Stíhací letectvo Československa - jedna z páteří nově vznikající armády (1918-1938)

Československé stíhací letectvo tvořilo jednu z významných součástí nově se rodící armády po roce 1918. Impuls pro jeho vznik dali především letci, kteří bojovali v rakousko-uherském letectvu, ale i příslušníci československých legií.

Vzdušné ozbrojené síly tvoří jednu z klíčových součástí státu. Nejinak tomu bylo v případě nově se rodícího Československa, i když zde vyvstávala řada problémů, protože československé letectvo vznikalo na troskách hroutící se rakousko-uherské říše. Impulsem pro zrod letectva byli jednak letci, kteří ještě bojovali během první světové války v rakousko-uherské armádě, a pak také dozajista příslušníci československých legií, bez nichž by nový stát ve střední Evropě nevznikl.

Ale kde vzít letouny hned v roce 1918, které měly vytvořit pevný základ československého letectva? Svou ,,troškou" přispěly především naši spojenci, zejména Francie, s níž nás pojily úzké politické a vojenské vazby. Francie darovala Československu několik desítek stíhacích letounů SPAD S.VII a S.XIII. Výhodou bylo, že někteří naši piloti na nich létali ještě během první světové války. Dnes již legendární letoun se poprvé představil v roce 1916.

Po roce 1918 pak hrálo podstatnou roli pro výrobu letadel několik firem, které se se později proslavily po celém světě, a jež malý stát reprezentovaly více než důstojně na mezinárodním poli. Byly to především Avia, Aero a Letov. Z dílny Avie pocházel známý stíhací dvouplošník Avia BH-3. První prototyp byl uveden v roce 1921. Dále stojí za zmínku určitě Avia BH-21, dvouplošník celodřevěné konstrukce, který provozovalo například i belgické letectvo.

Na tomto místě nelze opomenout slavnou Avii B-534, jednomotorový dvouplošník, jehož konstruktérem byl František Novotný. Avia B-534 se stala symbolem modernizace leteckého parku na počátku 30. let. Celkem bylo vyrobeno 444 sériových strojů ve čtyřech sériových provedeních. Slavný stroj provozovalo kromě Československa také Bulharsko, Německo či Řecko.

Avia BH-3 byl jednomístný stíhací dolnoplošník, za nímž stála známá konstruktérská dvojice Pavel Beneš a Miroslav Hajn. Výroba letounu začala v roce 1921 a celkem se vyrobilo 14 kusů. Maximální rychlost stroje činila přes 200 km/h. Z pozdějších leteckých realizací zaujala rovněž Avia B-135, která měla zatahovací podvozek. Konstruktérem stroje byl František Novotný. Maximální rychlost Avie B-135 činila 550 km/h, dolet pak byl 550 km.

Pokud se bavíme o dalších bojových letounech, nelze vynechat z ,,raného" československého období Letov Š-1, jehož šéfkonstruktérem byl Alois Šmolík. Dvoumístný jednomotorový dvouplošník, který dosahoval rychlosti téměř 200 km/h, si odbyl svou premiéru v roce 1920. Byl naším prvním sériově vyráběným vojenským letounem. Zmiňme také letoun Š-2, což byl průzkumný, respektive pozorovací letoun, jenž poprvé vzlétl v roce 1921. Vznikl také Letov Š-3, jednomotorový hornoplošník, jehož prototyp spatřil světlo světa v roce 1921, nicméně nakonec nedošlo k jeho sériové výrobě.

Letov Š-14 byl potom prototypem jednomotorového jednosedadlového stíhacího dvouplošníku. První let absolvoval stroj v roce 1924. Maximální rychlost letounu dosahovala 246 km/h, dolet činil 450 km. Zajímavostí je, že se vyrobil pouze 1 kus. Letov Š-231 byl stíhacím dvouplošníkem, který se používal například ve španělské občanské válce. Zařazen do služby byl v roce 1936.

Pokud se zaměříme na produkci Aera, ta dodala na počátku 20. let stroj Aero A-18 (,,Špaček"), což byla jediná sériově vyráběna stíhačka této společnosti. Existovala i závodní varianta letounu - A-18b, respektive A-18c. Maximální rychlost Aera A-18 činila 229 km/h, dolet byl 400 km. Letoun čs. letectvo vyřadilo v roce 1931.

Na tomto místě zmiňme i další letouny z dílny Aera, jímž byl Aero Ae-02, vyrobený v roce 1920. Tento stroj však nebyl zařazen podobně jako Letov Š-3 do sériové výroby. Aero A-12 byl pozorovací dvoumístný dvouplošník smíšené konstrukce, který mohl být využit i jako bombardovací letoun. První let se uskutečnil v roce 1923 a celkem bylo vyrobeno 93 kusů tohoto stroje. Z později vyrobených letounů nelze vynechat ani Aero A-102, prototyp stíhacího hornoplošníku ze začátku 30. let. Letadlo, jehož maximální rychlost činila 430 km/h, však nebylo rovněž zařazeno do sériové výroby.

Československé stíhací letectvo se muselo potýkat na počátku zrodu republiky s řadou problémů včetně kapacitních. Nebýt francouzských spojenců, kteří nám dodali letouny ve formě válečných přebytků, nemělo by čs. letectvo ve fázi zrodu republiky prakticky na čem stavět. Nicméně ve 20. letech již několik našich předních leteckých společností ,,chrlilo" kvalitní dvouplošníky, z nichž se řada z nich stala rentabilními vývozními artikly.  Ve 30. letech pak rostlo pro Československo i další státy nebezpečí v podobě expanzivního nacismu, a tak bylo nasnadě, že čs. letectvo musí být konkurenceschopné, což si uvědomovalo i Ministerstvo národní obrany. Nicméně v kritickém roce 1938 byl rozdíl mezi československým a nacistickým letectvem více než zřetelný a právě československé letectvo představovalo slabinu v potenciální válce proti nacistickému agresorovi. Ale o tom zas někdy příště.

 

 

Tagy