foto: Pinterest/Sovětší Specnaz v Afghánistánu
Na začátku dvougeneračního válčení a vraždění, které v zemi pod Hindukúšem trvá dodnes, byla úspěšná operace sovětských speciálních jednotek Specnaz, které dobyly palác afghánského prezidenta a obsadily celý Kábul.
Operaci předcházely měsíce trvající politické bouře v Afghánistánu, zahrnovaly opakované vojenské převraty i vyvraždění předchozího prezidenta Dauda i s celou rodinou. V zájmu objektivity je třeba uvést, že situaci sledovali a snažili se ve svůj prospěch ovlivnit nejen Sověti, ale také Američané a Britové, kteří zemi stále považovali za svou sféru vlivu. V zemi se proto - živena skrytými snahami KGB, ale, a i to je třeba objektivně přiznat, také CIA a MI6 - rozhořela regulérní občanská válka. V jejím rámci byl například nucen uprchnout do exilu čelný představitel Revoluční rady Babrak Karmal, který si za místo svého dočasného pobytu (věřil, že se správně zvolenými spojenci se bude moci brzy vrátit zpět) vybral Československo.
psali jsme: VIDEO: Drsná mariňačka dala vale Afghánistánu. Teď pomáhá chytat pytláky v Africe
Situace ale byla pro vládní režim i tak velmi vážná a mudžahedíni podporovaní USA se blížili ke Kábulu. V něm mezitím padl promoskevsky orientovaný premiér Tarakí, kterého svrhl jeho rival Amín, ale Tarakí stačil ještě požádat SSSR, který měl už rok s Afghánistánem uzavřenou spojeneckou smlouvu o vzájemné pomoci, o zásah. Moskva s ním na tajném zasedání 12. prosince 1979 souhlasila a vyčlenila pro operaci s krycím názvem Štorm 333 tzv. Muslimský prapor Specnaz, spadající pod 5. správu vojenské rozvědky GRU (speciální jednotky).
Ten vznikl už v květnu 1979 a tvořili jej speciálně vybraní a vycvičení muži Specnaz turkmenského, tádžického a uzbeckého původu. Tedy z národností obývajících i Afghánistán a tudíž velmi nenápadných, pokud by byli oblečeni do uniforem afghánské armády. Celkem 520 mužů tvořilo prapor o čtyřech rotách, vyzbrojených obrněnými vozidly pěchoty BMP 1, BMP 2 a BTR 60BP doplněný četami obrany proti letadlům s vozy ZSU 23-4 Šilka. Výcvik byl zahájen 1. července 1979 a 14. září dostal útvar krycí označení „154 samostatný oddíl speciálního určení“ a byl připraven k akci. Právě ten den ale došlo v Afghánistánu ke zmíněnému vnitrostátnímu převratu, svržení Tarakího a operace byla odložena.
Další vhodný okamžik ale nastal už za tři měsíce. Sověti se mezitím pokusili Amína otrávit jedem vyvinutým pověstným 8. oddělením „S“ správy KGB, ale akce nevyšla kvůli zostřeným bezpečnostním opatřením v prezidentském paláci, kam se Amín jako nová hlava státu i s pomocí Američanů přestěhoval. Proto byla naplánována vojenská operace s názvem Štorm (Bouře) 333, ve které měli sehrát úlohu jak muži Muslimského praporu, tak 42 ruských specialistů KGB z jednotky Alfa (skupina Grom) a 30 mužů skupiny Zenit tvořených absolventy zvláštních kurzů KGB KUOS. Muslimský prapor byl v listopadu letecky přepraven na základnu Bagram, odkud podnikal průzkumné akce v okolí Kábulu. Ustrojeni do afghánských uniforem se jeho muži poprvé objevili v jeho ulicích 13. prosince 1979, kde se jim touto lstí podařilo provést průzkum okolí Amínova prezidentského paláce Tadž- Bek. Jeho vnitřek prozkoumali tajně Amínovi sovětští poradci. Skupiny Grom a Zenit přiletěly na Bagram na Štědrý den 1979 a její příslušníci se také ihned převlékli z civilu do afghánských uniforem. 26. prosince se z Československa tajně vrátil do Afghánistánu Babrak Karmal, aby byl připraven stát se novou hlavou státu. Akce mohla začít.
