Střípky z útoků Jabos na Anglii. Pro českého válečného pilota to byla konečná v kariéře

Střípky z útoků Jabos na Anglii. Pro českého válečného pilota to byla konečná v kariéře
Autor fotografie: USAAF, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Focke-Wulf 190
05 / 04 / 2022, 16:00

Německé stíhací bombardéry zaútočily poprvé na Anglii v roce 1940 a jejich dosti pomíjivá sláva skončila v létě 1943, kdy byly pro vysoké ztráty staženy.

Britové sice měli po celou tu dobu obrovskou výhodu v rozluštěných depeší (ULTRA), ale mnohdy ani ta nestačila zabránit nepříjemným škodám. Podíváme se na několik střípků ze závěrečné etapy a začneme hned českou stopou. Dne 2. ledna 1943 vzlétla žlutá sekce 310. Squadrony k patrole proti narušitelům právě v podobě Jabos. Říkalo se jí anti-rhubarb patrol. Rebarborový koláč si oba opravdu nestačili připravit, zato je překvapili nájezdníci.

P/O Ladislav Zadrobílek odstartoval ve 12.20 jako bílý 1 ve Spitfiru Mk.VC AR610/NN-C, zatímco P/O Karel Zouhar v AB467. Jejich úkolem bylo uvolnit žlutou sekci, tedy F/O Karla Drbohlava (EP464/NN-E) a W/O Jaroslava Šálu (AB519/NN-H) mezi Torquay, kde bylo rehabilitační středisko RAF, a Start Point. Zajímavostí je, že ani tyto dva stroje dlouho nevydržely. O tom však někdy příště.

Když se přiblížili k Torquay, tak kolem 12.30 spatřili vystřelované světlice ze směru Dartmouth a v dáli vybuchující bomby v Kingsbridge. Karel náhle spatřil dva Focke-Wulfy, a to poměrně blízko před nimi na úrovni moře. Vydal se za nimi a vystřelil krátkou dávku. Nestihl ani zaznamenat výsledek, když Zadrobílek náhle nahlásil po radiotelefonu (R/T), že byl zraněn, což Zouhara přinutilo odpoutat se a poskytnout mu ochranu. Podle hlášení měly Ladislava napadnout dva nebo tři Fw 190, ale to nemusí být přesné. Každopádně, žádný nárok na sestřel není znám.

Výsledky nepřátelské palby byly nicméně velmi vážné a doslova život ohrožující. Jeho Spitfire zasáhly jak kanónové střely, tak kulky, přičemž palba mu zlomila levé předloktí. Je neuvěřitelný zázrak a důkaz nadlidské schopnosti koncentrovat se v boji o život, že se mu v takovém stavu podařilo dobře přistát. Podle Karla Sokola: „Při našich procházkách po Hodoníně vzpomínal, že se několik pilotů pokoušelo napodobit jeho přistání s jednou rukou, ale všichni to vzdali. Taková akce se provede, jen když jde o život a je to buď, anebo.“

Pro Zadrobílka to byla ovšem konečná v jeho letecké kariéře. Německý pilot jej do konce války vyřadil z letové služby, i když se vrátil na krátkou chvíli zpět k jednotce na přelomu července a srpna. Navíc ve třech prstech ztratil do konce života cit. Jeho Spitfire dopadl podobně. Těžké škody kategorie B vedly k dlouhé opravě a znovu byl zachycen v záznamech až 14. července u 611. Squadrony, kdy jej 07.45-09.15 pilotoval S/Ldr Eward Francis John „Jack“ Charles (červený 1).

Druhý příběh je pro RAF rozhodně veselejší. Dne 20. ledna 1943 připravili Němci útok stíhacích bombardérů s krytím. Depeše byly patrně zachyceny, protože RAF Fighter Command bylo tentokrát dobře připraveno, jak o tom svědčí i situace u 122. Squadrony. Piloti byli na briefingu k operaci pro čas 12.45, ale ještě předtím došlo ve 12.35 k poplachovému startu, protože se blížil nálet na jižní a jihovýchodní pobřeží Anglie.

                                              kingaby

                                 S/Ldr Donald Ernest Kingaby  (Foto: Wikimedia Commons, volné dílo)

 

Mraky byly od 8000 stop, ale pod nimi bylo vše krásně vidět. Squadrona pokračovala k oblasti Dover a následně po nějakou dobu patrolovala tento úsek až k Folkestone. Ve výšce 8000 stop byly náhle spatřeny 4 Me 109, které směřovaly nad jednotkou jižním směrem. Squadrona stoupala skrz mraky a rozpadla se. Jako první zahájil palbu F/Lt C. Haw (žlutý 1) na Spitfiru Mk.IX BS4611, který tvrdil, že zasáhl ocas jedné stodevítky a nahlásil si tak její poškození.

Další jeho osud nemohl sledovat, protože za nim se nacházel jiný Me 109. S/Ldr Donald Ernest Kingaby (BS405) se zpočátku nedokázal dostat ke svému cíli na více než na 500 yardů a, když se na dvě námořní míle přiblížil ke Cap Gris-Nez, už byl téměř rozhodnut to vzdát. Štěstí mu však přálo, když jeho zoufalá dávka zasáhla chladič a nepřítel trochu zpomalil. Me 109 neprovedl žádné únikové manévry, jen zamířil mírně dolů. Kingaby jej postupně doháněl a vystřelil až z 250 yardů, kdy mu dal 2,5-3sekundovou dávku, načež se cíl převrátil a v plamenech dopadl do lesa jižně od Guines. Uffz Helmut Peters ze 6./JG 26 padl v boji.         

 

 Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

Tagy článku