Autor fotografie: By Bundesarchiv, Bild 183-L25034 / Lachmann / CC-BY-SA, CC BY-SA 3.0 de|Popisek: Sovětští váleční zajatci za druhé světové války
Ruský prezident Vladimir Putin minulou sobotu podepsal novelu trestního zákoníku, která obsahuje nový článek o „dobrovolné kapitulaci“. Novela říká, že každý ruský voják, který se „dobrovolně“ vzdá, bude odsouzen na 3 až 10 let vězení.
To signalizuje začátek nové kapitoly v dlouhé a brutální historii ruských válečných zajatců vracejících se do své vlasti.
Neúspěšná zimní válka
Sovětský vůdce Josef Stalin očekával, že jeho útok na Finsko v roce 1939 bude „třídenní válkou“. Ale ani po třech měsících bojů Sovětský svaz stále nevyhrál. A k jeho překvapení se vzdalo asi 6 000 mužů, včetně velitelů a komisařů. Po příměří se Stalin rozhodl dát lekci celé armádě. Více než 500 bývalých válečných zajatců bylo zastřeleno a téměř všichni ostatní posláni do gulagu. Přežilo pouze 450 lidí.
Zajatci poslaní do gulagu měli štěstí. Tresty odnětí svobody byly považovány za akt „milosrdenství“, protože trestní zákoník v těchto letech stanovil trest smrti „za kapitulaci, která není způsobena bojovými podmínkami“.
Velká vlastenecká válka a zrada
První měsíce po nacistickém útoku v červnu 1941 byly pro Rudou armádu katastrofou. Do konce roku bylo zajato 3,3 milionu vojáků a důstojníků Rudé armády. Německé velení bylo na tento příliv naprosto nepřipravené a vězni žili venku obklopeni ostnatým drátem. Bylo snadné utéct, ale nebylo kam. Zajatci, kteří se nějakým způsobem dostali zpět do Sovětského svazu, byli považováni za vinné. Pokud bývalý vězeň mohl prokázat, že byl před zajetím zraněn nebo zůstal bez zbraní či střeliva, byl poslán zpět do boje. Ostatní byli deportováni do gulagu.
V roce 1943 vytvořil Stalin zvláštní tábory pro „zrádce vlasti, špiony a teroristy“. Podmínky tam byly ještě horší než v jiných táborech a bývalí váleční zajatci byli souzeni za „zradu“ – přeběhnutí k nepříteli. Standardní trest byl 25 let.
Do konce války v roce 1945 se ze zajetí vrátilo domů 1,8 milionu bývalých válečných zajatců. V Sovětském svazu skončili všichni navrácení vězni ve speciálních filtračních táborech a mnozí se pustili do obnovy toho, co bylo během války zničeno.
Zatímco si bývalí váleční zajatci odpykávali své tresty, byli vyšetřováni. Vyšetřovatelé určili, jak se vzdali a jak se chovali v německých táborech. Zvláštní pozornost byla věnována každému, kdo byl Spojenci propuštěn. Zajatci už nebyli podezřelí ze špionáže pro Německo, ale pro USA a Spojené království.
Podle historiků bylo asi 5 % vracejících se válečných zajatců souzeno za „zradu proti vlasti“. Může se to zdát jako malé procento, ale šlo o desítky tisíc mužů.
Ti, kteří byli propuštěni bez obvinění, byli sledováni tajnou policií a měli problém získat přístup ke vzdělání nebo práci. V té době všechny žádosti o zaměstnání obsahovaly otázku: „Byl jste válečným zajatcem?“
USA pomáhají ruským válečným zajatcům v Afghánistánu
O sovětských válečných zajatcích během počátečních bojů v Afghánistánu, které začaly v prosinci 1979, se toho ví jen velmi málo. Jednoduše neexistovali, afghánští mudžahedíni zastřelili zajatce na místě.
Vladimir Bukovskij, exilový sovětský disident, horlivě pracoval na tom, aby přesvědčil americké úřady, aby přiměli mudžahedíny dodržovat alespoň některá pravidla války. V roce 1986 odjela pracovnice Freedom House Ludmilla Thorne do Afghánistánu ve snaze přesvědčit polní velitele, aby umožnili sovětským válečným zajatcům odjet do Spojených států.
Podařilo se jí dostat asi tucet válečných zajatců z Afghánistánu. Ne všichni zůstali, někteří se nedokázali přizpůsobit, druzí měli doma rodiny a snoubenky. Voják Nikolaj Ryžkov se setkal se sovětským velvyslancem ve Washingtonu Anatolijem Dobryninem, který mu po návratu do Sovětského svazu osobně dal záruky imunity. Devět dní po příjezdu domů byl Ryžkov zatčen a odsouzen na 12 let za stejné stalinistické obvinění ze „zrady proti vlasti“.
Zajatci, kteří se vrátili po skončení války v Afghánistánu na začátku roku 1989, již nebyli v ohrožení: tábory pro politické vězně byly uzavřeny. Ale až do samého konce Sovětského svazu byla jejich práva omezena a nemohli studovat ani získat slušnou práci.
Další „třídenní válka“
Putin je dnes ve stejné situaci jako Stalin v roce 1939. I on počítal s „třídenní válkou“ a nečekal, že se jeho vojáci budou vzdávat po stovkách. Čtyři dny po začátku války bylo zajato 200 ruských vojáků a do března jich bylo 562. Neexistují žádné oficiální údaje z obou stran, ale pravděpodobný celkový počet je asi tisíc.
Pro ruské vojáky je kapitulace nejsnazší způsob, jak zůstat naživu, zejména proto, že je to pro ně psychologicky docela snadné, „nepřítel“ mluví jejich jazykem.
Jak budou vojenské soudy zákon vykládat, zatím není známo. V jistém smyslu je odevzdání se vždy dobrovolným aktem, člověk se rozhoduje mezi životem a smrtí. Jedno je z toho ale jasné: kromě strachu nemá Putin jak motivovat své vojáky k boji. A to je jasné znamení, že tuto válku nemůže vyhrát.
Zdroj: The Moscow Times