Signál k zahájení operace Štorm 333 přišel po několika odkladech v 19.30 hod. Součástí plánu byla i recepce pro vybrané afghánské velitele, kterou spořádal Muslimský prapor na oslavy podepsání nové smlouvy mezi Amínem a SSSR o vyslání jednotek Rudé armády do Afghánistánu (měly zde mít stejný úkol jako kdysi americké zelené barety ve Vietnamu). Na oslavě se navzdory pravidlům islámu hojně rozléval alkohol, čímž měl být zmenšen očekávaný odpor obránců paláce, tedy protiletadlového pluku, zakopaných tří tanků a mužů 2. a 3. pěšího a 1. tankového praporu.
psali jsme: Djadja Specnaz: ,,dědeček" ruských zvláštních sil Ilja Starinov
Těsně před útokem se ještě pravděpodobně Sověti pokusili naposledy Amína odstranit potichu namícháním jedu do večeře, ale přivolaní sovětští lékaři (kteří o plánu Štorm 333 nevěděli) mu rychlým výplachem žaludku zachránili život. 15 minut před ztečí na palác byly lstí vylákány osádky tanků ze svých strojů a postříleni malou skupinou čtyř agentů KGB, dvou kulometčíků a dvojice sniperů. Ihned poté velitel akce plukovník Kozlov vystřelil červenou raketu a na útoku vyrazila roty výsadkářů, skupiny Grom a Zenit a jednotka Muslimského praporu.
Na palác začaly pálit sovětské Šilky, další protiletadlové kanony a granátomety AGS-17 podporovaly přímo postup úderných skupin. Zenit se v obrněných transportérech BTR snažil probít k západní bráně paláce, když ale čelní vůz zapálila palba afghánského těžkého kulometu, která zabila jeho velitele (jeho stanoviště vzápětí padlo pod granáty jeho mužů), musel se zbytek výsadku k paláci Tadž bek dostat přískoky pod palbou. Zde se setkal s muži Gromu, kteří se sem zase dostali v pětici zuřivě pálících bojových vozidlech pěchoty 1. roty Specnaz. I oni utrpěli ztráty v palbě afghánských obránců (padli dva tlumočníci), ale většině ztrát zabránila slabá výstroj Amínovy osobní gardy. Afghánci totiž jako elitní jednotka používali německé samopaly HK MP5 v ráži 9 mm Luger, které nebyly s to probít balistické vesty sovětských Specnaz. I přes stále silnější palbu Afgnánců se tak podařilo Gromu a Zenitu vniknout do paláce a granáty ho podle zásad „černé taktiky“ CQB systematicky čistit.
Když odpor zbytku Amínovi gardy na krátký okamžik zesílil, vyběhl z paláce velitel jednotek KGB plukovník Grigorij Borijanov, veterán speciálních výsadkových operací NKVD už za 2. světové války, aby přivolal posily. Bohužel tím ale porušil svůj vlastní rozkaz, když před akcí nařídil, že z paláce nikdo během boje nesmí vyjít ven, a tak byl svými vlastními lidmi okamžitě rozstřílen na kusy velkorážní Šilkou. Jeho muži bojující v paláci si ale díky svému skvělému výcviku poradili i bez něj a bez posil. Brzy byl v horním paláci zajat prezident Amín v tričku značky Adidas i se svým pětiletým synem. To bylo naposledy, co ho Sověti viděli živého, protože byl brzy na příkaz z Československa přicestovalého renegáta Karmala zabalen do koberce a rozstřílen. Palác Tádž-Bek padl do rukou Specnaz za 45 minut od vystřelení červené rakety. Za jeho dobytí zaplatili Specnaz a KGB celkem 11 padlými, včetně velitele Borijanova, výsadkáři z Muslimského praporu měli devět mrtvých. Ostrost bojů uvnitř paláce dokazuje také to, že naprostá většina vojáků z komand Specnaz (35 mužů) byla při něm zraněna, navíc padl jeden ze sovětských lékařů, který ošetřoval Amína. Na afghánské straně údajně padlo během 45 minutové řeže 308 mužů, mrtví měli být také dva Aminovi synové ve věku 5 a 8 let (ty má ale na svědomí Karmal).
