Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 101I-417-1766-03A / Ellerbrock / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Junkers Ju 88
Vysílání průzkumných dvoumotorových letadel k pobřeží severního Irska mělo být pro Luftwaffe sebevražedné. Spitfiry by je s pomocí ULTRA a RDF (radar) měly snadno roztrhat. Ne ale vždy.
14. srpen 1942 byl pro polskou 315. Squadronu jasným a slunečným dnem. Nejdříve šli všichni na mši a poté se předávala vyznamenání s účastí Air Vice Marshal Stanisława Ujejského. Po ukončení ceremonie proběhl nad letištěm Woodvale ve Walesu slavnostní přelet ve formaci. Dęblinská squadrona dostala zprávu, že se blíží nepřítel a dva Spitfiry zelené sekce vzlétly v 11.20 k intercepci. Navádějícím kontrolorem/návodčím byl P/O Mills. Do vzduchu šel F/Lt Wlodzimierz „Wlodek“ Miksa na Spitfiru Mk.VB BL751, zatímco jeho dvojkou byl Sgt Jerzy Malec na AA929. Mills je navedl 10 námořních mil severovýchodně od Amlwch. Příkaz se následně změnil na oblast 15 mil východně od Clay Head a pak je kontrolor zase pronásledoval ostře východně k Barrow-in-Furness.
Konečně v kvadrátu VD4009 spatřili svůj cíl, Ju 88, který se přibližoval po levé ruce Malce ve výšce přibližně 22 000 stop ve vzdálenosti kolem dvou mil. Poláci byli v té době ve 29 000 stopách. Zelený 2 po něm okamžitě šel a zadní střelec po něm začal pálit na 400 yardů, přičemž jeho dávka jej minula po pravé straně. Na 350 yardech vystřelil sám sekundovou dávku ze dvou kanónů a viděl zásahy v kořeni levého křídla bombardéru. Poté použil čtyři kulomety a opět viděl zásahy na levém křídle mezi motorem a jeho kořenem. Pak pokračoval v palbě ze všech zbraní, až vypotřeboval veškerou munici, tedy 120 granátů ráže 20 mm a 520 nábojů 0,303 palce (7,7 mm). Ve 12.05 obrátil doleva dolů a pak nahoru nad nepřítele.
Na stříšce kokpitu se nejdříve objevily drobné kapičky oleje a pak celá záplava. Odtáhl kokpit a viděl Junkers ve výšce 19 000 stop, když se vlnil a klesal směrem k Barrow. Malec zjistil, že jeho stroj byl poškozen, když kulky prošly vrtulovým kuželem, a tak zamířil ke Squires Gate, kde přistál ve 12.18. V bojovém hlášení jsou škody vyhodnoceny jako lehké, ale během bojových letů nebyl letoun již použit a další měsíc měl putovat 317. Squadroně. F/Lt Miksa rovněž zaútočil a pronásledoval nepřítele do 4000 stop. Od stíhaní upustil až v době, kdy Ju 88 vstoupil do balónové baráže nad Barrow. Přistál ve 12.40 zpátky na Woodvale. Jako jediný použil kameru.
315. Squadrona nebyla v boji sama. Jednačtyřicátá vyslala do vzduchu toho dne tři dvojice a ta třetí, která šla nahoru ve 12.10, se setkala s Junkersem 88, byť to kniha operačních záznamů popírá. Žlutá sekce byla ve složení Sgt Kenneth George „Ken“ Warren (BM573) a Sgt Leslie Alfred Prickett (AR331). Ručně psané bojové hlášení hovoří jasně. Údajně ve 12.41 severovýchodně od Dublinu nad krásném čistém nebi. Warren se na Ju 88 vrhl z levé zadní čtvrti 6-7 dávkami, kdy vystřílel veškerou munici. Vzdálenost byla maximálně 250 yardů a sledoval, jak jeho trasírky zasahují levé křídlo a trup, načež začaly motory silně kouřit. Zaznamenal menší množství palby zadního střelce a žádné zpomalení nepřátelského stroje. Irští pozorovatelé jej zaznamenali ve vzdálenosti jen 1-6 mil od pobřeží jižním směrem, což podporuje Warrenovo hlášení, kdy se odpoutal 10 námořních mil jižně od Dublinu.
Poblíž Greystones jej v útoku nahradil žlutý 2. Nejdříve vypálil dvě až tři dávky zprava a poté se pokusil udeřit přímo zezadu. Pilot Junkersu začal nejdříve provádět úhybné manévry, ale poté dosti nevysvětlitelně začal Spitfiru ulétávat. Prickett vystřílel veškerou munici na 600 yardů a pak se odpoutal. Na zpáteční cestě mu začal zlobit motor, aby po přistání ve 13.25 zjistil, že chladič zasáhla střela. Zatímco BM573 se objevil při bojové patrole hned 18. srpna, AR331 se byl znovu v záznamech po opravě až 2. září, takže se dá předpokládat kategorie Ac. Prickett letěl na bojovou hlídku znovu 26. srpna 1942. Německý narušitel nebyl patrně nijak výrazně zasažen, protože německé záznamy o jakékoliv ztrátě, byť jen poškození, mlčí.
Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik
Zdroj: history.com