Autor fotografie: public domain|Popisek: Stavba Bělomořsko-baltského kanálu
Kinmasa Katsuno, japonský komunista pocházející z prefektury Nagano, se stal vězněm nechvalně známého sovětského gulagu. Dokázal přežít a byl mezi vůbec prvními, kteří veřejnosti posléze vyprávěli o hrůzách, kterých byl svědkem.
Katsuno se narodil v roce 1901 a už od svého raného mládí začal projevovat zájem o sociální problematiku. Brzy jej také oslovily Marxovy myšlenky o nastolení beztřídní sociálně spravedlivé společnosti, které postupně přejal zasvé. Katsuno však měl kvůli svému přesvědčení problémy nejen na univerzitě, kde studoval, a z níž byl vyhozen, ale také s policií. Na prestižní univerzitě Waseda, kam nastoupil ke studiu později, našel podobně smýšlející vrstevníky, s nimiž si přirozeně rozuměl.
Na druhé straně s tím, jak se Japonsko začalo militarizovat, začalo stále více potírat ,,nebezpečné" levicové, respektive komunistické myšlenky. Pro Katsuna již nebylo v Japonsku bezpečno, a tak se rozhodl přesídlit do Paříže v roce 1924. Tam studoval na slavné Sorbonně, vstoupil do francouzské komunistické strany a snil o příchodu socialistické revoluce, která podle něho měla nastolit spravedlivější společenský řád. ,,Měl jsem pocit, že brzy vypukne světová revoluce," později Katsuno vzpomínal.
Nicméně i ve Francii se dostal poměrně brzy do hledáčku policie, která jeho aktivity rozhodně nevítala. ,,Můžete připravovat revoluci kdekoliv chcete, ale ne tady ve Francii," zněla varovná slova pařížské policie. V roce 1928 byl Katsuno z Francie deportován a skončil v ,,kolébce" socialistické revoluce Sovětském svazu. Zdálo by se, že se zapálenému a přesvědčenému komunistovi se v SSSR nemůže nic stát, ale to se Katsuno mýlil.
Vše se zpočátku navíc vyvíjelo pro Japonce dobře - pod svá ochranná křídla si jej vzal Sen Katajama, novinář, spoluzakladatel japonské komunistické strany a důležitá figura Komunistické Internacionály. Katsuno posléze pracoval jako Katajamův tajemník, psal pro sovětské noviny plánoval v SSSR zůstat natrvalo. Později se naučil perfektně rusky a stal se sovětským občanem. Jenže zdánlivá idyla dostala povážlivé trhliny, když vypukl mocenský spor v japonské sekci Kominterny. Političtí oponenti Katajamy obvinili jeho frakci ze zrady, za což mnozí japonští komunisté včetně Katsuna měli tvrdě zaplatit.
,,V říjnu 1930 jsem čekal na tramvajové zastávce. Sníh padal na můj obličej, když mě v jeden okamžik popadl někdo za ruku. Viděl jsem, že jsem obestoupen dvěma robustními muži se špičatými čepicemi." Past na Katsuna úspěšně sklapla a mladý muž byl převezen na výslech na tajnou policii OGPU (předchůdce NKVD). Katsuno byl křivě obviněn ze špionáže ve prospěch cizího státu, v tomto případě svého rodného Japonska. Katsuno kategoricky odmítl toto nesmyslné obvinění, které bylo proti němu vzneseno.
Nicméně to mu nepomohlo a byl odsouzen k pětiletému trestu a deportován do gulagu na Sibiři blízko Mariinsku v Kemerovské oblasti. Katsuno musel v nelidských podmínkách také stavět s dalšími vězni gulagů Bělomořsko-baltský kanál. Každý den od pěti hodin až do půlnoci byl Katsuno nucen tvrdě pracovat bez ohledu na absolutně nedostačující vybavení či podmínky. Nebyl žádný den volna, kdokoliv nesplnil denní plán, tak mu bylo odepřeno jídlo. Podle odhadů nepřežilo stavbu absurdního díla sovětského komunismu mezi 12 000-50 000 lidmi. Katsuno však měl štěstí, protože utrpěl na stavbě poměrně vážné zranění a byl převezen na zdravotní stanici.
V roce 1934 byl Katsunovi zbytek trestu pardonován a zklamaný Japonec dal SSSR, v nějž tak věřil, své sbohem. Ztratil rovněž iluze o komunismu, který do té doby vyznával. Japonský tisk pak zahltily senzační zprávy o poměrech panujících v gulazích. Sám Katsuno napsal následně knihu, která zdokumentovala podrobně život v gulagu na základě své osobní zkušenosti. Katsuno sice nadále sledoval politické dění, ale sám se do něj již aktivně nezapojoval a svůj čas dělil mezi charitu a práci v rodinné firmě v dřevařském průmyslu. Katsuno umírá v roce 1983 ve věku 82 let.
Zdroj: Russia Today