale přistál v určeném místě v Kazachstánu na padácích standardním způsobem. Záchranná skupina po jeho otevření však již našla jen tři bezvládná těla. Oživovací pokusy byly marné. Podle závěrů vyšetřování způsobilo chybné odpálení motorové a orbitální sekce, které způsobilo předčasné uvolnění vyrovnávacího ventilu. K tomu mělo dojít až v zemské atmosféře ve výšce 4-5 km, a došlo k němu ve výšce 186 km. Důsledek byl pro kosmonauty bez skafandru smrtící, veškerý dýchatelný vzduch z kabiny unikl během 30 sekund.

Pro Dobrovolského a Pacajeva šlo o první let do vesmíru vůbec. Vladislav Volkov byl na své druhé misi, první absolvoval na palubě Sojuzu 7 v roce 1969. Všichni tři kosmonauti byli posmrtně vyznamenáni Zlatou hvězdou Hrdiny SSSR (Volkov podruhé) a Leninovým řádem. Po všech třech jsou také pojmenovány krátery na Měsíci a planetky 1789 Dobrovolskij, 1790 Volkov a 1791 Pacajev. Na rozdíl od svých amerických kolegů na nejen díky hollywoodskému velkofilmu populární misi Apollo 13 se sovětské posádce podařilo splnit zadané úkoly. Při přistání neměli štěstí a zřejmě ani šanci. V budoucnu budou sovětské vesmírné lodě upravené tak, aby v nich mohli kosmonauti pracovat ve skafandrech.

Zdroj: Wikipedia

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace