Autor fotografie: Bundesarchiv Bild 193-03-5-18, Schlachtschiff Bismarck“ od Bundesarchiv, Bild 193-04-1-26 / CC-BY-SA. Licencováno pod CC BY-SA 3.0 de via Wikimedia Commons|Popisek: Bitevní loď, kterou chtěl Stalin - Bismarck
Po začátku 2. světové války, hráli oba diktátoři nebezpečnou hru, kdy Stalin chtěl patovou situaci na západě, aby oddálil případný střet s Německem, Hitler si zase přál SSSR jako alespoň neutrálního partnera, než zlikviduje Francii a Británii.
Na podzim roku 1939 se tedy oba snažili své křehké spojenectví udržet, a protože hitlerovské Německo přes veškerou snahu mělo suroviny jen na dvanáct týdnů válečných operací, byla pro Hitlera spolupráce se SSSR klíčová. V té době měl Sovětský svaz asi sedmkrát vyšší zásoby ropy i železné rudy než Německo.
Západní blokáda Německa ale poškodila i SSSR, kdy například britské firmy nechtěli Hitlerovu spojenci dodávat již nasmlouvaný zbrojní materiál. Německo a SSSR měly vytvořit společný hospodářský blok v Evropě, a to i přes to, že Němci pochybovali, že SSSR bude schopen zásobovat Německo svými přebytky dostatečně. Pokud by se ale válka se Západem protáhla, mohla hrát pomoc SSSR Německu velkou roli.
Moskva dokonce navrhla, že pro Německo obejde obchodní blokádu a bude nakupovat strategické suroviny, které posléze přesune do neutrálních zemí.
Německo požadovalo dodávky surovin ve výši 1,3 miliardy říšských marek a zahrnovalo to i kompenzaci za polská ropná pole, která připadla SSSR. Protože v roce 1938 byla hodnota sovětského vývozu do Německa 625 miliónů marek, jednalo se o zdvojnásobení. Naopak Německo mělo dodat okamžitě průmyslové zboží, zbrojní materiál a dlouhodobé investice.
V říjnu 1939 proběhly přátelské rozhovory v Moskvě, kdy Sověti přislíbili dodávky za 500 miliónů říšských marek. Následně dorazila delegace SSSR do Berlína s požadavky na nákupy vojenského materiálu, ale požadovala návštěvy svých specialistů v německých firmách předtím, něž vytvoří kompletní seznam. Hitler vydal příkaz, že se mají jejich přání plnit, ale nejnovější a významné záležitosti vojenského charakteru jim mají být zamlčeny.
Sověti se tedy vypravili na exkurze a zajímali je především továrny leteckého průmyslu a občas Němce překvapili, když požadovali předvést nejmodernější konstrukce letadel a nenechali se „oblbnout“ údajným nejmodernějším strojem, který jim Třetí říše předhodila. Například u FW 190 znali Sověti číslo haly i umístění stroje. Sovětská špionáž v té době ještě fungovala.
V listopadu Molotov přislíbil okamžité dodávky rudy, nafty a obilí a vyslal na konci měsíce svou delegaci s nákupním seznamem pro letectvo a námořnictvo včetně výrobních technologií. Celkem toho bylo za 1,5 miliardy říšských marek, což se ale neshodovalo s německými představami a možnostmi ekonomiky, která byla ve válečném stavu.
Další jednání proběhla v Moskvě mezi německými zástupci a lidovým komisařem zahraničních věcí A.I.Mikojanem, kde sovětská strana vystupovala velmi razantně a požadovala akceptaci celého seznamu a velký důraz kladla na křižníky a plány Bismarcku. Setkání bylo bez výsledku přerušeno. Na podzim napadl Sovětský svaz Finsko a nyní se zase německá neutralita hodila Stalinovi, takže vyvolal v prosinci 1939 další kolo jednání a plnění ze sovětské strany mělo odpovídat dodávkám zbraní a technologií z Německa.
V lednu 1940 Hitler souhlasil a navrhnl poskytnutí dodávek v hodnotě 390 miliónů říšských marek včetně plánů válečných lodí třídy Admiral Hipper a Bismarck. Protihodnotou měly být suroviny za 730 miliónů.
11. února 1940 byla v Moskvě podepsána oficiální obchodní smlouva na dobu dva a čtvrt roku. Oba diktátoři měli nyní relativně volné ruce a se sovětskou naftou a blahopřáními z Moskvy dorazil Hitler až ke kanálu La Manche. Sověti dostali nedostavěný křižník Lützov a plány bitevní lodi Bismarck, prototypy letadel, tanker Ossag a dodávky uhlí.
Stalin dodával svědomitě svému partnerovi ropu, obilí, bavlnu a kovy jako měď, nikl, cín. Německo takové tempo nestíhalo a dodávalo sovětské straně v mnohem menší míře a Goebbels dokonce v červenci 1940 napsal: „Aby se nám zalíbili, posílají nám Rusové více, než bychom chtěli.“
V červnu ale Stalin vtrhl do Pobaltí a v červenci došlo k obsazení Besarábie a Bukoviny. Hitler se cítil svým spojencem zrazen a jeho plán na likvidaci bolševizmu se opět vynořil. Svým generálům v září 1940 oznámil Hitler své plány na rozdrcení Ruska na jaře roku 1941.
Od října 1939 do června 1941 dodal Sovětský svaz Hitlerovu Německu 865 000 tun nafty, 140 000 tun manganu, 101 000 tun bavlny, 11 000 tun lnu, 15 000 tun azbestu, 14 000 tun mědi, 3 000 tun niklu, 26 000 tun chromu a další suroviny.
Německo dodalo mnohem méně – 10 letadel, nedostavěný křižník a další válečný materiál v hodnotě asi 100 miliónů říšských marek a celý obchodní kontrakt byl pro Hitlera značně výhodnější.
22. června 1941 byla zahájena operace Barbarossa a Hitler zaútočil na Sovětský svaz.
A Bismarck? 241 metrů dlouhá loď o výtlaku přes 50 000 tun s posádkou 2 092 mužů vyplula na svou první a jedinou válečnou akci jménem Rheinübung 14. května 1941 pod velením viceadmirála Günthera Lütjense. Cílem bylo proniknout na volný oceán a ničit spojenecké konvoje.
Během bitvy v Dánském průlivu Bismarck potopel britský bitevní křižník HMS Hood, z posádky 1421 mužů se zachránili pouze 3 námořníci, druhá britská loď Princ of Wales byla poškozena.
Pak Bismarck štěstí definitivně opouští 26. května, kdy letadla Fairey Swordfish z letadlové lodi Ark Royal zaútočila na Bismarck torpédy a po dvou zásazích přestala být loď ovladatelná. 27. května dostihl britský svaz ochromenou německou loď a v 8:43 je už Bismarck vidět z paluby britských lodí. Zmrzačená bitevní loď čelila dvěma bitevním lodím nepřítele, bez možnosti manévrování a po marném boji šla kde dnu.
Zdroj: Fabiánková, Hospodářsko-politická spolupráce Německa a Sovětského svazu v letech 1939-1941, Válečné lodě 4. Pronásledování bitevní lodi Bismarck, Kennedy Ludovic, Moře v plamenech, Hubáček Miloš