Stíhač tanků M18 Hellcat - díky vysokorychlostním projektilům HVAP si poradil i s německými Panthery

Stíhač tanků M18 Hellcat - díky vysokorychlostním projektilům HVAP si poradil i s německými Panthery
Autor fotografie: National Archives, Public domain|Popisek: M18 Hellcat
30 / 04 / 2023, 16:00

Možná trochu ve stínu známějších a populárnějších amerických druhoválečných stíhačů tanků M10 Wolverine a M36 Jackson, které svou siluetou připomínají ikonické tanky Sherman, stojí slabě chráněný, ale zato velmi rychlý a v důsledku efektivní M18 Hellcat. Přes slabší kanón, než jakým byly osazeny věže M36 Jackson, a s minimálním pancéřováním vyšel z druhé světové války s vynikajícím poměrem vlastních ztrát vůči zničeným vozidlům nepřítele.

Vozidlo oficiálně označené jako 76-mm Gun Motor Carriage M18 Hellcat bylo vyvinuto podle požadavku na stíhač tanků, který by byl rychlejší než tanky díky nižšímu pancéřování a byl vyzbrojen účinným protitankovým kanónem. Takové představě velitele nově ustaveného Tank Destroyer Force (sbor stíhačů tanků) podplukovníka Bruce relativně těžké M10 GMC na podvozku tanků M4 Sherman nevyhovovaly, a ani díky 90mm kanónu mnohem účinnější M36, protože ty s M10 v zásadě kromě zbraně sdílely všechny ostatní prvky konstrukce.

Pokusy dostat účinný kanón na podvozek lehkého tanku M3 celkem nepřekvapivě ztroskotaly, a pro budoucí M18 GMC byl vyvinut podvozek nový. Návrh vznikl ve společnosti General Motors. Podvozek byl postaven na nápravách s torzní tyčí, což zajišťovalo stabilitu, a díky hvězdicovému leteckému motoru Wright-Continental R-975 dosahoval prototyp vyzbrojený 37mm kanónem na silnici maximální rychlosti 72 km/h, tedy o asi třicet více než střední tanky.

Následovaly úpravy zejména výzbroje, protože vozit 37mm kanón na sebelepším podvozku nemělo smysl. Přes pokusy s 57mm britským QF 6liberním kanónem a 75mm dělem M3 z výzbroje prvních verzí Shermanů do předsériové výroby dostala vozidla s delším a účinnějším 76mm dělem M1 určeným rovněž pro tanky Sherman. Vzniklo šest kusů, byly provedeny poslední úpravy a v červenci 1943 se rozběhla sériová produkce.

video: youtube

Slabý pancíř vozidla, který podstatně snížil hmotnost a přispěl k jeho rychlosti a pohyblivosti, paradoxně velkou nevýhodou nebyl. Americké tanky nevynikaly schopnosti odolávat palbě německých protitankových zbraní, a rychlost a pohyblivost tak Hellcatu poskytovala větší šance. Problémem byla, tak jako u ostatních amerických stíhačů tanků, shora otevřená věž, která nekryla osádku před střepinami, granáty a odstřelovači, a postupně také přece jen slabší výkon hlavní zbraně, která stačila velmi dobře na nejrozšířenější německé tanky a obrněná vozidla, ale proti Pantherům, Tigerům a pokročilým stíhačům tanků se prosazovala obtížně a jen na velmi krátké vzdálenosti. To se zlepšilo koncem války se zavedením vysokorychlostní protipancéřové munice (HVAP), díky níž dokázal projektil probít věž tanku Panther na vzdálenosti okolo jednoho kilometru.

Celkem vzniklo 2507 stíhačů tanků M18, Británie a Sovětský svaz projevily minimálně zájem, a kromě sedmi kusů tak všechny sloužily u americké armády, která je nasadila v Evropě i v Tichomoří. A to s mimořádně dobrými výsledky: za cenu 217 vlastních ztrát dokázaly zničit 526 vozidel nepřítele, z toho 11 v Tichomoří, s celkovým poměrem 2,4. Pro srovnání: osádky M10 Wolverine, kterých bylo postaveno 6400, si nárokovaly zničení 686 tanků a 238 samohybných děl, ovšem jejich ztráty činily 540 vlastních vozidel, a s celkovým poměrem 1,7.

Zdroj: Tanks Encyclopedia, tankdestroyer.net

Tagy článku