Zbývalo ještě ovládnout Kábul. V něm dislokované afghánské jednotky byly samozřejmě palbou uvedeny do bojové pohotovosti. Zlomit jejich odpor měla obsazením afghánského generálního štábu v paláci Darul Aman 16členná část skupiny Zenit pod velením majora Rozina. Ten si ještě den předtím díky přítomným sovětským poradcům u velitele afghánské armády palác osobně prohlédl, a tak když se komando v 19 hodin objevilo před štábem, snadno bez boje obsadilo jeho přízemí pod záminkou, že připravuje setkání velitel 103. gardové výsadkové divize s náčelníkem štábu generálem Yakubem. Pro znemožnění koordinace pak komanda výsadkářů vyhodila do vzduchu komunikační a operační středisko. Výbuchem vyrušený generál Yakub pochopil, co se děje a sáhl po své zbrani, použít mu ji ale zabránil major Rozin a oba spolu začali zápasit. Hluk zápasu přivolal do místnosti další muže KGB, kteří zahájili palbu, generála Yakuba zranili a jeho doprovod, který mezitím lynčoval majora Rozina, postříleli.
Další muži Zenitu, rozptýleni po paláci, začali odzbrojovat své dřívější afghánské kolegy, což se mnohdy také neobešlo bez boje. V ten moment ale před generální štáb přijela rota výsadkářů 103. gardové divize, jejíž muži si mysleli, že Afghánci zajali jejich velitele generála Rjabčenka a chystali se vzít palác ztečí. Chybělo málo, aby se v nastalém zmatku se Rusové postříleli mezi sebou. Rjabčenkovi se naštěstí brzy podařilo se svými „zachránci“ spojit a ti spolu se skupinkou Zenit společně afghánský generální štáb bez dalších ztrát obsadili.
Dalším cílem části komanda Zenit a průzkumné roty 345. gardového výsadkového pluku byly budovy afghánské televize a státního rozhlasu. Stejně jako u předchozích míst, i zde byl předen proveden skrytý průzkum a akce začala v 19.30 hodin. Po čtyřicetiminutovém boji mezi afghánskými tanky a obrněnými vozy střežícími obě budovy na straně jedné a sovětskými BMD-1 na straně druhé byly oba cíle obsazeny. Poté odtud odvysílal na místo dovezený renegát Babrak Karmal prohlášení o vzniku nové vlády. Ve 20.30 hodin se skupiny KGB a četa výsadkářů pokusily obsadit hlavní poštu a telegrafní úřad. Jeho posádka kapitulaci odmítla, a tak musely ve 21.00 hodin opět přijít ke slovu granátomety. Boj trval 20 minut a z obránců nikdo nepřežil.
Ztráty měli ale i Sověti při obsazování budovy afghánského ministerstva vnitra a velitelství policie. To mělo opět v Hodinu H - tedy v 19,30 hod. - za úkol 14 mužů komanda Speznaz Zenit a dvě čety výsadkářů. Díky palbě z RPG a momentu překvapení se jim sice podařilo během 15 minut obě budovy obsadit, v boji ale padl jeden z komandos Zenitu. Boje vzplály také u dalších sovětských cílů tvořených sídlem obávané tajné státní policie KHAD, na které zaútočila šestice mužů Zemnit, dvou čet výsadkářů a tuctu bývalých sovětských poradců afghánského „gestapa“, a též velitelství armádního sboru v Kábulu. Na ně se zase vrhla operační šestičlenná skupina Zenitu, šestice sovětských „poradců“ a rota výsadkářů. Během následného boje velitelství shořelo do základů, ale přesto bylo možné druhý den nad ránem ze zdejší centrály odeslat afghánským jednotkám ve městě, řízeným už sovětskými poradci, rozkaz zastavit síly věrné svrženému prezidentu Amínovi (jedna pěší divize a 444. pluk komandos) postupující na Kábul.
Už 28. prosince 1979 ráno tak mohli Sověti v Moskvě konstatovat, že operace Štorm 333 skončila brilantním úspěchem a Kábul drží v moci jejich vazal Babrak Karmal a 103. gardová výsadková divize. Pokud si ale šéf sovětské tajné policie KGB a de facto velitel celé operace, ruský žid Jurij Andropov (pozdější hlava celého SSSR) myslel, že problémy v Afghánistánu jsou jednou provždy vyřešeny, těžce se spletl. Stejně jako Japonci útokem na Pearl Harbor jen probudil spícího tygra, který dodnes kouše a škrábe celý svět.
Zdroj: M. Kovář: Diverzanti a agenti v akci, S Kozlov: Kak byl vzjat dvorec Amína“
Tagy