Stoleté výroční vzniku československé armády ve Francii připadá na 18. leden

Stoleté výroční vzniku československé armády ve Francii připadá na 18. leden
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Vznik samostatné západní československé armády ve Francii
19 / 01 / 2018, 16:00

Před 100 lety, 18. ledna 1918, byl ve francouzském Cognacu vytvořen 21. československý střelecký pluk, který se stal základem pozdější Československé divize ve Francii. Číslo 21 bylo zvoleno s ohledem na to, že vytvoření pluků 1 až 20 se předpokládalo v Rusku.

Nejstarší historie pluku začíná na přelomu let 1916 a 1917, kdy Milán Rastislav Štefánik vytvořil v Rumunsku dobrovolnický oddíl z Čechů a Slováků, zajatých rumunskou armádou při válce mezi Německem a Rakousko-Uherskem proti tomuto tehdy království. První jednotka čítala 380 dobrovolníků, kteří do Francie dorazili v červnu a červenci 1917 na trase přes Moskvu a Archangelsk. Druhý transport 400 dobrovolníků z Rumunska v létě 1917 už ale na nějakou dobu uvízl v revolučním chaosu zmítaném Rusku u polárního Archangelsku.

Zároveň v té době vedoucí představitelé československého I. zahraničního odboje zahájili rozsáhlou politicko-diplomatickou aktivitu, jež si kladla za cíl ustavit i na západní frontě samostatné jednotky československé armády, armády státu, který ještě ani neexistoval. Francouzské velení, ochromené řadou revolt a vzpour svých jednotek zareagovala v předtuše dalších posil příznivě a výsledkem byl dekret francouzské vlády z o zřízení autonomní československé armády, který francouzský prezident Raymond Poincaré podepsal 19. prosince 1917. Dohoda potvrzovala, že čs. jednotky budou po stránce vojenské podléhat vrchnímu velení francouzské armády, ale po linii politické ji bude řídit Československá národní rada v čele s profesorem T.G. Masarykem. Dekretem zároveň francouzská vláda zabezpečila výzbroj, výstroj a činnost pro naše jednotky, když zároveň vznikl Československý generální štáb při Čs. národní radě ve Francii, vedený francouzským generálem Maurice Janinem. Protože armáda zatím existovala jen na papíře, byl jeho prvním krokem vyhlášení mobilizace všech českých a slovenských krajanů.

psali jsme: Hrdinové od Zborova zasloužili se o stát

Záhy se ale ukázaly značné obtíže. Na západní frontě totiž po boku Němců bojovalo jen zanedbatelné množství rakousko-uherských jednotek, a to vesměs jen speciálních dělostřeleckých jednotek daleko za linií fronty, proto ve francouzských zajateckých táborech žádní rakousko-uherští zajatci, ze kterých by bylo možné získat české a slovenské dobrovolníky, nebyli. Už zmíněné zhruba čtyři stovky dobrovolníků z Rumunska bylo tedy skutečným základem naší západní armády a jejího nejstaršího útvaru, 21. střeleckého (pěšího) pluku. Přesto se na území Francie podařilo do konce války soustředit na 10 000 Čechoslováků, a to doslova z celého světa. Přes 2500 mužů (včetně 1026 Slováků) připlulo – první už 23. listopadu 1917- do Francie z USA, kde v té době žil asi milion Čechů a Slováků (většina z nich se ale rozhodla nejprve pro lépe placenou a v případě zajetí i bezpečnější službu v kanadské, resp. americké armádě. Navíc americké vláda povolila nábor pouze mezi těmi usedlíky, kteří nepodléhali její branné povinnosti, tedy mezi muži, kteří již překročili odvodový věk nebo ještě nezískali americké občanství).

Dále zde bylo více než 1500 legionářů z Ruska, kteří také stačili odplout v několika transportech z přístavů v severním Rusku před zahájením bolševické revoluce. Pod velením kapitána Otakara Husáka vyjel 24. září 1917 z Žitomiru transport 1100 mužů z 1. čs. záložního praporu a 100 absolventů důstojnické školy, který se v Archangelsku spojil se  zde už delší dobu čekající druhou skupinou dobrovolníků z Rumunska. Transport vyplul z Ruska 16. října 1917 a do Velké Británie dorazil 29. října. Do Francie vyplul 11. listopadu 1917, následující den se vylodil v přístavu Le Havre a 14. listopadu 1917 ráno přijeli první Čechoslováci do Cognacu, určeného za místo vzniku prvního čs. pluku ve Francii. (Druhý transport 500 dobrovolníků pod velením podplukovníka Gibiše se vydal na cestu 12. listopadu 1917 z Žitomiru, ale nejprve až do 4. února 1918 uvízl v Čerepovci a poté až do 20. března v Kole za polárním kruhem. Z Murmansku tento druhý a poslední transport vyplul 22. března a do Cognacu dorazil 3. dubna 1918). Z italských zajateckých táborů přišli také muži, zajatí v rakousko-uherské uniformě v Alpách. Tuto nesourodou směsici doplnily také 37 posil z řad československých důstojníků sloužících na rumunské frontě v Dobrudži v řadách srbské divize a mnoho Čechů, zajatých v nenáviděném rakouském mantlu na srbské frontě, kteří zázrakem přežili „pochod smrti“ přes zimní albánské hory k evakuačním lodím do italských zajateckých táborů. Do československého vojska na západní frontě byli také převedeni Češi a Slováci z francouzské Cizinecké legie, včetně přibližně posledních 50 zbývajících veteránů legendární Roty Nazdar z roku 1914. Určitý počet zejména Čechů dorazil také z Jižní Ameriky, zejména z Brazílie, kde existovala silná česká kolonie.

psali jsme: Čechoslováci proti Bergmannu: první nasazení legendárního německého samopalu proti čs. legionářům

Stoupající počet dobrovolníků umožnil alespoň částečně realizovat plány na vybudování II. československého armádního sboru (I. sbor už existoval v Rusku) V květnu 1918 byla z 21. československého střeleckého pluku vyčleněna část vojáků, kteří 20. května 1918 položili základ 22. čs. pluku. Po ukončení výcviku obdržel 21. čs. střelecký pluk dne 30. června 1918 v Darney bojový prapor a v červenci 1918 odjel na frontu. Ale to už je jiná historie.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu:  Defence - tanky, lodě,  letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více

 

Zdroj: VHU

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace