Stalinova rozpínavost nakonec neskončila úspěchem. Anexi části Íránu nedomyslel

Stalinova rozpínavost nakonec neskončila úspěchem. Anexi části Íránu nedomyslel
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Josif Stalin
08 / 12 / 2021, 10:00

Stalin si dělal zálusk na anexi severních regionů Íránu, které chtěl připojit k Ázerbájdžánské sovětské socialistické republice. To se mu však nakonec nepodařilo. Z jakých důvodů?

Moderní íránský stát je, jak známo, multietnický. Žijí v něm mimo jiné velké minority etnických Kurdů a Ázerbájdžánců, hlavně na severu země. Jakožto následek rusko-perských válek v 19. století, historické země, kde žili Ázerbájdžánci, byly rozděleny mezi tehdejší Persií, tedy dnešním Íránem, a ruskou říši. Ázerbájdžánci toužili znovu po znovusjednocení a během druhé světové války a Sověti se snažili tohoto sentimentu využít. Proto se rozhodli o anexi severních íránských oblastí a připojení k Ázerbájdžánské sovětské socialistické republice.

Operace Consent

V srpnu 1941 došlo k britské a sovětské invazi do Íránu. Přestože se země deklarovala jako neutrální, její pouta s Třetí říší byla evidentní. V Íránu čile působili němečtí zpravodajci, Írán navíc měl bohaté zdroje ropy, které by mohly sloužit Německu na velmi dlouhou dobu. A to nemohli spojenci připustit. Po relativně krátké kampani Írán kapituloval. Němečtí občané byli z Íránu hromadně vykazováni a země se brzy ocitla pod spojeneckou kontrolou.

Velká Británie obsadila jih, zatímco Sověti kontrolovali sever země. Tam žilo asi 5 milionů etnických Ázerbájdžánců. Sovětský svaz začal s důslednou ideologickou, ekonomickou a politickou kampaní, aby si naklonil Ázerbájdžánce a vytvořil předpoklad pro anexi severních oblastí. Pro tyto účely byly do Íránu ze sovětského Ázerbájdžánu vyslány stovky specialistů. Sověti se domnívali, že právě iránský letitý útlak ázerbájdžánské menšiny přinese své ovoce. Sovětští specialisté dělali vše, aby zmíněná menšina sama nakonec plédovala pro anexi.

Ázerbájdžáncům Sověti zlepšili hygienické podmínky ve městech i vesnicích, a tími jejich zdraví. Na řadu přišla posléze ideologie. Sověti vydávali ve městě Tabríz první ázerbájdžánské noviny Za vlast, kterým se dostalo vřelého přijetí. Byly vydávány i knihy místních autorů, divadelní představení mohli Ázerbájdžánci slyšet ve svém rodném jazyce, stejně jako festivaly a další kulturní akce. Něco takového pak viděli na jimi obývaném území poprvé. Současně však Sověti nechtěli ,,přepřahat" před Brity a oficiální linií bylo, že nemají zájem  region sovětizovat, ale jen ,,asistovat" při obnově ázerbájdžánské národní identity.

Můžeme konstatovat, že tento dlouhodobý proces se vyvíjel dobře, nicméně už se blížil konec války a podle dohody s íránskou vládou měla Británie i Sovětský svaz odejít ze země za pár měsíců po skončení války. Zatímco Velká Británie ujednání dodržela, Sovětům se příliš nechtělo a analyzovali možnost, jak ještě více zintenzivnit boj o regiony v severním Íránu. Sovětská propaganda se rozjela na plné obrátky, stejně jako aktivity zpravodajců. Když už si Sověti mysleli, že nastal pravý čas, rozhodli se v roce 1945 integrovat ekonomiku severních oblastí do svojí jako provedení dalšího kroku ke svému cíli. Nadto ještě poslali další ekonomické specialisty do regionu.

A nejen to. Sovětský tlak se stupňoval natolik, že v listopadu 1945 už vpodstatě kontrolovali severní Írán za nezbytné asistence partyzánských jednotek vyslaných do oblasti. Zanedlouho Sověti dosáhli téměř kýženého stavu - obsadili klíčové státní instituce severního Íránu a odzbrojili místní příslušníky íránské armády a policie.

Nicméně to neznamenalo, že by se Írán chtěl vzdát strategicky důležitého severu. Ba naopak. Teherán, vida, že vojenské jednotky brání vstupu do regionu, rozhodl se přenést celou věc na mezinárodní půdu. Obvinil Sovětský svaz z expanzionismu a stížnost adresoval Radě bezpečnosti OSN. Tu podpořily jak USA, tak Velká Británie. Sovětský svaz se tak ocitl v klinči a pod tlakem mezinárodního společenství, které odsoudilo jeho severoíránské dobrodružství. Pod tíhou tlaku se rozhodli Sověti nakonec ukončit své angažmá v oblasti. Na konci roku 1946 íránská armáda obsadila severní teritoria bez boje.

 

Zdroj: Russia Beyond

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace