Strach si nepřipouštěl. Zemřel nebeský jezdec generál Emil Boček

Zarmucující zpráva dnes obletěla nejen Českou republiku, ale také Velkou Británii. Generál Emil Boček, poslední žijící stíhač RAF, zemřel v požehnaném věku 100 let.

Emil Boček byl skutečně nepřehlédnutelnou postavou, pilotem RAF, ryzím vlastencem a hlavně vzácně skromným člověkem. A také člověkem, který si snad nikdy nepřipouštěl strach. Jinak by ani nemohl v 16 letech opustit Československo a odhodlaně bojovat proti nacistům. Po absolvování výcviku se účastnil na svém milovaném Spitfiru bojů v rámci československé 310. stíhací perutě, nalétal 73 hodin a 50 minut a absolvoval téměř tři desítky operačních letů.

V roce 1946 byl na vlastní žádost propuštěn z armády, o dva roky později převzali vládu v zemi komunisté, a Boček jako západní pilot byl v ohrožení. Nicméně se jej perzekuce nakonec shodou okolností vyhnula. Pracoval jako soustružník v Ústavu přístrojové techniky Československé akademie věd a v letech 1983–1988 u firmy Drukov. V roce 1988 odešel do penze.

„Zpráva o úmrtí generála Emila Bočka mě hluboce zasáhla. Nebyl to jen hrdina československého letectva Druhé světové války a inspirace pro naše vojenské piloty. Byl to především nesmírně vřelý a do poslední chvíle vitální člověk," řekl generál Karel Řehka.

Čest jeho památce. pic.twitter.com/ZYmUBWu6Js

— Armáda ČR (@ArmadaCR) March 25, 2023

Po listopadových událostech 1989 byl Boček politicky rehabilitován a jeho nepopiratelné zásluhy byly náležitě zpopularizovány. Získal vysoká československá a britská válečná vyznamenání. Prezident Václav Klaus Bočkovi propůjčil v roce 2010 Řád Bílého lva III. třídy. Prezident Miloš Zeman pak Bočka v roce 2014 jmenoval brigádním generálem a o tři roky později generálmajorem. Do posledních dnů si Boček udržoval duševní svěžest a poskytoval médiím rozhovory.

SM se rozhodl publikovat starší rozhovor s generálem Bočkem z roku 2017, který pořídil u příležitosti slavnostní projekce dokumentárního filmu ,,20 minut nad Londýnem", v němž vystupuje slavný válečný veterán. Ten vzbudil v době natáčení snímku, který je i zároveň stručným průřezem jeho života, obrovský zájem britských médií včetně BBC.

Dokument se podařilo realizovat díky České mincovně a dalších partnerů a generál Boček tak mohl po 71 letech znovu zasednout na letišti Biggin Hill ve Velké Británii za knipl svého milovaného dvoumístného Spitfiru. I tehdy ve svých 93 letech byl Boček neuvěřitelně vitálním, pozitivním a navíc vstřícným společníkem.

Pane generále, předcházela vašemu letu nějaká speciální příprava?

Ne, vůbec. Pilotovat Spitfire se prostě nezapomíná i po 71 letech. Rovnou jsem šel do kabiny, vše bylo tak jako před lety - stejné letadlo, stejné přístroje. K přípravě nebyl žádný důvod.

Sám jste asi na patnáct minut stroj pilotoval, jaký to byl pocit po 71 letech?

Skvělý, a je jedno jestli létáte se stíhačkou, bombardérem nebo jiným typem letadla. Ve vzduchu jsem se vždy cítil dobře. Když mi byla nabídnuta možnost, abych znovu usedl do Spitfiru, váhal jsem jen cestu, kterou jsem absolvoval do Velké Británie (smích).

Po roce 1948 bylo velké množství pilotů RAF perzekvováno komunistickým režimem, vy ne. Jak se Vám podařilo se nedostat do rukou všemocných vyšetřovatelů StB?

Já jsem to s nimi měl vždy dobré. V roce 1946 jsem si otevřel opravnu motocyklů, kde si estébáci nechávali spravovat své stroje. Chodil ke mně pravidelně jeden z nich, který si ,,hrál" na to, že není od StB. Tak možná proto mě nechali na rozdíl od ostatních, kteří měli méně štěstí, být.

Jak na Vás na Čechy po vašem příchodu do Velké Británie pohlíželi Angličané? Byli jste na ,,stejné lodi", nebo se na Vás, české letce, dívali skrz prsty?

Ne, tak to vůbec. Jak říkáte, byli jsme všichni na jedné lodi. Měli jsme stejného nepřítele - nacismus, který jsme chtěli porazit. Angličané byli milí a pohostinští. To se nedá ale říct například o Polácích, kteří také sloužili u RAF. Ti na našich základnách dokonce kradli (smích).

Tagy