Autor fotografie: fsll2 / Flickr|Popisek: Tupolev Letoun Tu-144 Aeroflot CCCP-77102 jeden den před havárií
Nejrychlejší dopravní letadlo na světě nepocházelo z technologicky vyspělého Západu, ale ze SSSR. První civilní letadlo, které překonalo rychlost zvuku a později i rychlost Mach 2, byl sovětský Tu-144.
Vývoj letounu byl odstartován na základě tehdejší všeobecné vize v pokrok a především také samotné supersonické cestování, které západ sdílel se Sovětským svazem. Zatímco projekt takového letounu se v Americe potýkal s rozsáhlou kritikou kvůli hluku, splodinám, velké spotřebě letadel a celkové neekologičnosti těchto strojů, v komunistickém impériu byl problém spíše budoucí cena letenek. Ty si totiž naprostá většina obyvatel bloku rozhodně nemohla dovolit. Co však nakonec bylo zásadním důvodem, proč bylo i přes problémy s projektem nadále pracováno, bylo ulehčení cestování.
Mělo se totiž za to, že budoucí hypersonický letoun umožní obyvatelům Sovětského svazu dostat se velmi rychle z jedné části země na druhou a tím jim ušetří zdlouhavé několikadenní cestování přes železnici. První tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov proto v rámci soutěžení o vyvinutí prvního dopravního letounu se západem, který by byl schopen překonat hranici rychlosti zvuku, na začátku 60. let uložil tento úkol prestižní sovětské konstrukční kanceláři legendárního A. N. Tupoleva. Supersonický Tu-144 tak byl posledním dílem tohoto inženýra.
Během pěti let byl vyvinut prototyp sovětského letadla, který uskutečnil svůj první let poslední den roku 1968 a Tupolev Tu-144 tak předběhl start prototypu západního projektu Concorde o 2 měsíce a 2 dny. Za knipl se tehdy posadil zkušený pilot E. V. Jeljan a samotný osmdesátiletý konstruktér Tupolev, v té době již těžce nemocný, sledoval start letounu ze své Volhy zaparkované na okraji moskevského letiště. Jen díky tomuto zarputilému muži tak nakonec SSSR závod o nejrychlejší dopravní stroj vyhrál. Konstruktér totiž se svým synem donutili spolupracovat sovětský letecký průmysl a vědecké kruhy.
Uspěchaný „první let" Tu-144
Právě na základě nutné koooperace mezi vědci a průmyslníky tak bylo nakonec možné vyřešit problémy s použitím kachních ploch, které se odklápěly od trupu během startu a přistání, nebo stavbě tepelně namáhaných částí stroje z titanové slitiny a nerezu. Díky tomuto materiálu byla maximální rychlost Tu-144 stanovena na Mach 2,2 (asi 2 716 km/h). Již o šest měsíců později od prvního zkušebního letu ve čtvrtek 5. června 1969 Tu-144 překročil poprvé rychlost zvuku a o rok později také dosáhl své maximální rychlosti.
První let pro pasažéry byl naplánován na 60. výročí komunistické revoluce, a proto byly přípravy na tuto událost velmi uspěchané. Toalety na palubě údajně nefungovaly, stropní panely byly pootevřené a objevily se i poruchy světel. Při dalším používání stroje se však objevily závažnější problémy spojené s jeho provozem a proto byla osobní doprava na čas pozastavena. Než byl nakonec Tupolev Tu-144 vyřazen z komerčního užívání, uskutečnil pouze 103 pravidelných letů, při kterých se objevilo nejméně 226 poruch. Další komplikaci také představovala samotná spotřeba letadla.
Problémy s "žravostí" tohoto stroje a přehřívajícími se motory v době ropné krize tak nakonec byly právě tou skutečností, která nakonec tomuto stroji zlomila vaz. Vyrobeno bylo pouhých 16 strojů ve variantách Tu-144S, Tu-144D, Tu-144LL. Právě poslední uvedená verze sloužila americké NASA, která na ní prováděla v letech 1995-1999 měření v souvislosti se studií možností letadel SST 2. generace. Tento Tu144 byl poháněn motory NK-321 z Tu-160, byl zvětšen úhel sklonu přídě a modernizována avionika. NASA za tuto přestavbu a provoz Tupoleva zaplatila Rusům 14 miliónů USD (asi 331 milionů Kč). Stroj nakonec skončil odložen na letišti Žukovskij u Moskvy.