Na Dnech NATO 15. a 16. září 2018 měli návštěvníci možnost prohlédnout si americký dálkový strategický bombardér B-52. Dnes se budeme věnovat jeho vývoji a nasazení v průběhu války ve Vietnamu, kde byl nasazen především při kobercovém bombardování, a kde čelil mj. proslulým MiGům-21. Letoun byl vyráběn v letech 1954–1963, vzniklo 742 kusů všech verzí, a dodnes jich je ve službě bezmála 80. S B-52 počítá díky jeho přijatelným výkonům a dobré ekonomice provozu americké letectvo zhruba do poloviny století, kdy od vzniku jeho koncepce uplyne sto let.
18. června 1965, v den 150. výročí bitvy u Waterloo, provedlo 30 strategických bombardovacích letounů B-52 Stratofortress první nálet operace Rolling Thunder (Valící se Hrom). Cílem mise byla komunistická základna v Jižním Vietnamu. Dva bombardéry se během ní srazily, jeden se musel vrátit pro poruchu. Bombardéry shodily pumy z výšky asi 6000 m; cíl na míli široký a dvě míle dlouhý zasáhlo něco málo přes 50 % bomb. Přičemž Vietkong prostor před náletem vyklidil, a třináctihodinová mise nedosáhla ničeho.
Ve Vietnamu to tedy nazačalo nejlépe. Ale podívejme se na historii ikonického letounu, který je ve službě již více než 60 let, a další tři desetiletí ještě podle všeho bude. B-52 je dálkový, podzvukový a proudový strategický bombardér U.S. Air Force. Jeho vývoj byl zahájen v roce 1946 – dva roky předtím, než do služby vstoupil letoun, který měly Stratofortressy nahradit: Convair B-36 Peacemaker (Mírotvůrce), který doplňoval a nahrazoval druhoválečné B-29 Superfortressy.
Peacemaker byl největším sériově vyráběným vrtulovým letounem všech dob. Šlo o letoun určený primárně pro jaderné bombardování ve službách Velitelství strategického letectva (Strategic Air Command). Pro takový účel dosahoval mimořádných výkonů: díky doletu 16 000 km byl schopen mezikontinentálních letů bez doplnění paliva. Jeho problémem však záhy začala být relativně nízká rychlost: při 672 km/h byl pro souběžně zaváděné stíhací MiGy-15 snadnou kořistí. Vrtulové bombardéry jim čelit nemohly a musely přejít na noční nálety.
Psali jsme: Video: B-52 ztratila ocas, ale posádka přesto přistála
Také B-52 začínal původně jako vrtulový, šestimotorový, s rovným křídlem. Požadavky letectva na výkony se však zvyšovaly. Prototypy z dubna 1948 se šípovým křídlem dosahovaly maximální rychlosti 825 km/h, a měly dolet 11 125 km. To však stále nestačilo, a v červenci byl zalétán prototyp s proudovými motory od firmy Westinghouse. Problémem se ukazovala spotřeba paliva, rané verze proudových motorů byly poněkud neekonomické. Přesto dostal Boeing objednávku na první sériové kusy: tři letouny B-52A sloužily k dalšímu testování, a pro službu v U.S.A.F. byla pak v březnu 1954 dokončena první série mírně modifikovaných B-52B. Generál Twining je přirovnal k dlouhé pušce, Kentucky rifle, skvělé zbrani 18. století. B-52 se podle něj měly stát dlouhou puškou éry letectví. Vojáci si letoun pojmenovali bez patosu jako BUFF: Big Ugly Fat Fucker. Velký, ošklivý, tlustý. Poslední slovo má významů mnoho.
Vývoj a výroba Stratofortressu pokračovala až do roku 1963, kdy byl vyroben poslední B-52 z celkového počtu 742 letounů verzí A, B, C, D, E, F, G a H. Letouny byly a zůstávají páteří strategických leteckých sil Spojených států. Podle odhadů právě Stratofortressy dopravily na cíl 40 % všech zbraní shozených na irácké cíle během operace Pouštní bouře v roce 1991. Dnes na nich slouží třetí a pomalu již čtvrtá generace letců, 76 jich je stále v aktivní službě, převážně v neustále modernizovaném standardu verze B-52H. V rámci Global Strike Command, Velitelství globálního úderu, slouží spolu s letouny B-1B Lancer a B-2A Spirit.
Psali jsme: 17.1. 1966: Když B-52 ztrácí vodíkové bomby
Vraťme se však do Vietnamu. Koncem roku 1965 byla u některých B-52D zvýšena kapacita nesených pum s účelem efektivnějšího kobercového bombardování. Na vnějších závěsnících mohly nést standardních 24 bomb (227 nebo 340 kg), ale vnitřní pumovnice pojala nově 84 227kg, nebo 42 340kg bomb. Takto upravené B-52 létaly nad Vietnam ze základny na ostrově Guam, a za letu doplňovaly palivo z KC-135 Stratotankers. Od roku 1967 vzlétaly také z Thajska. A nad Thajskem byl také ztracen první Stratofortress v důsledku nepřátelské palby: při náletu na Vinh byl jeden B-52D zasažen severovietnamskou raketou země-vzduch, a posádka poškozený stroj v thajském vzdušném prostoru opustila.
K nejintenzivnějšímu nasazení B-52 během války ve Vietnamu došlo v rámci operace Linebacker II v prosinci 1972. Během dvanácti dnů provedly strategické bombardéry 729 vzletů a shodily na Hanoi, Haiphong a další cíle přes 15 tisíc tun bomb: přičemž americké letectvo přišlo o patnáct sestřelených bombardérů z přibližně osmdesáti nasazených. Celkově pak bylo ve Vietnamu zničeno 31 B-52, z nich 10 sestřeleno přímo nad Severním Vietnamem a 12 ztraceno při haváriích.
A nepřátelští stíhači? Stratofortressy jim čelily jednak svou relativně vysokou, byť podzvukovou rychlostí (1024 km/h v 6300 metrech u verze B-52H), jednak čtyřmi kulomety M3 ráže 12,7 mm umístěných v zadním střelišti ovládaném radarovým systémem řízení palby (u verze H byly kulomety nahrazeny 20mm kanónem M61 Vulcan; definitivně z výzbroje odstraněným v roce 1991). Během bojů nad Vietnamem byly střelcům B-52 přiznány dva sestřely nepřátelských MiGů-21. Severovietnamci přiznali Stratofortressům dokonce o jeden sestřelený MiG více. B-52 je největším letadlem historie, které dosáhlo vzdušného vítězství.
Psali jsme: Video: 20 bombardérů B-52 prchá z letiště před útokem balistických raket
Současnosti a budoucnosti těchto strojů se budeme věnovat v některém z příštích článků. Ve službě je udržují nejen přijatelné výkony, ale také dobrá ekonomika provozu. Přeneseme-li se po časové ose pro srovnání, bude nasazení B-52 ve 40. letech tohoto století podobné, jako by bylo dnešní nasazení letounů první světové války. Na rozdíl od těch však bude Stratofortress stále efektivní zbraní.