foto: RIA Novosti archive, image #61150 / Alpert / CC-BY-SA 3.0/Ilustrační fotografie
Sovětský diktátor Josif Stalin vydal 27.července 1943 osudový rozkaz č. 227, známý jako Zpátky ni krok!, který nařídil likvidaci těch, kteří způsobí či rozšíří paniku a zbabělců, kteří měli být na místě zlikvidováni.
Úspěchy na počátku operace Barbarossa Hitlera navnadily, a tak vydal rozkaz k útokům na města pojmenovaná po sovětských diktátorech, Stalingrad a Leningrad. Němečtí generálové považovali útok na Stalingrad za bláznivý nápad a 6. armáda generála Pauluse skončila v krvavém mlýnku na maso stalingradského kotle.
Psali jsme
Tupolev Tu-2 představoval rychlý sovětský dvoumotorový střední bombardér, který se vyráběl během druhé světové války a těsně po ní.
Útok na Leningrad byl pro oba diktátory a bývalé spojence velmi významný. Leningrad byl významným průmyslovým městem, základnu zde měla Baltská flotila a hlavně neslo jméno zakladatele SSSR. Stalin také nemohl dopustit dobytí města svým nepřítelem, a proto vydal rozkaz č. 227, kterým zakázal svým vojskům ustupovat bez rozkazu vyššího velení.
Sovětský diktátor totiž pochopil, že ustupovat se nedá donekonečna a ani onen zdánlivě nekonečný prostor Sovětského svazu nemusel stačit. Ústup Rudé armády bylo nutné zastavit a proto by se ti, co by ustoupili z pozic bez rozkazu nadřízených, stali vlastizrádci. Panikáři a zbabělci v Rudé armádě museli být na místě zlikvidováni.
Stalin se opět inspiroval Hitlerem a po vzoru německého diktátora nakázal svým vojskům vytvořit trestné prapory z vojáků, kteří se nějak provinili, a teď tedy ze sebe museli smýt hanbu krví, plněním úkolů na nejnebezpečnějších úsecích fronty.
Protože ale nevěřil, že by opět neselhali, nechal vytvořit i zadržovací jednotky, které měly prchající zbabělce střílet. Myslel ale i na ty, kteří se nepříteli vzdali a v rozkaze č.227 stálo, že jejich rodiny budou zbaveny jakýchkoli státních příjmů a pomoci…
Mnoho rudých tak mělo v podstatě jen dvě možnosti, tedy zahynout kulkou nacistů, nebo kulkami svých spolubojovníků. Údajně bylo k trestu smrti zastřelením odsouzeno téměř 160 000 vojáků Rudé armády, ale kolik jich padlo v rámci bojů pod výstřely zadržovacích jednotek a politruků, tedy bez soudu už asi nikdo nezjistí.
Zdroj: History.com, Soviet History
Tagy