Britský systém Ultra, schopný číst německé tajné depeše, zašifrované na strojích Enigma, je považován za nejpřísněji střežené tajemství 2. světové války a dokonce za klíč k vítězství západních Spojenců nad Německem. Zásluhy na tom mají britští, francouzští a polští zpravodajci, ale úvodní a klíčové scény celé této nebezpečné a vysoce důležité kapitoly tajné války se odehrály u nás - v Praze a v Krkonoších.
Zpravodajské archivy odhalily dlouhá desetiletí utajované podrobnosti. Úvodní entreé vleklé války špionů o to, kdo dokáže rozluštit nejtajnější kódy nepřítele, proběhlo u nás v Československu. V létě 1937 přijelo pařížským rychlíkem do Prahy několik nenápadných pánů. Jedním z nich byl pozdější generál francouzské zpravodajské služby Gustave Bertrand, kterému se přes francouzskou ambasádu ve švýcarském Bernu přihlásil dodnes neznámý Němec a nabídl mu nejtajnější dokumenty wehrmachtu (tím druhým byl důstojník oddělení E 2. oddělení fr. generálního štábu Schlesser). Ubytovali se v luxusním apartmánu pražského hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí, druhý den si vypůjčili auto a přes Mladou Boleslav a Špindlerův mlýn dojeli na Davidovu chatu v Krkonoších. Ač oblečeni do tehdy klasických turistických pumpek, nešlo jim ale o krásy zdejší přírody. Ubytovali se, chodili po zdejších lesích, kochali se výhledy - a čekali.
Za několik dní se na Davidovku dostavil z druhé strany hranice ten, na koho čekali - jejich nový kontakt, který dostal krycí jméno Popel (někdy se uvádí Cendre). Na jejich setkání uprostřed hlubokých krkonošských lesů, jako vystřiženém ze špionážních filmů o agentu 007 Bondovi, oběma užaslým Francouzům Popel předal deset dokumentů, týkajících se organizace německé šifrovací služby, návod, jak zacházet s německými kódy a šiframi, šifrovací klíč hlavního štábu německé armády a námořnictva, šifru Wehrmachtu „Zivchi“, používaný ve styku německé armády s civilními organizacemi, například organizaci Todt, a také nouzový klíč, platný v případě prozrazení běžného kódu. Největší cenu však měly popisy a návody k obsluze prvních typů šifrovacích kódů Enigma. Setkání francouzských špionů s německým deflektorem bylo jako ze sna každého zpravodajce. Němec nebyl levný, ale přinesl vše, co Francouzi chtěli. Setkání probíhala jako nákup na trhu: Popel přinesl materiály, Betrand, pověřený stykem s ním, si je prohlédl, popř. ofotil, zaplatil a objednal si další. Oba špioni i Popel ještě přespali - každý zvlášť, pochopitelně - na Davidovce a ráno se nenápadně rozloučili smluveným znamením. Na základě Popelových informací se pak Francouzi rozhodli vyrobit repliku německé Enigmy.
Psali jsme
Polská rodačka, první speciální agentka Christine Granville bojovala s nacisty v okupované Francii. Byla smrtonosnou agentkou, která bojovala...
Druhá kapitola boje o získání esa v tajné špionážní válce mezi Francií a Velkou Británií a nacistickým Německem, která se rozhořela dávno před tím, než třeskly první výstřely na frontě a armády se daly na pochod, se odehrála v kancelářích britské zpravodajské služby SIS - také v Praze. SIS měla v československé metropoli svého rezidenta majora Harolda Lehrs Gibsona, který zde pracoval pod krytím učitele angličtiny. Úzce spolupracoval s čs. zpravodajskou služnou, a 13. března 1939 se měrou vrchovatou podílel na úniku „Moravcovi jedenáctky“, úniku nejlepších zpravodajských důstojníků 2. oddělení Generálního štábu československé armády, kteří položili základ pro náš II. odboj. A byl to tentýž Gibson, který dokonce ještě před tím, než si Francouzi domluvili s agentem Popelem své krkonošské dostaveníčko, poslal z Prahy hlášení do Londýna, že se polská zpravodajská služba, jmenovitě kryptografické oddělení generálního štábu BS 4, zajímá o německý šifrovací stroj Enigma a je na nejlepší cestě k odhalení jeho tajemství. Polští špioni tehdy patřili k evropské špičce (bohužel kvůli napětí mezi Poláky a ČSR s nimi naše tajné služby příliš nespolupracovaly) snahou o rozlomení německých šifer se zabývali už od roku 1934 a agent Gibson alias „Gibby“ se o jejich snaze dozvěděl na setkání se zástupci BS 4 v sídle polského generálního štábu v Saské zahradě ve Varšavě. Poláci mu na důkaz dobré vůle zprostředkovali setkání s německým emigrantem, židem, který před svým útěkem před gestapem do Polska pracoval v berlínské továrně vyrábějící Enigmy.
Muž s krycím jménem Richard Gibsonovi nabídl z ideových důvodů totéž, co Polákům. Požadoval za to britský pas pro sebe a svou manželku a 10000 liber - tedy asi 34 milionů dnešních korun. Gibson radil Londýnu navázat s ním a s Poláky v tomto směru spolupráci, ale šéf SIS admirál Sinclair byl k Richardově nabídce podezíravý. Ne pro jeho podmínky, ale pro jistotu, se kterou zrádce tvrdil, že dokáže z paměti nakreslit plány Enigmy, vysvětlil princip jejího fungování, pořídit přesné výkresy a dokonce zhotovit prototyp. Sinclairův zástupce a budou „Velké C“ Secret Intelligence Services generál Menzies se poradil s dvěma z nejlepších britských mozků, kryptologem Knoxem, kterému se za 1. světové války podařilo rozluštit německý vlajkový námořní kód a budoucí hlavou dešifrovacího programu Ultra (tedy oddělení luštící německou Enigmu, jenž byl pro změnu nejpřísněji chráněným tajemstvím britského impéria) vynikajícím matematikem a Einsteinovým žákem Alanem Turingem. Oba se vydali do Varšavy, promluvili si agentem Richardem a po návratu doporučili jeho podmínky přijmout. Richard se přestěhoval do zatím ještě bezpečné Paříže, a předal Britům vše, co věděl. A nebylo toho málo. I díky tomu mohla později vzniknout v Bletchley parku supertajná jednotka LSU a zařízení Ultra. To už je ale jiný příběh.
Pramínků, na jejichž konci bylo prolomení nejpřísnějšího německého tajemství, bylo samozřejmě více, ale jak ukazují tajné a teprve postupně odtajňované informace, zpravodajské operace Britů a Francouzů, které začaly nebo dokonce přímo proběhly na českém, resp. československém území, patřili k tomu hlavnímu proudu. Na jeho konci bylo největší spojenecké tajemství a klíčový úspěch na straně jedné a totální německé porážka na straně druhé.
Zdroj - V. P. Borovička: Přísně tajné šifry
Tagy