Sovětské letouny „pohřbené” v irácké poušti. Tajemství kalkulem krokem Saddáma Husajna

Sovětské letouny „pohřbené” v irácké poušti. Tajemství kalkulem krokem Saddáma Husajna
Autor fotografie: The U.S. National Archives / Picryl|Popisek: Mig-25 nalezený poblíž al-Taqqadum u Bagdádu
06 / 07 / 2024, 13:00

V srpnu roku 2003 bylo v irácké poušti nalezeno několik „pohřbených” letounů MiG-25. Americká armáda zprvu nechápala důvod tohoto činu, který byl známý až několik měsíců od začátku operace Irácká svoboda.

V rámci operace Irácká svoboda vtrhla v březnu 2003 armáda Spojených států Amerických v koalici s Velkou Británií do Iráku ovládaného jeho prezidentem a diktátorem Saddámem Husajnem. Důvodem k útoku bylo podezření amerických tajných služeb na přítomnost zbraní hromadného ničení a teroristů organizace Al-Káida na území Iráku. Cílem operace tak bylo vytvořit v Iráku stabilní vládu, která odmítne použití a vývoj atomových zbraní. Po skončení invaze se tyto domněnky však ukázaly jako nepravdivé a vlastně neopodstatněné. 

Fotografie z operace Irácká svoboda

 

Tajemství zakopaných sovětských MiGů-25 v irácké poušti

 

Hned v začátcích operace byly ze strany Američanů při bojích použity stíhací útočné letouny F-117 Nighthawk jako první využívající některé z prvků stealth. Poprvé byly letouny F-117 Nighthawk nasazeny v americké invazi do Panamy v roce 1989, ale díky svým výsledkům byly vyslány také do operace Pouštní bouře. Zde dosáhly veškeré mise F-117 80% úspěšnosti a ani jeden ze strojů neutrpěl téměř žádné poškození nebo ztráty. Od začátku 80. let bylo vyrobeno pouze něco málo přes 60 letounů F-117 a bombardér je schopen nést přibližně 2,2 tun pum, mezi nimiž může být i atomová bomba B61. 

Američané však byli záhy po začátku operace a nasazení svých bombardérů F-117 velice překvapeni, když na útoky jejich špičkových letounů zareagovala pouze írácká protivzdušná obrana. Tato skutečnost se zdála být velice zvláštní, protože irácké letectvo totiž do roku 1991 disponovalo jedním z největších leteckých arzenálů jihozápadní Asie s více než 700 převážně sovětskými bojovými letouny. Při americko-britské operaci v roce 2003 se však do vzduchu nevznesl ani jeden z těchto strojů. Důvodů bylo hned několik.

 Stíhačky MiG-25 vytahované z písku americkou armádou

Mezi letadly, které měl mít Irák k dispozici měly patřit poměrně schopné sovětské MiG-29 a francouzské Mirage F-1. Také vojenské letecké základny a ranveje byly v průběhu devadesátých let modernizovány. Nikdo proto nedokázal pochopit, proč Irák nepoužije tento svůj více než bohatý a rozhdoně ne nepřipravený válečný arzenál. Zdůvodnění irácké taktiky však přišlo záhy již v srpnu 2003, kdy americká armáda začala nacházet desítky sovětských letounů MiG-25 zakopaných v irácké poušti.

Zakopané letouny na začátku milénia přestaly stačit konkurenci

 

Ruské letouny MiG-25 byly v polovině 60. let navrženy v moskevské dílně Mikojan-Gurevič a celkem jich bylo v následujících dvaceti letech vyrobeno více než 1 186 kusů.  Záchytný stíhací letoun MiG-25 určený pro let ve velké výšce byl posledním letadlem, který Michail Gurajevič navrhl před svým odchodem do důchodu. MiG-25 se stal strojem, jenž při svém odhalení na konci 60. let vyvolal v amerických armádaních kruzích nemalé zděšení. I přesto, že byl letoun od 70. do 90. let nasazen v řadě válečných operací a dokázal zamezit množství průzkumných letů proslulého amerického SR-71A nad Sovětským svazem, již ve střetech s americkými letouny F-15 s nimiž létali zkušení izraelští piloti na začátku 80. let, se stroj ukazoval jako nedostatečný. 

Sovětský letoun MiG-25

Izraelskému pilotu Benjaminu Zinkerovi a jeho kolegům se ve stíhačích F-15 proto již v únoru 1981 podařilo nad Galilejským jezerem nejprve zachytit a následně již nad libanonským územím zneškodnit syrský MiG-25. Jednalo se tak o první Mig-25 sestřelený izraelskými stíhači, avšak podobných soubojů se v příštích letech mezi syrským a izraelským letectvem uskutečnilo hned několik. Na počátku nového milénia proto stroje již těžko dokázaly čelit moderním americkým stíhačům a to i přesto, že dva proudové motory Tumanskij R-15B-300 byly schopné dovést MiG-25 k maximální rychlosti dosahující 2,5 Mach (3 430 km/h). Letoun byl totiž přes svou vysokou rychlost nepříliš dobře manévrovatelný.

Zakopaný sovětský stíhač objevený americkými jednotkami

 

Husajnův plán se zakopáním letounů nevyšel

 

Ve světle těchto informací se proto záhada se zakopanými stroji MiG-25 začala rychle odkrývat. Saddám Husajn a velitelé iráckého letectva si totiž byli dobře vědomi nedostatečnosti sovětských strojů, které se měly utkat s neporovnatelnými americkými stíhači, a proto se rozhodli letadla ukrýt v irácké poušti. Představitelé Iráku totiž nechtěli, aby letadla přišla do rukou nepřátel, především Američanů. I přes usilovné snahy letouny skrýt se však nakonec zamýšlený plán nepodařil a spojenci zakopané letouny nakonec stejně nalezli. 

Důvodem Sadáma Husajna a vedení írácké armády k zakopání letounů v poušti byl předpoklad, že po skončení invaze do země budou moct být stroje zmodernizovány a opět znovu použity. Letadla proto byla ukryta poblíž základen al-Taqqadum a al-Assad, stroje byly zbaveny veškeré vnitřní avioniky a munice a již jako holí draci následně čekali připraveni na pozdější použití v době, kdy se Saddám Husajn opět vrátí k moci.

K tomu však již nedošlo, protože Husajnův režim byl Američany svržen a diktátor označen za válečného zločince. Saddám Husajn byl následně postaven před soud, kde čelil obvinění ze zločinů genocidy, vražd a mučení civilistů. V listopadu roku 2006 byl diktátor shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán o měsíc později. Část munice a vybavení letounů byly nakonec vedle draků letadel nalezeny také a následně byly tyto součástky rozebrány spojeneckým letectvem.  

 

Tagy článku

-->