Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 101I-382-0248-33A / Böcker / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Německé tanky Panzer I a Panzer II v roce 1940
V srpnu 1939 vyrazila sedmadvacetiletá reportérka The Daily Telegraph Clare Hollingworthová působící v Polsku do Německa "na nákup". Potřebovala pořídit v Polsku nedostatkové zboží. Využila k tomu automobil britského konzula v Katovicích vybavené diplomatickou značkou a hranice skutečně překročila. Cestou zpět se stala svědkem poslední fáze příprav plánu Fall Weiss. V Sovětském svazu by nedostatkové zboží asi nepořídila, takže o sovětských přípravách nenapsala. Stala se první, kdo světovou veřejnost zpravil o německé invazi.
Clare Hollingworthová absolvovala v Londýně slovanská a východoevropská studia a působila na Záhřebské univerzitě, kde se učila chorvatsky. Od mládí měla zájem o vojenskou historii; se svým otcem navštěvovala historická bojiště v Británii a Francii. Jejím snem bylo stát se spisovatelkou. Se zájmem o dění ve střední a východní Evropě odjela Clare po mnichovské dohodě a německém záboru Sudet do Polska dobrovolně pomáhat československým uprchlíkům a mezi březnem a červencem 1939 se jí podařilo zprostředkovat britské vízum pro tisíce lidí. Od srpna 1939 pak začala psát pro Daily Telegraph jako jeho polská zpravodajka.
28. srpna 1939 při své přeshraniční cestě odhalila, prý díky poryvu větru, pod maskovacími přehozy množství německých tanků a obrněných vozidel shromážděných s jediným možným účelem. Následujícího dne vyšel na titulní stránce Daily Telegraph její článek, který tak dva dny před zahájením útoku na Polsko odhalil, co viselo ve vzduchu a na co zasvěcení čekali: titulek zněl "1000 tanků shromážděno na polské hranici. Deset divizí patrně připraveno k rychlému útoku." Divizí bylo poněkud více. Mezi nimi také tři slovenské: Jánošík, Škultéty a Rázus.
Po zahájení útoku telefonovala na britské velvyslanectví ve Varšavě, a byla tak první, kdo západním spojencům ohlásil zahájení útoku. Přes článek z 29. srpna a přes osobní svědectví jí úředník nechtěl věřit. Pan Hitler byl přece gentleman. Podržela proto telefonní sluchátko z okna, aby si ve Varšavě poslechli, co jez beztak za pár chvil samotné čekalo.
Po polském tažení působila v Rumunsku, Turecku, Řecku a Egyptě. Při své práci si nelámala příliš hlavu se zabezpečením a cenzurou. Zatčení pro porušení zákona měla jednou dokonce uniknout tím, že se svlékla do naha. Její zájem o vojenství a absolvovaný pilotní kurz z ní udělal znalkyni vojenských technologií, a zejména letadel. Po válce psala pro prestižní tituly jako The Economist, The Observer a The Guardian, a v 60. letech se věnovala mj. válce v Alžírsku nebo ve Vietnamu. Byla také poslední novinářkou, která udělala rozhovor s íránským šáhem Pahlavim. V roce 1981 odešla do důchodu, odstěhovala se do Hong Kongu, kde také v roce 2017 zemřela ve věku 105 let. Za své služby žurnalistice dostala od Alžběty II. v roce 1982 Řád britského impéria.
Zdroj: Wikipedia; The Guardian