Autor fotografie: Marco Verch, Flickr, Public domain|Popisek: Americko-čínské přátelství (ilustrační foto)
Ve vztahu mezi Čínou a Spojenými státy americkými ne vždy existovalo pouze pnutí a nevraživost. V rámci programu vzájemné vědecké spolupráce obou zemí na konci 80. let vznikal velmi zajímavý projekt modernizovaného sovětského tanku s názvem Jaguar.
Od počátku 70. let minulého století se začaly rozvíjet vzájemné diplomatické iniciativy mezi oběma zeměmi. Čína označila Sovětský svaz jako svého hlavního nepřítele v regionu a její příklon ke Spojeným státům byl proto logickým krokem. V očích se USA se tak měla Čína stát určitou nárazníkovou zónou mezi SSSR a Spojenými státy a vzájemné spojenectví vycházející ze společného nepřítele mělo vést ke zvýšení politické a bezpečnostní stability v regionu. Ta totiž po americkém fiasku ve válce ve Vietnamu nebyla takovou samozřejmostí.
Mezi představiteli obou států došlo během sedmdesátých let k množství setkání, které byly završeny vytvořením zastupitelských úřadů v hlavních městech obou států. Z bezpečnostního a vojenského hlediska však byla významným krokem Dohoda o vzájemné vědecké a technologické spolupráci z 31. ledna 1979, která měla oběma zemím přinést pokrok v různých sférách výzkumu. Američané získali od Číny možnost z jejich území sledovat významné ruské vojenské pozice a ČLR byly dány některé znalosti americké armádní technologie. Od začátku roku 1979 proto došlo k iniciaci množství společných americko-čínských vědeckých projektů, mezi které patřila také modernizace stávajícího čínského arzenálu tanků T-59 vycházejících ze sovětských MBT T-54A.
Ty vyráběla Čína na základě licence od Sovětského svazu a nový prototyp posazený na podvozku T-59, označovaný jako Jaguar, měl být obohacen o americkou nejnovější armádní technologii. U Jaguaru vyvíjeného od poloviny 80. let proto oproti původnímu modelu T-59 z konce 50. let mělo dojít k výměně výzbroje, pancéřování, optických a elektronických systémů, zařízení pro řízení palby, ale také modifikaci věže. Začátek projektu byl oficálně ohlášen v roce 1988 a jeho hlavními realizátory měly být společnosti Cadillac Gage a China National Machinery & Equipment Import & Export Corporation.
Tank pro čtyřčlennou posádku složenou z velitele, střelce, nabíječe a řidiče, poháněl motor Detroit Diesel 8V-92TA V8 o výkonu 559,2 kW, který dokázal stroj přivést k maximální rychlosti 55 km/h na zpevněné silnici. Na jednu nádrž měl nový téměř 42 tunový Jaguar dojezd přibližně 540 km. Hlavní výzbrojí tanku bylo 105mm tankové dělo M68 původně vyvinuté z britského L7, k němuž bylo na palubě stroje neseno nejméně 34 nábojů. Prostor v němž byla uložena munice byl navíc opatřen odolným pancířem.
Sen o Jaguaru utopen v krvi demonstrantů
Tank byl kromě děla vybaven také dalšími zbraňovými systémy v podobě 7,62mm lehkého a 12,7mm těžkého kulometu M2HB, které byly umístěny na věži tanku. Významnou změnou nového Jaguaru byl oproti sovětskému T-59 integrovaný palubní počítač určený pro řízení palby, ale také pasivní systémy s termálními zaměřovači schopné lépe odhalit cíl. Kromě ochrany proti biologickým, nukleárním nebo chemickým zbraním měl tank možnost být opatřen také bloky reaktivního pancíře.
Vývoj projektu významným způsobem narušily demonstrace na náměstí Nebeského klidu probíhající na jaře 1989 a jejich následné násilné potlačení komunistickým režimem. I přesto, že čínská strana sama z programu odstoupila, USA i tak ve vývoji i nadále pokračovala a do konce 90. let byly dokončeny dva prototypy. S koncem studené války však nakonec o stroj, jehož cena byla vyčíslena na 2,4 milionů dolarů (při dnešním kurzu přibližně 56,5 milionů Kč), na mezinárodním zbrojním trhu nebyl zájem. Celý projekt mezi bývalými přáteli a dnešními rivaly tak skončil bez větších výsledků.