Španělé jako vítaná pomoc nacistickému Německu. Modrá divize proti Stalinovi

Španělé jako vítaná pomoc nacistickému Německu. Modrá divize proti Stalinovi
Autor: autor neznámý, CC0 1.0 |Popisek: velitel Modrá divize španělský generál Agustín Munoz Grandes
08 / 06 / 2021, 16:30

Modrá divize (División Azul) byla jednotka sestávající ze španělských dobrovolníků, kteří bojovali na straně Německa na východní frontě.

V roce 1941 už byla válka v plném proudu a hitlerovské Německo si předsevzalo úkol nadmíru složitý - dobýt Sovětský svaz. Po boku německých armád stanuli také španělští dobrovolníci, kteří se zformovali tzv. Modré divize. Španělsko se na jedné straně deklaroval jako neutrální stát, na straně druhé generálovi Frankovi vyhovovalo, pokud by se nějaký další stát zapojil do války s nenáviděným bolševismem, pokud se ovšem zavázal k tomu, že to bude jen SSSR, ale nikoliv další západoevropská země.

Španělsko si nepřálo narušit neutralitu ve vztahu k Západu, nicméně vzhledem k vypuknuvší válce, v níž bylo angažováno jeho ,,soukmenovec" nacistické Německo, cítilo potřebu splatit dluh za jeho pomoc v občanské válce. Známá Legie Condor totiž bojovala na straně frankistů v letech 1936-1939 a výrazně zasáhla do tamních bojů. Smutně se pak zapsala do historie zničením města Guernica, kdy bezprostředně poté vznikl slavný Picassův obraz. Frankisty pak podporoval i Benito Mussolini, který vyslal na horkou španělskou půdu dobrovolnickou jednotku Corpo Truppe Volontarie (CTV).

Z německé strany se jednalo jistě o vítanou pomoc, která se zhmotnila v realitu v červnu 1941, tedy v době přepadu Sovětského svazu. Německem byla dobrovolnická skupina přijata v červnu 1941 a tvořilo ji ,,v základu" 2 612 důstojníků a 15 492 pěšáků. Původně plánovalo Španělsko velkorysejší pomoc Německu - vyslání až 40 000 dobrovolníků, nicméně v první fázi se nakonec v takovém počtu nerealizovala. 

Jádro dobrovolnického sboru tvořili veteráni ze skončivší občanské války, absolventi akademie v Zaragoze, španělští fašisté, ale také dobrodruzi s kriminální minulostí, kteří se domnívali, že se pomocí Německu proti Sovětskému svazu dočkají jakéhosi ,,vykoupení". Modré divizi velel španělský generál Agustín Muñoz Grandes, veterán z občanské války, významný voják, o němž britská vojenská rozvědka referovala ve svých interních materiálech jako o ,,jednom z nejlepších a nejrozhodnějších generálů".

Ve Španelsku byli příslušníci divize oblečeni do uniformy vycházející z úboru fašistů, která díky svým modrým košilím (nosila je Falanga) dala jméno celé divizi. Na bitevním poli ovšem používali klasickou německou polní uniformu doplněnou na pravém rameni o nášivku s nápisem „España“, plus španělské národní barvy pro lepší odlišení. Jednotka musela projít povinným vojenským výcvikem, který se odehrál v bavorském Grafenwöhru. Španělé se cvičili mimo jiné také v řízení letounů Messerchmitt a Focke-Wulf. Později v bojích proti Sovětům na těchto strojích vynikali a ze Španělů se stávali zdatní letci, kteří si připisovali významná vzdušná vítězství. 22 vycvičených španělských pilotů zaznamenalo 156 sestřelů sovětských letounů.

Právě v Grafenwöhru došlo k oficiálnímu pojmenování jednotky, která se nazývala 250. pěší divize wehrmachtu, která byla dále dělena do čtyř pluků. Modrá divize vstoupila do historie jako jedna z nejloajálnějších jednotek, jež přísahala věrnost ,,nejvyššímu veliteli" Adolfu Hitlerovi.

Pokud hovoříme o bojovém nasazení Modré divize, první nasazení se ukázalo jako úspěšné, když španělští dobrovolníci dobyli v říjnu 1941 město Dubrovka a poté tři týdny odráželi protiútok Rudé armády. Jedno z dalších nasazení se odehrálo v okolí řeky Volchov, které trvalo necelý rok. Velitelství divize bylo zřízeno v Grigorově, venkovské aglomeraci města Novgorod. Španělé tu dostali na starost 50 kilometrový úsek od řeky Volchov až k jezeru Ilmeň. Za zmínku stojí, že si tu dobrovolníci udělali z kopule historického kostela kulometné hnízdo, takže kostel jako takový poškodili, a zničili navíc mnoho stoletých pravoslavných fresek. Svůj úkol ovšem splnili uspokojivě.

Další výraznou stopu zanechala Modrá divize v rámci bojů o Leningrad. Tam byla jednotka převelena v srpnu 1942 podpořit německé úsilí o dobytí města. Modrá divize byla nasazena do přední linie, kde však utrpěla poměrně těžké ztráty, které jí způsobila nejen sovětská 305. střelecká divize, ale také nehostinné podmínky v podobě zimy, hladu a dalších stresových faktorů. Boje o Leningrad byla zatěžkávací zkouškou nejen pro německá vojska, ale samozřejmě také španělský dobrovolnický korpus. Město se nepodařilo nakonec dobýt a většina španělských jednotek pak byla převelena na jih.

To na druhou stranu neumenšuje statečnost a horlivost Španělů, kterým byly udělovány vojenské řády za statečnost. Sám Hitler nechal vyrobit medaili zvlášť určenou pro členy Modré divize. Během zuřících bojů na východní frontě se však Modrá divize stala doma ve Španělsku terčem útoků jednak ze strany vládních konzervativců, církevních hodnostářů, ale také diplomatů. Tlak na to, aby byla Modrá divize rozpuštěna, postupně sílil.

Na konci roku 1943 tak byl vydán rozkaz ke jejímu zrušení a španělští dobrovolníci se vraceli do vlasti. Někteří však odmítli a chtěli se nadále vojensky angažovat proti nenáviděnému bolševismu, tedy Sovětskému svazu. Do vlasti se nakonec nevrátilo asi 3 tisíce vojáků, většinou členové španělské Falangy. Zbylí Španělé měli rozličný osud - někteří se jako členové 357. pěší divize dostali do Lotyšska, jiní skončili v řadách 121. pěší divize, aby pak bojovali proti Titovým partyzánům v Jugoslávii. Většina ortodoxních fašistů se zapojila do bojů proti francouzským partyzánům a zajímavostí je, že ke konci války se i někteří Španělé zapojili do marné obrany Berlína.

 

Zdroj: warfarehistorynetwork.com, Wikipedia

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace