Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Vjekoslav Luburić
Nejen fanatickým ustašovcem byl Vjekoslav Luburić, ale historie si jej pamatuje především jako správce koncentračního tábora Jasenovac, v němž panovaly otřesné podmínky. S nadsázkou bychom mohli říct, že zde byla ,,lidská jatka".
Adolf Hitler zahájil spolu s italskou armádou na počátku dubna 1941 invazi do Jugoslávie, která byla posléze rozdělena, část jejího území okupovalo také Bulharsko. Jedním ze satelitních států hitlerovského Německa bylo Chorvatsko (v té době útvar známý jako Nezávislý stát Chorvatsko). To vedl nacionalistický politik Ante Pavelić, jenž spoluzakládal organizaci Ustaša.
Další významnou figurou německého satelitního státu byl Vjekoslav Luburić. Známý buřič byl v období meziválečné Jugoslávie několikrát trestán a ve 30. letech se uchýlil do Maďarska, kde pomáhal s organizací prvních ustašovských jednotek. Jeho činnost zde však byla neúspěšná; Luburić těžko sháněl peníze na své živobytí; odsouzen byl dokonce za zpronevěru na 5 měsíců. Nakonec pracoval jako pomocný dělník. Později přijel do Chorvatska, kde stanul v čele III. oddělení Ustašovské služby dozoru, která spravovala koncentrační tábory.
Na podzim roku 1941 odjíždí do Německa, aby se zde dozvěděl, jak ,,správně" organizovat tábory smrti. Němci o Luburićovi neměli nijak valné mínění, považovali jej za sadisticky založeného člověka, který je oddaný ,,svému" vůdci Ante Pavelićovi. Nabyté znalosti uplatnil Luburić v praxi zejména v koncentračním táboře Jasenovac, ,,balkánské Osvětimi", kde vládly hrůzné podmínky a kde vraždy vězňů obzvlášť trýznivým způsobem byly na denním pořádku.
Vězňům byly sekány hlavy, podřezávána hrdla, zaživa jim byly vyřezávány lidské orgány. Tomu v mnoha případech předcházelo sadistické mučení. Podle historiků v koncentračním táboře Jasenovac zahynulo až 100 000 lidí (podle některých zdrojů až 700 000), nejvíce Srbů.
Luburić se ,,osvědčil" a byl jmenován velitelem 9. pěšího pluku Chorvatské domobrany. Nicméně právě zde se naplno projevily negativní vlastnosti fanatického ustašovce. Luburić v návalu vzteku zastřelil svého podřízeného a velení byl záhy zbaven. Němci začali být s Luburićem nespokojeni a jeho poslední ,,počin" je rozladil. Pod německým tlakem tak byl vsazen do domácího vězení, nicméně i nadále kontroloval de facto síť koncentračních táborů v Chorvatsku.
V roce 1944 hrál s Luburić důležitou roli v potlačení pokusu o státní převrat, který vedli bývalý ministr obrany Ante Vokić a ministr vnitra Mladen. Jejich cílem bylo svrhnout Paveliće a dosadit liberálnější režim než ten, který panoval dosud. Pokus o převrat však skončil fiaskem, Lorković s Vokićem byli uvězněni a před koncem války popraveni. V únoru 1945 poslal Pavelić do Sarajeva, kde dva měsíce dohlížel na sadistické mučení a popravy stovek komunistů. Luburić se vrátil potom zpět do Záhřebu, kde byl za své ,,služby" povýšen do hodnosti generála.
Jenže to už se blížil konec války a také zúčtování se samotným Luburićem. Ten po skončení druhé světové války emigroval do Španělska, kde zformoval militantní organizaci Hrvatski narodni otpor, která organizovala celou řadu teroristických útoků. V nepřítomnosti byl odsouzen za válečné zločiny ve své vlasti. V roce 1969 se agentům jugoslávské tajné policie podařilo organizaci infiltrovat a Luburiće zabít. Skončil tak život sadisty, fanatického ustašovce, který neměl žádné svědomí.
Zdroj: history.com, Wikipedia