Střelec B-17 Magee přežil pád z výšky 6 700 metrů. Zachránila ho modlitba

Střelec B-17 Magee přežil pád z výšky 6 700 metrů. Zachránila ho modlitba
Autor fotografie: Royal Air Force official photographer / Wikimedia commons / CC-PD|Popisek: Ilustrační snímek střelce spodní věže B-17
14 / 05 / 2024, 08:30

Bitva u Stalingradu a o Guadalcanal byly v plném proudu, avšak také v západní Evropě boje neutichaly. Při jednom z téměř již rutinních spojeneckých bombardování strategického přístavu St Nazaire však došlo hned k několika zázrakům najednou.

V neděli 3. ledna 1943 se uskutečnila sedmá bombardovací mise čtyřiadvacetiletého Alana Eugene Mageeho. Rodák z New Jersey narukoval do americké armády nedlouho po útoku na Pearl Harbor a po výcviku se stal střelcem spodní věže obávaného bombardéru B-17 Flying Fortress. V onu osudnou neděli byl Alan jedním z deseti členů posádky tohoto nechvalně známého amerického bombardéru mířícího do německého ponorkového přístavu Saint-Nazair ve Francii. Na tuto misi vzlétlo z letišť po celé Anglii celkem 85 bombardérů doprovázených stíhacími letouny. Mageeho B-17 se vznesla z letiště v Molesworthu.

Když bombardéry dorazily nad St Nazaire, přivítala je těžká protiletadlová palba a nepřátelští stíhači. Mageeho B-17 Flying Fortress dostal hned několik těžkých zásahů do křídel a motorů, které letoun silně poškodily. Neovladatelný stroj spadl do vývrtky a začal se řítit se k zemi. Magee ještě stihl na poslední chvíli vyskočit z letadla ve výšce necelých 7 000 metrů a následně začal obrovskou rychlostí padat směrem k městské zástavbě. Než upadl do bezvědomí, Magee se ještě podle svých vlastních slov stihl pomodlit a požádat Boha, aby ještě nepřicházel o život, protože nic nestihl zažít.

 

Střelec B-17 Magee se znovu narodil 

 

Bez padáku, který byl při útoku německého letadla poškozen, bezvládný střelec dopadl na skleněnou střechu železniční stanice v St. Nazaire, kterou prorazil. Velmi zraněný avšak stále živý Magee byl zanedlouho objeven nacistickými vojáky, kteří jej ihned odnesli na stanici první pomoci. Zde se již mladý Američan probral z bezvědomí a zjistil, že si při pádu těžce poranil ruku. Německý doktor mu však rány ošetřil a podle Mageeho slov pouze na základě jeho zákroku o končetinu nakonec nepřišel.   

 

Němečtí vojáci ho následně převezli do nemocnice. Skrze hluk automobilu však byl údajně slyšet povzdech amerického střelce B-17: „Díky Bohu, že jsem naživu." Po uzdravení v nemocnici však Mageeho i přesto trápily otázky, na které si nedokázal sám odpovět. Nebylo mu jasné, jak mohl mohl pád z této neuvěřitelné výšky přežít, ale také proč se jeho nepřátelé, nacističtí vojáci, kteří jej nalezli na podlaze železniční haly, rozhodli jej zachránit. Zanedlouho poté se dozvěděl, že byli Němci v těcho ohledech relativně pověrčiví a měli velký respekt k lidem, kteří zázračně během války přežili. 

Nálet na St. Nazaire byl neúspěchem spojeneckých sil. Americká armáda ztratila 75 letců spolu se sedmi letadly, celkem 47 letadel bylo vážně poškozeno. Zázrakem zachráněný střelec zůstal v různých německých táborech jako válečný zajatec a byl propuštěn v květnu 1945. Obdržel leteckou medaili za zásluhy a Purpurové srdce za úspěchy ve válce. Vášeň létat jej však neopustila a po skončení války si udělal pilotní zkoušky. Touto profesí se živil až do konce 70. let. Časopis Smithsonian o vědě a přírodě v roce 1981 zařadil zážitek Alana E. Mageeho mezi 10 nejzajímavějších příběhů zázračného přežití za druhé světové války. Alan Eugene Magee zemřel 20. prosince 2003 ve věku 84 let.

 

Tagy článku