Spojenci se značkou nespolehlivosti. V bojích Slováci na nacisty velký dojem neudělali

Spojenci se značkou nespolehlivosti. V bojích Slováci na nacisty velký dojem neudělali
Autor: Autor neznámý, public domain|Popisek: Adolf Hitler a Jozef Tiso
17 / 03 / 2021, 16:30

Slovenský štát (Slovenská republika) byly ve druhé světové válce německým satelitem, který stál a padal s třetí říší. Slovenské oddíly se tak účastnily i válečných bojů po boku Německa.

Demontáž československého státu, která začala mnichovskými událostmi v roce 1938, dala v konečném důsledku za vznik samostatnému slovenskému státu, který byl zcela závislý na Německu, s nímž mělo tzv. ochrannou smlouvu (Schutzvertrag). Odstředivé tendence na Slovensku byly už po Mnichovu jasně patrné a ústavní zákon o autonomii Slovenskej krajiny z 22. listopadu 1938 v podstatě musel reagovat na stav, daný tzv. Žilinskou dohodu ze 6. října 1938, která vyhlašovala slovenskou autonomii. Nicméně autonomie nebyla v tomto případě konečným stavem, ale prvním krokem k úplné nezávislosti a odtržení od české části republiky.

Na Slovensku tak začalo být ,,horko" a výše zmíněným snahám o úplnou samostatnost nezabránil ani tzv. Homolův puč z 10. března 1939, jímž byla sesazena slovenská autonomní vláda a moc na Slovensku převzala armáda. Jozef Tiso pozbyl funkci předsedy vlády. Čeští politikové chtěli zabránit rozpadu státu, ale bylo již příliš pozdě, protože vývoj nabral vlastní dynamiku, a v danou chvíli byl zákon o autonomii Slovenskej krajiny toliko minimálním požadavkem. Slovensko se dostalo do víru událostí a především do hledáčku Německa, které se řídilo zejména vlastními mocenskopolitickými zájmy a mělo se Slovenskem své plány.

Německo tlačilo na předsedu slovenské autonomní vlády a novináře Karola Sidora, aby oficiálně vyhlásil slovenskou samostatnost a oddělilo se od české části republiky. Sidor odmítl, proto se Adolf Hitler obrátil na Tisa, aby tak učinil on, a pokud to neudělá, nechá volnou ruku Maďarům k obsazení Slovenska. A ten jednal rychle. 14. 3. 1939 byl jednomyslně schválen vznik samostatného slovenského státu. Sidor, který se stal pro Němce personou non grata a odklizen jako velvyslanec do Vatikánu, podal demisi, a otěží se chopil Tiso. Slovenský stát se stal německým spojencem, který bez nadsázky stál a padal s nacistickým Německem. Poprvé sice měli Slováci vlastní stát, ale klerofašisticky orientovaný a plně vnějškově závislý.

Z faktu, že Slovensko se stalo německým spojencem, což bylo stvrzeno v listopadu 1940, kdy Slovensko přistoupilo k Paktu Tří, vyplývaly přirozeně také povinnosti, což se týkalo i vysílání ozbrojených sborů do bojů po boku Německa. Slovenský stát vyhlásil válku Sovětskému svazu, proti kterému vedle Němců bojoval. Ale nejen proti zapřísáhlému nepříteli Slováci bojovali, účastniili se například v rámci polní armády ,,Bernolák" o síle asi 50 000 mužů invaze do Polska.

V červnu 1941 přišli Jozef Tiso a Vojtech Tuka iniciativně s návrhem participace slovenských jednotek v boji proti SSSR. Slovenští vojáci tvořili součást německé 17. armády a postupně slovenský expediční sbor čítal přes 40 000 mužů. Nicméně záhy se ukázalo, jaký výcvik, výzbroj a koneckonců i morálku slovenské jednotky mají, čímž se pro Němce staly málo efektivním nástrojem v jejich pojetí vedení bojů. Na podzim 1941 byla poslána většina Slováků domů a na sovětském území zůstalo asi 15 000 vojáků.

Jako zpočátku efektivní se ukázala být Rychlá divize bojující na východní frontě, která vznikla v červenci 1941. Zúčastnila se například bojů o Kyjev, druhého obsazení Rostova na Donu v červnu 1942. Divize se dostala v listopadu 1942 na Kavkaz, v důsledku sovětského protiútoku se stáhla na Krym. Postupně však morálka divize začala klesat a začaly se množit případy přeběhnutí na druhou stranu. Za zmínku jistě stojí ve výčtu i Zajišťovací divize, kterou tvořilo asi 8 000 mužů ve dvou pěších plucích. Divize operovala v prostoru severní Ukrajiny a v Bělorusku a mezi její hlavní úkoly patřilo potírání partyzánských aktivit. Z východní fronty byla divize odeslána so severní Itálie, aby zde budovala obranná opevnění.

Na druhé straně přes tuto relativní sílu zmíněných slovenských jednotek byly u Němců zapsané spíše jako nespolehlivé. Často totiž docházelo k dezercím slovenských vojáků na sovětskou stranu, v řadě případů se zdráhali pozvednout zbraň a vzdávali se Sovětům bez boje. Jako nejviditelnější případ nám pak slouží kapitán Jan Nálepka (brigádní generál in memoriam), který byl vyslán na východní frontu v rámci Zajišťovací divize. V roce 1943 přeběhl k sovětským partyzánům a stal se velitelem 1. československého partyzánského oddílu v Sovětském svazu. Po válce byl Nálepkovi udělen titul Hrdina Sovětského svazu či Řád Bílého lva I. stupně.

Němci museli z důvodu poměrně častých dezercí nespolehlivých vojáků posílat slovenské jednotky raději do zázemí, a proto o nich můžeme hovořit jako o slabém ,,spojeneckém článku" nacistického Německa na rozdíl od jiných, věrných jednotek.

Prohra nacistického Německa ve válce znamenala také konec Slovenského štátu, jehož další existence plně závisela na tom, zda Německo válku vyhraje. Slovenští vojáci se sice po boku Německa v řadě případů osvědčili, ba i vyznamenali, nicméně posléze jejich jednotky začaly trápit problémy s nízkou morálkou a pravidelnými dezercemi Slováků na stranu nepřítele. 

 

Zdroj: history.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace