Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 183-P0613-308 / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Bitva u Stalingradu (ilustrační obrázek)
Do Velké vlastenecké války se zapojili i sovětští policisté, kteří ač velmi úsporně ozbrojeni, se neváhali postavit silnějšímu a mnohem lépe vybavenému protivníkovi.
Když v červnu 1941 napadlo Německo Sovětský svaz, do boje se přirozeně zapojila armáda, aby odrazila nečekaný vpád nacistických vetřelců. Do bojů však zasáhlo také mnoho řadových sovětských policistů, pro které to v praxi znamenalo svést bitvu na dvou frontách, doma, kdy zajišťovali pořádek, a pak také na frontě proti nepříteli.
Sovětští policisté byli stejně jako vojáci mobilizováni do Rudé armády, nebo se sami s nadšením přihlásili. Část z nich také skončila uvnitř struktur všemocné a nechvalně známé tajné služby NKVD. Policisté v Rudé armádě byli pověřováni rozmanitými typy úkolů - střežili hranici, železnice, průmyslové komplexy před útoky či sabotážemi ze strany nepřítele, zajišťovali dezertéry, měli zabraňovat krádežím, prováděli průzkumné operace atd. A samozřejmě v mnoha případech stanuli tváří v tvář mnohem lépe ozbrojenému německému soupeři na bojišti.
Musíme vzít v potaz, že sovětští policisté neměli zdaleka tak kvalitní výbavu jako jejich ,,kolegové" v Rudé armádě. Mnohdy výzbroj sovětských policistů zahrnovala pouze pistoli, pušku a Molotovův koktejl. To přirozeně nemohlo napáchat žádné větší škody v nekonečných řadách německých invazorů, ještě když k tomu připočítáme, že sovětští policisté neprošli standardním vojenským drilem.
Policisté se podíleli například na obraně Rigy, Tallinu, Lvova či Kyjeva, Dněpropetrovska a dalších strategicky důležitých měst společně s pravidelnou armádou. A policisté, dlužno říct, projevovali v boji příkladnou odvahu, která ovšem na druhé straně stála mnoho životů. V tuhých bojích blízko města Kingisepp, jež probíhaly v srpnu-září 1941, prapor složený z estonských policistů, byl téměř celý poražen na hlavu.
Policisté se podíleli také na klíčové obraně Stalingradu, která byla pro sovětský národ přímo životní bojovou zkouškou. Známý maršál a hrdina Sovětského svazu Vasilij Čujkov, který v červenci 1942 dočasně velel 64. armádě přiřazené k jižnímu frontu v oblasti Stalingradu, měl pro policisty jen slova chvály a uznání. ,,Jako účastník této nebývalé historické bitvy (u Stalingradu) bych chtěl vyzdvihnout odvahu, statečnost, odvahu a nasazení stalingradských policistů v obraně města. Pod padajícími bombami, dělostřeleckou palbou policisté evakuovali lidi z města a odváželi je do bezpečí," vyjádřil jasně svůj respekt k práci policistů v kritický moment sovětských dějin Čujkov.
Když byl obléhán Sevastopol německými vojáky, do akce též zasáhli na přelomu let 1941 a 1942 policisté. Příslušníci městské policie měli za úkol dopadnout členy sabotážních skupin, zabraňovat loupežím a rabování, a samozřejmě bojovali s nepřítelem. Šéf místní policie kapitán Vasilij Buzin padl v boji.
V červenci 1941 projevil statečnost v boji rovněž policejní prapor o 250 lidech, vedený poručíkem Konstantinem Vladimirovem, aby bránil severní přístupy do města Mogilev ve východním Bělorusku. Slabě ozbrojený sbor složený z mladých málo zkušených kadetů však bojoval do posledního dechu. Jak hlásil v průběhu boje Vladimirov, prapor dokázal odrazit nápor nepřítele zahrnující 6 útoků, zlikvidovat 400 vojáků nepřítele, sám přišel o 118 mužů.
Sovětská policie dokázala i se značně omezenou výbavou statečně vzdorovat mnohem silnějšímu nepříteli. Dokázala být na bojišti užitečným a mnohdy nenahraditelným pomocníkem a její příslušníci neváhali nasazovat své životy tváří v tvář německým uchvatitelům.
Zdroj: Russia Beyond