Souboj titánů - Tirpitz vs USS Iowa. Vyhrála by pýcha Hitlerovy Krigsmarine nebo americká bitevní loď?

Souboj titánů - Tirpitz vs USS Iowa. Vyhrála by pýcha Hitlerovy Krigsmarine nebo americká bitevní loď?
Autor: Bundesarchiv, Bild 183-J19316 / Boeckmann / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Tirpitz
19 / 03 / 2020, 10:00

Bitevní loď Tirpitz, Osamělá královna severu seděla ve fjordech Norska jako pavouk, který nedal spát nejen Royal Navy, ale i americké námořnictvo vysílalo s?konvoji bitevní lodě, aby zabránilo jejímu útoku. Jak by mohl dopadnout hypotetický souboj dvou titánů Tirpitze a Iowy?

Pýcha německé Kriegsmarine, bitevní loď Tirpitz měřila 251 metrů, měla šířku 36 metrů a plný výtlak 51 800 tun. Loď byla vyzbrojena 8 děly hlavní ráže 38 cm a stroje o výkonu 163 000 PS jí dávaly rychlost 30 uzlů. Do služby byl Tirpitz zařazen 25.2.1941. 

Tirpitz

Americká bitevní loď USS Iowa měřila 270,43 metrů, široká byla 32,97 metrů a plný výtlak byl 58 400 tun. Hlavní výzbroj byla tvořena 9 děly ráže 40,6 cm a maximální rychlost byla 33 uzlů díky výkonu 212 000 PS. US Navy zařadila loď do služby 22. února 1943. 

Německá loď měla jiný způsob pancéřování než USS Iowa, která byla představitelem stylu všechno nebo nic, kdy konstruktéři zavrhli montáž středně silných pancéřů proti dělům menších ráží a soustředili maximální ochranu jen životně důležitým částím lodí. Ostatní části lodí na tom byly znatelně hůře. 

U Tirpitze a Bismarcku byla maximální ochrana soustředěna na dlouhém pásu podél trupu lodě, ale nechyběla ani ochrana proti středním rážím. I tak ale podle mnoha expertů bylo rozložení pancéřování Bismarcku a Tirpitze v porovnání s moderními loděmi Spojenců poněkud archaické. V případě potopení lodi Bismarck ale právě toto archaické pancéřování hrálo velkou roli v její pozdější zdánlivé nepotopitelnosti, kdy do ní britská přesila posílal náboje z malé vzdálenosti, ale právě ono zastaralé boční pancéřování odklánělo pronikající náboje díky šikmému pancéřovému pásu za hlavním pásem. 

Americká bitevní loď si mohla diktovat teoreticky vzdálenost souboje díky vyšší maximální rychlosti a dostřelu 38,7 kilometru (dostřel lodi Tirpitz byl 35,6 kilometru). Stejně tak by měla americká bitevní loď převahu, co se týče hmotnosti plné boční salvy, která činila 11 022 kilogramů oproti „pouhým“ 6 400 kilogramům Tirpitze. 

Boční salva USS Iowa

Souboj by se ale samozřejmě odehrával tak maximálně na půlku vzdálenosti maximálního dostřelu obou lodí tedy na vzdálenost 12 – 17 kilometrů a zde by ona schopnost přežít neuvěřitelné poškození při zásazích do bočního pásu mohla německé bitevní lodi pomoci přežít úvodní minuty střetu, a pokud bychom počítali s přesností palby jako u Bismarcku, tedy 15% a vyšší rychlostí palby cca 2,4 rány za minutu, souboj by možná nebyl tak jednoznačný jako při pohledu na pouhé parametry lodí. Roli v souboji na menší vzdálenost by mohlo hrát i rozmístění děl do 4 věží, a tedy menší šance na jejich vyřazení. 

Iowa disponovala skvělým systémem řízení palby, který když byl během reaktivace v 80. letech zkoušen proti tehdejším počítačům, tak bylo jen zkonstatováno, že je absolutně přesný a měnit se nebude. Tento systém spolu s radarem na řízení palby MK13 umožňoval lodím třídy Iowa měnit směr plavby a neustále udržovat palbu na nepřítele a to i během noci a na extrémní vzdálenosti. Radar MK 13 mohl sledovat místo dopadu střel a korigovat tak zaměřování. 

Výsledek souboje jeden na jednoho by ale závisel na mnoha faktorech, a jak víme ze střetnutí Bismarcku s HMS Hood, o výsledku bitvy rozhodnou častou detaily. On i střet moderní bitevní lodi USS South Dakota se starou japonskou Kirišimou mohl dopadnout zcela jinak, pokud by do bitvy nezasáhla další bitevní loď USS Washington. Jeden šťastný výstřel a výhoda radarem řízeného systému palby se může rychle ztratit, jak by posádka výše uvedené americké lodě mohla potvrdit. 

Takže výsledek bitvy dvou gigantů? Záleželo by na daných podmínkách a na dně oceánu by mohla skončit jak americká, tak německá bitevní loď. Jediný scénář, kde je vítězství USS Iowa zcela jednoznačné, by nastal v případě noční bitvy, kdy vzhledem k radaru pro řízení palby MK13 by Tirpitz neměl šanci. 

Zdroj: Válečné lodě 4, Ivo Pejčoch, USS North Carolina Memorial, USS Iowa Museum, kbismarck.com 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace