Politrukovi navzdory – ponorkář Archipov zachránil svět před Armagedonem

„Teď je zničíme! Zemřeme, ale všechny je potopíme - nestaneme se ostudou flotily,“ řve vyčerpaný a napůl hysterický kapitán sovětské ponorky Valentin Savickij. Odpal jaderného torpéda proti americkým lodím musí schválit 3 lidé a proti byl jeden. Jmenoval se Vasilij Alexandrovič Archipov.

Kubánská raketová krize 1962: Sovětské a americké ponorky

Je říjen 1962, vrchol kubánské raketové krize a v Karibiku se pohybují sovětské ponorky. Dne 27. října 1962 byl Vasilij Alexandrovič Archipov na palubě sovětské ponorky B-59 poblíž Kuby, když lodě americké flotily začaly na sovětské ponorky ponorky B-4 (kapitán Rurik Ketov), B-36 (kapitán Alexej Dubivko), B-59 (kapitán Valentin Savickij) a B-130 (kapitán Nikolaj Šumkov) shazovat cvičné hloubkové nálože. Celá akce byla navržena tak, aby donutila sovětské ponorky k vynoření.

Sovětské ponorky B-4, B-36, B-130 a B-59 vs. US Navy 

Tato taktika se nakonec povedla a B-36, B-130 a B-59 se vynořily na povrch. Situace na B-59 ale byla velmi dramatická a jejímu vynoření předcházela událost, která mohla rozpoutat peklo na zemi. Co totiž americké lodě snažící se dostat Rusy na povrch nevěděly, byl fakt, že sovětské ponorky měly kromě torpéd konvenčních i torpéda s jadernou hlavicí. Posádka B-59 vedená kapitánem Savickim neměla spojení s Moskvou a výbuchy neškodných amerických náloží kapitána přesvědčily, že začala třetí světová válka.

V pasti ponořené sovětské ponorky, kde nefungovala klimatizace a teplota stoupla přes 50 stupňů Celsia, se začal rodit plán na použití torpéda s jadernou hlavicí proti americkému svazu vedenému protiponorkovou letadlovou lodí CVS-15 USS Randolph. Nálož o síle 15 kilotun TNT by americké lodě pravděpodobně těžce poškodila a možná i potopila, ale hlavně by vyvolala odvetný jaderný úder na SSSR a jeho satelity. S největší pravděpodobností by tak začala třetí světová válka.

Extrémní podmínky na sovětských ponorkách: Deník Anatolije Andrejeva

 

Sověti ani Američané netušili, co se odehrává na palubách čtyř ponorek pod hladinou. Díky unikátnímu historickému zdroji však máme jedinečnou příležitost zjistit, jaká byla atmosféra v tuto dobu na oněch čtyřech inkriminovaných plavidlech. Anatolij Andrejev, člen posádky na jedné ze sovětských ponorek si vedl deník, v němž popsal celou situaci:

,,Za poslední čtyři dny nás ani nenechali vystoupit do periskopové hloubky ... Moje hlava praská z dusného vzduchu ... Dnes opět tři námořníci omdleli díky přehřátí ... Regenerace vzduchu funguje špatně, obsah oxidu uhličitého stoupá a zásoby elektrické energie klesají. Ti, kdo nemají směny, sedí nehybně a dívají se na jedno místo..." Teplota v úsecích ponorky je nad 50 °C. Za takové situace, s vybuchujícími náložemi všude okolo je snadné uvěřit tomu, že třetí světová válka je blízko.

Důstojníci sovětských ponorek měli dovoleno spustit Armagedon bez čekání na souhlas od Moskvy. Podmínkou byl ale souhlas tří nejvyšších důstojníků na lodi. Dva včetně kapitána Valentina Savickiho s vypuštěním torpéda souhlasili. Podle zprávy amerického bezpečnostního archivu Savickij údajně vykřikl: ,,Teď je zničíme! Zemřeme, ale všechny je potopíme - nestaneme se ostudou flotily. "

Hrdinství Vasilije Archipova: Sovětská ponorka B-59

 

Archipov ale nevěřil, že zuří válka. Správně totiž odhadl, že probíhá útok pouze na sovětské ponorky, který má za cíl je donutit vyplavat na hladinu. Vyčerpanému kapitánovi proto sdělil, že i přes paniku na palubě loď není v nebezpečí. Padající hlubinné nálože zleva a zprava, hlučné, ale vždy mimo cíl - byly totiž podle Archipova jasné signály k tomu, aby se Sověti vzdali. Bomby proto sdělovaly: ,,Víme, že jsi tam. Identifikujte se. Pojďte a promluvte si. Nemáme v úmyslu ublížit." Kapitána proto Archipov nakonec přesvědčil a osudné torpédo, které mohlo zničit svět, nebylo nikdy vypáleno.

B-59 se proto vynořila a vyčkávala na instrukce z Moskvy. Okolo byly čtyři americké torpédoborce USS Beale (DD-471), USS Cony (DD-508), USS Lowry (DD-770) a USS Murray (DD-576). Američtí námořníci nabízeli ponorce pomoc, ale ta byla kapitánem odmítnuta a ponorka za asistence amerických lodí opustila oblast. Stejně tak ostatní tři sovětské ponorky. Když se americký prezident Kennedy dozvěděl, že US Navy bombarduje sovětské ponorky cvičnými náložemi, obával se, že si Sověti spletou výbuchy s opravdovým útokem. Ponorky zapojené do akce byly původně určené pro hlídky v chladných podmínkách arktických vod, ne pro akce v Karibiku.

 

Tenere le lettere d'amore, porta sfortuna
E' con queste parole che Vasilij Archipov si giustificò con la moglie, Olga Archipova, quando lo scoprì bruciare le loro lettere che si erano scambiati prima di sposarsi
Vasilij ha avuto una vita movimentata, testimone di eventi… pic.twitter.com/S2LrgYvjXy

— Luperco (@Uni91070952) June 4, 2023

Viceadmirál Vasilij Archipov dožil jako zachránce světa

 

Archipov po událostech během Karibské krize postupoval výše na žebříčku sovětského námořnictva a v roce 1981 mu byla dokonce udělena hodnost viceadmirála. Sovětský ponorkář, který zachránil miliardy lidských životů, a kterému vděčíme patrně za to, že žijeme i my, umírá 19. srpna 1998 ve věku 72 let. V roce 2017 dostala rodina tohoto sovětského ponorkáře cenu Future of Life od stejnojmenného institutu, 55 let po události na palubě B-59.

Dědictví studené války: HMS Splendid a tajné incidenty

 

Není náhodou, že se Archipovova hrdinství začalo dostávat širšího uznání až v posledních letech. V době studené války byla celá řada incidentů, které by mohly mít katastrofální následky, držena v přísné tajnosti. Například britská vláda až v roce 2001 odtajnila informace o incidentu, kdy sovětská ponorka vybavená jadernými zbraněmi nechtěně narazila do britské ponorky HMS Splendid poblíž severních vod Skotska. Incidenty jako tento ukazují, jak těsně svět několikrát unikl jaderné katastrofě, a proč je Archipovův čin dnes považován za jeden z klíčových momentů, které zachránily svět před válkou.

Po skončení kubánské raketové krize se změnilo mnohé. Spojené státy a Sovětský svaz se začaly více soustředit na diplomacii a kontrolu zbrojení. V roce 1963 byla podepsána Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek, což byl první krok k omezení jaderného zbrojení. Následně byla v roce 1968 podepsána Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). Tyto smlouvy byly přímým důsledkem krize, která ukázala, jak nebezpečné a neudržitelné je pokračovat v nekontrolovaném zbrojení.

Zdroj: The National Security Archive, The Guardian, National Geographic, www.hoover.org,