foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Trup bitevního křižníku Stalingrad
Stalin vždy obdivoval obrovská ocelová monstra a po ukončení druhé světové války chtěl coby vítěz nad nacistickým Německem a představitel mocné země dohnat a předehnat USA, které disponovaly rychlými bitevními loděmi třídy Iowa a velkými křižníky třídy Aljaška.
Problém byl i v nemoderní a extrémně opotřebované flotile SSSR, která byla díky intenzivnímů využívání během války bez času na opravy v roce 1946 prakticky mimo provoz.
A chtěl je dohnat bez ohledu na výsledky bitvy o Pacifik, kde se ukázala totální nadřazenost letadlových lodí nad vším ostatním, co se v té době na moři pohybovalo. Dokazovaly to nejen úspěchy japonských letadlových lodí ale hlavně silné svazy amerických letadlových lodí, které poslaly ke dnu i největší bitevní lodě Jamato a Musaši.
24. října 1944 v Sibuyanském moři byla Musaši napadena stroji z amerických letadlových lodí Intrepid, Essex a Lexington, které zasáhly Musaši přibližně 17 pumami a až 19 torpédy Bliss-Leavitt Mark 13. V 19:25 téhož dne se Musaši potopila. Její sestra Jamato šla ke dnu za podobné situace 7. dubna 1945 severně od Okinawy, kdy po zásazích 8 pumami a 12 torpédy explodovaly muniční sklady.
I přes tyto zkušenosti Stalin zcela ignoroval námitky sovětské admirality a nechal konstruktéra I.V.Dikoviče navrhnout téměř 274 metrů dlouhé těžké křižníky – pro porovnání Jamato měřila 263 metrů… Klasifikace těchto monster jako těžkých křižníků je podle sovětské námořní doktríny, podle tí západní se jednalo o bitevní křižníky.
Zajímavým detailem je i to, že Stalin konstruktérům „fušoval“ do řemesla a toho, kde viděla admiralita protivníka pro Projekt 82. Stalin nechtěl slyšet ani slovo o boji proti těžkým americkým křižníkům, ale viděl roli v likvidaci lehkých křižníků nepřítele. Aktivně zasahoval i do složení protiletadlové výzbroje a počtu munice uloýené na lodi. Když se admiralita vzpírala, Stalin jim údajně řekl: „Nekopírujete slepě Američany a Brity, mají jiné podmínky, jejich lodě jdou hluboko do oceánu a opouštějí své základny. Nemyslíme si, že bychom měli vést oceánské bitvy, ale budeme bojovat poblíž našich břehů a nepotřebujeme mít na lodi velkou zásobu munice. “
Ze stejných důvodů nařídil Stalin snížit cestovní dosah a poznamenal, že je nemožné vytvořit loď, která by měla všechny výhody.
Pro loďstvo SSSR byly naplánovány čtyři jednotky lodí Projekt 82, kdy kýl křižníku Stalingrad byl položen 25. listopadu 1949 v Nikolajevu, křižníku Moskva v dubnu 1951 v Leningradu a Archangelsku v roce 1952 v Severodvinsku. A i k loděnicím se Staliny vyjadřoval, když chtěl, aby se lodě stavěly primárně pro Černé moře, aby bylo možné Dardanely pevně uzamknout.
Monstrózní bitevní křižníky měly být vybaveny děly hlavní ráže 305 mm umístěnými ve třech trojhlavňových věžích, sekundární výzbroj tvořilo 12 děl ráže 130 mm, 24 děl ráže 45 mm, 40 děl ráže 20 mm a 12 děl ráže 37 mm. Zde můžeme jednoznačně vidět inspiraci americkými křižníky třídy Aljaška.
O pohon se staraly 4 turbíny a 12 kotlů o výkonu 280 000 shp.
5. března 1953 Stalin umírá a již 18. dubna nařízením č. 00112 ministra dopravy a těžkého strojírenství I.I. Nosenka je ukončena výstavba všech tří křižníků Projektu 82. Je jasné, že toto rozhodnutí neučinil sám ministr, ale někdo z nejvyššího vedení, který se k moci dostal po Stalinově smrti. Všechno se odehrálo rychle a tiše, bez námitek od admirálů nebo konstruktérů lodí.
Stalingrad byl v roce 1956 použit jako cvičný cíl, kdy jasně prokázal, jak kvalitní tato loď mohla být a i po 7 zásazích těžkými protilodními raketami stále plul. Poté byla loď dalších 6 let používána na různé testy, následně byla též sešrotována. Další dvě skončily ve šrotu ještě dříve.
Zdroj: PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 52-56
//ship.bsu.by/ship/102894
//www.plam.ru/warhistory/
Tagy