Sovětský obr KV-2 byl vyvinut po zkušenostech ze zimní války, měl dobývat Maltu

Sovětský obr KV-2 byl vyvinut po zkušenostech ze zimní války, měl dobývat Maltu
Autor fotografie: VHÚ, Public domain|Popisek: Kořistní KV-2 v Praze míří na výstavu “Sovětský ráj”, únor 1942
22 / 01 / 2024, 08:00

Sovětský těžký tank KV-2 z konce 30. let 20. století byl pozoruhodným vozidlem, které přitahuje neustálou pozornost. Zajímavá je i jeho historie coby německého Panzerkampfwagen KV-II 754 (r).

Těžký tank KV-2 byl pojmenovaný, stejně jako varianta KV-1, se kterou sdílel podvozek, podle významného ministra obrany a maršála Sovětského svazu Klimenta Vorošilova. Díky svým impozantním rozměrům a neméně působivým schopnostem, které se opíraly jednak o účinnost 152milimetrové houfnice lafetované v obrovské věži o hmotnosti přes 12 tun, a jednak o velmi odolné pancéřování, měl KV-2 všechny předpoklady pro to, aby se stal obávaným válečným nástrojem. Od ledna 1940 do poloviny roku 1941 bylo vyrobeno více než 330 kusů.

KV-2 byl vyvinutý specificky pro překonávání nepřátelských opevnění, což byl požadavek Rudé armády vyplývající ze zkušeností zimní války proti Finsku, kde se Mannerheimova linie ukázala být pro lehčí typy obrněné techniky velkým problémem. Na délku měřící 7 metrů a na šířku 3,25 metru vážil KV-2 úctyhodných 52 tun. Osádku tvořilo 6 mužů. Sovětští inženýři neměli s projektováním tanků takového měřítka a určení žádné zkušenosti, což ostatně neměli v té době vývojáři nikde na světě, a nedokázali překonat řadu technických problémů, které se promítly do ne zcela uspokojivých výsledků při nasazení vozidla na frontě.

Vyřazený sovětský KV-2 v roce 1941

Jak bylo řečeno, tank se mohl pochlubit vynikajícím pancéřováním a 152mm houfnicí. Náboje do ní ovšem byly tak těžké, že vyžadovaly, aby velitel tanku pomáhal nabíječi, a doba nabíjení překračovala 40 sekund. Na druhou stranu jedinou skutečně účinnou zbraní proti němu bylo původně protiletadlové dělo ráže 88 mm, případně těžké dělostřelectvo, a samozřejmě útoky ze vzduchu. Nejen v důsledku toho, že nepřítel neměl mnoho prostředků, jak se tanku KV-2 postavit, ale také v důsledku nevyhovující vycvičenosti sovětských tankových osádek, celkově nevhodné taktiky nasazení sovětských vojsk v rané fázi války a technických problémů daných složitou konstrukcí vozidla lze říci, že největším nepřítelem tanku KV-2 byl tank KV-2 samotný.

Nedostatků měl tank dlouhou řadu: kromě zdlouhavého nabíjení k nim patřil fakt, že se mohutná věž dala ovládat pouze ručně, což vyžadovalo mimořádnou fyzickou námahu. Střely byly nejen velmi těžké, ale hlavní zbraní byla houfnice, a měla-li být využita pro přímou či polopřímou střelbou, cíl musel být relativně blízko. Motor tanku byl náchylný k častým poruchám kvůli nevhodným filtrům a křehká převodovka špatně snášela zátěž. Výsledkem bylo, že v roce 1941 ztratila 41. sovětská obrněná divize více než 22 tanků KV-2, z nichž ale pouze pět bylo zničeno Němci. Ostatní pak kvůli výše zmíněným problémům, poškození a nepříznivému počasí. Mnoho KV-2, které musely osádky kvůli technické poruše opustit, bylo následně Němci opraveno a znovu nasazeno.

Italský nálet na Maltu

Jedním z míst, kde je plánovali Němci nasadit, ale nakonec k tomu s ohledem na vývoj situace nedošlo, byla připravovaná invaze na středomořský ostrov Malta. Italské vrchní velení zodpovědné za plánování operace (přičemž využívalo i japonských vojenských poradců) požádalo původně Němce a zřejmě podle nápadu samotného Hitlera o tucet těžkých tanků určených pro podporu první útočné vlny. Wehrmacht disponoval tankovým oddílem zvláštního určení Panzer-Abteilung z.b.V. 66, který byl ustaven v květnu 1942 posílením původní roty zformované právě za účelem přípravy invaze na Maltu ve výcvikovém prostoru Wünsdorf. Oddíl byl vyzbrojen nejen speciálně upravenou německou (1. rota), ale také ukořistěnou sovětskou technikou (2. rota), včetně vozidel Panzerkampfwagen KV-II 754 (r).

Celý plán se nakonec vyvinul jinak (německá účast se měla omezit na parašutisty a logistickou a leteckou podporu a tanky pro invazi měly být italské), a operace se s ohledem na vývoj války (pád Tobruku v listopadu 1942) vůbec nemohla uskutečnit, ovšem představa sovětských těžkých tanků s trámovými kříži při podpoře italského vylodění na Maltě je fascinující. Němci ukořistěné KV-2 byly opatřené velitelskou věžičkou z tanků Panzer III nebo IV. Někdy jsou označované jako (Sturm)Panzerkampfwagen KV-II 754 (r), a na východní frontě sloužily s ohledem na svou výšku a odolnost často jako dělostřelecké pozorovatelny. Jeden z těchto ukořistěných tanků byl předveden také české veřejnosti v Praze v rámci výstavy Sovětský ráj.

Zdroj: Tank Encyclopedia, Panzenet, VHÚ

Tagy článku