foto: public domain/TT-26
S nápadem dálkově ovládaných tanků - ,,teletanků - neexperimentovali pouze Sověti, první ,,vlaštovku" představovalo francouzské "Pozemní torpédo" (Torpille Terrestre) z roku 1915, pásové vozidlo s elektrickým motorem. Teletanky však v sovětském podání nakonec úspěšné nebyly.
Prvním sovětským teletankem byl upravený francouzský Renault FT-17 řízený dlouhým drátem. O rok později byl rádiovým ovládáním vybaven sovětský tank T-18. Řešení to bylo slibné, ale platforma neohrabaná a pomalá. Tančík dosahoval rychlosti nejvýše 4 km/h. Řidič mohl vozidlo ovládat pomocí jednoduchých povelů: vpřed, doleva, doprava a stop. Podobný systém byl vyzkoušen také na lehkém tanku T-26, na jehož základě vznikly "teletanky" TT-26 a TT-TU, které se ukázaly jako služby schopné.
Pokračoval i vývoj na bázi tanku T-18. V roce 1933 byla představena verze TT-18, pohyblivější, rychlejší. Byl ovladatelný na vzdálenost přibližně jednoho kilometru, a jeho účelem bylo převážet výbušninu, jejíž exploze by do okolí uvolnila toxické plyny. Mohl také pokládat kouřovou clonu. Proti tomu, aby padl do rukou nepřítele, jej systém automaticky zastavil, když se tank dostal mimo dosah, a pod poklopem byla nástražná výbušnina. Testování přes pokrok celého systému však nepřineslo uspokojivé výsledky a tank nebyl do výzbroje zařazen. Problémem bylo mj. vysoko položené těžiště, takže sebemenší překážka, na kterou tank najel, hrozila změnou směru.
Teletanky, které Rudá armáda v boji nasadila, byly TT-26, jichž bylo v roce 1934 vyrobeno 55 kusů pod kódovým označením Titan. Práce probíhaly také na T-37A, který by byl schopen plavby. Plánován byl bojový pásový robot postavený na bázi těžkého tanku T-35, a také velmi rychlý A-7 využívající podvozku lehkého tanku BT-7. Minimálně jeden TT-26 byl upraven jako plamenometný.
Psali jsme
V první polovině třicátých let probíhal v leningradském závodu číslo 185 vývoj nástupce tanku T-26. Vedoucí zdejší zkušební konstrukční kanceláře,...
Prvního nasazení se rádiem řízené tanky dočkaly během Zimní války proti Finsku, ovšem s nevalnými výsledky. Většině vozidel se úkol, tedy dopravu výbušnin do protivníkovy pozice, splnit nepodařilo. Buď zůstaly zablokovány protitankovými překážkami, což byla situace, která se na dálku řešila špatně, nebo se na hranici dosahu signálu staly neovladatelnými, a snadnými terči pro protitanková děla. Příčiny neúspěchů lze spatřovat ovšem nejen v technické nedokonalosti, ale také ve špatném a nedostatečném průzkumu prostoru nasazení.
Většina teletanků, které byly k dispozici v létě roku 1941, byly zničeny útoky letectva, ostatní přestavěny zpět na standardní verze s osádkou. Ojedinělé nasazení teletanků bylo zaznemenáno v bojích o Charkov na jaře roku 1942, včetně plamenometných TT-26.
Zdroj: history.net
Tagy