Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Letoun Jermolajev Jer-2
Na začátku byl dopravní letoun Stal-7 sovětského leteckého konstruktéra, italského barona Roberta Ludvigoviče Bartiniho z roku 1936. Stalinovi se konstrukce tak líbila, že přikázal na jejím základě udělat bombardér.
U jeho vzniku ale už Bartini nebyl - seděl ve vězení, když se stal obětí čistek v sovětské armádě v roce 1938. Začátek války zabránil startu sériové výroby Jer-2 s dieselovými motory M-40F, jak bylo plánováno v roce 1941. Rychlý německý postup k Moskvě donutil k evakuaci experimentální továrny a Úřadu pro design V.G. Jermolajeva do Kazaně, kde nebylo možné pokračovat v práci na vylepšení bombardéru. Po návratu do Moskvy v létě 1942 se Jermolajev a jeho kancelář ocitli bez pracovních prostor, protože vše dostala kancelář Iljušina. Trvalo další rok, než se vyvinula nová varianta Jer-2, tentokrát s dieselovými motory M-30B.
Na začátku 40. let byly dieselové motory 1250 H o výkonu 1500 HP považovány za jeden z hlavních úspěchů sovětského strojírenského průmyslu. Tyto ekonomické motory poháněné snadno dostupnou naftou pro traktory, umožnily v této době ohromný bojový dolet.
Jer-2 uletěl 5 500 - 6 000 km s 1 000 kg bomb, které měl v půlce trasy shodit na nepřítele. Letadla s dieselovými motory navíc nebyla rozhodně tak hořlavá jako jejich klasické protějšky. Ale i diesely měly svou slabou stránku - velkou váhu a nedostatečnou spolehlivost.
Koncem roku 1943 po absolvování státních zkoušek byl Jer-2 s dieselovými motory M-30B (brzy se označení motoru změnilo na ACh-30B, podle jejich konstruktéra A. Charomskyho) uveden do výroby v letadlové továrně v Irkutsku, a na jaře 1944 se začaly formovat první jednotky, vybavené nejnovějším bombardérem. V půlce léta 1944 mělo sovětské dálkové letectvo již sedm regimentů vybavených bombardéry Jer-2. Tyto regimenty však existovaly převážně na papíře, protože do konce roku bylo vyrobeno a dodáno do k jednotkám jen o něco více než čtyřicet letadel. Hlavním důvodem zpoždění byla mimořádně nízká spolehlivost motoru (palivový systém).
Teprve v dubnu 1945 vstoupily do boje dva pluky 18. gardové divize. V závěrečné fázi války Jer-2 bombardovaly předměstí Koenigsbergu a Berlína. Dieselový Jer-2 však bojoval pouze v omezeném měřítku, situace byla pro Německo již tak nepříznivá, že nebyly nutné hromadné noční nálety.
Během léta 1945 u 18. gardové divize proběhly provozní zkoušky Jer-2 s diesely ACh-30B, ty ale byly zakončené negativními výsledky.
Úřad pro design, který po smrti V.G.Jermolajeva vedl renomovaný designér Suchoj, byl pověřen odstraněním všech vad, včetně problémů s motory v extrémně krátkém období, do 1. ledna 1946. Bohužel se to nepodařilo, a začínala éra proudového pohonu a diesely, které kdysi vypadaly tak slibně, rychle ztratily svou přitažlivost pro kapitány sovětského průmyslu.
Na jaře roku 1946 bylo rozhodnuto o stažení Jer-2 z provozu u jednotek vzdušných sil Rudé armády. Výroba byla ukončena ještě dříve, v srpnu roku 1945. Celkem bylo vyrobeno 360 letadel.
Zdroj: warhistoryonline.com