Autor fotografie: Pixabay
Východní říše zla děsila během studené války generály a ministry Británie natolik, že existovaly plány na zablokování tunelu mezi Británií a Francií jaderným výbuchem, bez ohledu na zničení částí Kentu.
Staré záznamy ukazují, že se oficiální kruhy v Británii rozhodly tunel v takovém případě zlikvidovat, a to zmíněný spoj mezi pevninou a Británií ještě ani zdaleka neexistoval. V plánech se ale s takovou možností již počítalo. Plány považovaly řešení "jaderným výbuchem" za 100% efektivní. Druhou variantou bylo zaplavení tunelu mořskou vodou poté, co by byl protržen strop tunelu.
Až později bylo rozhodnuto, že ač efektivní, tak zároveň velmi destruktivní varianta jaderného výbuchu by znamenala velké ohrožení pro hrabství Kent a okolní pobřeží.
Myšlenka izolace Británie od Evropy je ale ještě starší než studená válka. Na možnost zaplavení a zničení tunelu odkazují již ruční poznámky Winstona Churchilla z roku 1914. V nich říká, že by měly být k dispozici prostředky na zaplavení tunelu v případě ohrožení země.
V případě zhoršení situace nebo v případě znamení nějakého nebezpečí, by tato podle Churchilla možnost "zvednutí mostu" poskytovala pocit absolutní bezpečnosti a následné zaplavení tunelu by mohlo být kdykoliv rozhodnuto.
Ministr obrany Michael Legge v roce 1974 řekl, že tunel je zcela irelevantní v případě jaderné války: "Kdybychom se dostali do situace, že konvenční síly Varšavské smlouvy dosáhly Calais bez strategické výměny úderů jadernými zbraněmi, myslím, že Lamanšský tunel bude zcela bezvýznamný vzhledem k letecké a námořní převaze Varšavské smlouvy, která by pro invazi jinou formou bohatě dostačovala."
První informace o jaderném uzavření tunelu pochází z roku 1959, kdy byl projekt tunelu oficiálně oznámen. V příslušném dokumentu se praví, že vývoj jaderných zbraní způsobil, že navrhovaný tunel je jimi zranitelný po celé své délce. Z toho hlediska by tedy mohl být zničen z obranných důvodů O variantách likvidace tunelu a jednotlivých pro a proti pojednávají desítky dalších dokumentů vytvořených v průběhu let. Pikantností je i rozhodování, zda britskou bezpečnostní pojistku utajit před Francouzi.
O tunelu mez pevninskou Evropou se mluvilo už od počátku 19. století, kdy roku 1802 francouzský inženýr Albert Mathieu navrhl francouzskému císaři Napoleonu Bonaparte vybudování obřího podmořského potrubí, kudy by jezdily kočáry. Roku 1881 dokonce stavba tunelu začala, ale po dokončení dvou kilometrů díky britskému tisku, která varoval před invazí, práce skončily.
Další vážné rozhovory o stavbě začaly až v 50. letech minulého století. Následovaly roky jednání a rozhodnutí stavět padlo v roce 1964, což však bylo následně zrušeno roku 1975. Do finále se téměř 200 let stará myšlenka dostala až v roce 1994, kdy po sedmi letech výstavby byl tunel otevřen.
Zdroj: The Sun