Autor fotografie: National Archives and Records Administration, public domain|Popisek: MiG-17 v zaměřovači F-105D, 1967
Během války ve Vietnamu (1955-1975) sehrála významnou roli v různých fázích různá míra podpory, které se komunistickému severu dostalo ze strany dalších komunistických zemí. Mezi nimi nechyběla Korejská lidově demokratická republika, která vyslala do Vietnamu v roce 1967 letecký stíhací pluk vyzbrojený letouny MiG-17 a MiG-21. Severovietnamci si cenili jejich odvahy, ale považovali je za málo disciplinované a v moderním leteckém boji pomalé.
Základem pro nasazení jednotek severokorejského letectva ve vietnamské válce byla dohoda mezi Severní Koreou a Severním Vietnamem, podle níž Korejská lidově osvobozenecká armáda vyslala do Vietnamu v roce 1967 piloty, kteří měli díky svým zkušenostem pomáhat svým severovietnamským soudruhům při výcviku, a také se bok po boku s nimi účastnit bojových operací. Jednotka, která byla vyslána, bývá označována jako Skupina Z, a byla rozmístěna od počátku roku 1967 do počátku roku 1969 na letecké základně Kep severovýchodně od Hanoje.
Podle článku publikovaného ve vietnamských médiích v roce 2007 byla těla 14 padlých Severokorejců z let 1967-1969, původně pochovaných ve vietnamské provincii Bac Giang, exhumována a repatriována do Severní Koreje. Ve Vietnamu zůstávají udržované náhrobky. V odpovědi na článek pak severovietnamský generálmajor, který se nasazení Severokorejců koncem 60. let účastnil, upřesnil, že celkem se do operací zapojilo 87 pilotů severokorejského letectva: 14 padlo, a nárokovali si sestřelení 26 amerických letounů. Kromě pilotů bylo vysláno dalších 120-320 vojáků. Sloužili v severovietnamských uniformách, letouny nesly přirozeně severovietnamské výsostné znaky.
Podle publikovaných dokumentů požádala Severní Korea oficiálně 21. září 1966 o svolení vyslat do Vietnamu letecký pluk, a tato žádost byla ústředním vojenským výborem Vietnamské komunistické strany schválena. Následná dohoda pak hovořila o tom, že Severokorejci by vyslali piloty leteckého pluku v síle dvou rot, z nichž jedna bude vyzbrojena deseti letouny MiG-17, a druhá deseti letouny MiG-21 – letadla a nezbytné technické zázemí a logistickou podporu poskytne vietnamská strana. Dohoda také stanovovala, že severokorejské jednotky budou operovat pod velením a řízením severovietnamského velitelství protivzdušné obrany. A pomoc to byla skutečně vítaná. Američané svou operací Rolling Thunder severokorejskou protivzdušnou obranu vyčerpávali, a vycvičených pilotů nebyl dostatek.
Tento pluk doplnil při obraně Hanoje severovietnamské stíhací perutě č. 921 a 923. Kromě stíhačů Severní Korea vyslala do Vietnamu také dva pluky protiletadlového dělostřelectva, a samozřejmě zbraně, munici a dodala také údajně dva miliony uniforem. Kim Ir-Sen pilotům nařídil, aby „na vietnamském nebi létali, jako by bylo jejich vlastní.“ Stažení severokorejských jednotek pak souviselo s ochotou Severovietnamců zahájit s Američany mírová jednání, a následujícím ochlazením soudružských vztahů se Severní Koreou.
Vu Ngoc Dinh, severovietnamský pilot, který se účastnil misí po boku Severokorejců, oceňoval jejich statečnost ve vzdušném boji, ale považoval je za „příliš pomalé a příliš mechanicky reagující, když byli napadeni, a z toho důvodu jich také bylo Američany mnoho sestřeleno. Také nedodržovali letecké instrukce a předpisy. (...) Jako Severokorejci bojovali, aby bránili naši zemi, a zemřeli pro naši zemi, vzdávám jim poctu. Jako voják s nimi soucítím a vnímám je jako své kamarády, bez ohledu na národnost.“
zdroj: wilsoncenter.org, asahi.com, scmp.com