Studená válka – neutralitu střežící Saab 37 Viggen (Švédsko 1971–2005)

Studená válka – neutralitu střežící Saab 37 Viggen (Švédsko 1971–2005)
Autor fotografie: Alan Wilson / Flickr.com |Popisek: Saab 37 Viggen
28 / 05 / 2024, 15:00

První letoun Saab 37 Viggen vzlétl v únoru 1967 a do služby vstoupil v roce 1971. Tento pokročilý švédský letoun, schopný krátkého vzletu a přistání, sloužil až do roku 2005 v různých variantách pro bojové a průzkumné mise, než byl nahrazen JAS 39 Gripenem.

Vývoj Saab 37 Viggen

 

V únoru 1967 proběhl první let švédského víceúčelového taktického letounu Saab 37 Viggen. Do služby byl zařazen v roce 1971 a v posledních verzích se v ní udržel až do konce roku 2005. Byl prvním kachním letounem produkovaným ve významném počtu, a až do zavedení letounů Panavia Tornado v roce 1981 byl považován za nejpokročilejší letoun v Evropě. Postupně vznikly bitevní, průzkumné, námořní hlídkovací, dvoumístné cvičné a stíhací varianty letadla. Viggeny ve švédském letectvu nahradily bitevní Saab 32 Lansen a stíhací Saab 35 Draken. Sám Saab 37 Viggen byl nakonec nahrazen nám dobře známým letounem JAS 39 Gripen.

 

Vývoj Viggenu byl veden několika specifickými požadavky na jeho výkon. V první řadě šlo o schopnost  STOL (Short Take Off and Landing, krátký vzlet a přistání) operovat ze vzletových drah v délce 500 m. Požadavek byl opřen o Bas 60 (Flygbassystem 60, Systém letecké základny 60) a cílem bylo zajistit rozprostřením leteckých sil na množství tzv. válečných základen (krigsbaser), včetně vybraných úseků silnic, přežití dostatečného množství letounů v případě jaderného útoku a tím si zachovat schopnost klást účinný odpor v případě invaze.

Splnění tohoto požadavku umožnila kachní konstrukce, výkonný motor s přídavným spalováním a účinným obracečem tahu, který spolu s ABS zkracoval dojezd při přistání. Letoun měl dosahovat nadzvukové rychlosti v malých výškách a nejvyšší rychlosti Mach 2 (2 469,6 km/h). Od začátku byl stroj koncipován jako víceúčelová standrizovaná platforma opřená o integraci švédského elektronického systému STRIL 60, systému pro bojové řízení a vzdušný přehled. Tato konstrukce umožnila letounu rychlou reakci a vysokou manévrovatelnost v boji.

Vývoj letounu byl uspíšen díky podpisu dohody se Spojenými státy, které se zavázaly Švédsku v případě sovětského útoku vojensky pomoci a poskytly mu cenné vojenské technologie. Tato dohoda nejenže urychlila proces vývoje, ale také zajistila přístup ke špičkovým elektronickým systémům a radarovým technologiím. Letoun byl uveden do služby v roce 1971 v bitevní verzi AJ 37, v roce 1972 následovala dvoumístná cvičná varianta SK 37, v roce 1973 vzlétla průzkumná verze SF 37 a námořní hlídková SH 37, a o rok později také stíhací JA 37 s výkonnějším motorem, pokročilou elektronikou a změněnou konfigurací výzbroje.

Sedm závěsníků pod trupem a pod křídly bitevní verze AJ 37 mohlo nést pestrou škálu protizemní, protitankové i protilodní výzbroje, balistických střel a podvěšených 30mm kanónů. Proti vzdušným cílům mohly být nasazeny také střely AIM-4 Falcon nebo AIM-9 Sidewinder. Stíhací-záchytná varianta JA 37 uvedená do výzbroje v roce 1979 nesla především radarem naváděné střely RB 71 Skyflash schopné zasahovat nepřítele mimo vizuální kontakt, a kromě nich pak pokročilé švédské verze Sidewinderu  s označením RB 24J. Hlavňovou výzbroj představoval podvěšený 30mm kanón Oerlikon KCA, výrazně účinnější než kanóny ADEN předchozích variant, s účinným dostřelem až 2000 m. 

Díky pokročilé elektronice a ve spolupráci s pozemními radary, které předávaly informace palubnímu počítači Viggenu, byly letouny jako jediné schopné zaměřit americké strategické průzkumné letouny SR-71 Blackbird, což se po mnoho let nedařilo nepřátelům Američanů. Letouny Viggen byly spolehlivé a snadné pro údržbu, pro níž v polních podmínkách stačilo pět odvedenců pod dohledem hlavního mechanika. Doplnění paliva a munice trvalo asi deset minut, výměna motoru čtyři hodiny. Tyto vlastnosti spolu s vynikajícími letovými schopnostmi umožňovaly Viggenu účinně operovat v různých situacích. 

 

Nasazení Saab 37 Viggen

Vlastnosti letounu naštěstí horký konflikt neprověřil. Od roku 1994 byly postupně ve službě nahrazovány letouny JAS 39 Gripen. Celkem bylo v letech 1967-1990 vyrobeno 329 kusů Viggenů všech verzí. Viggeny se účastnily v 70. letech soutěže vypsané ve Spojených státech, jejíž vítěz měl nahradit dosluhující F-104 Starfighter. Vítězně z ní vyšel letoun YF-16 od firmy General Dynamics. Spojené státy také v roce 1978, jako dodavatelé některých podstatných technologií Viggenu, zablokovaly nadějný pokus o jeho vývoz a licenční výrobu v Indii.

JA- 37 Viggen

Takticko-technické údaje stíhací verze Viggen JA 37  (v závorce pro srovnání údaje pro JAS 39C):

  • délka: 16,4 m (14,1 m)
  • rozpětí: 10,6 m (8,4 m)
  • výška: 5,9 m (4,5 m)
  • nosná plocha: 46 m2 (30 m2)
  • hmotnost prázdného letounu: 9500 kg (6800 kg)
  • nejvyšší vzletová hmotnost: 20000 kg (14000 kg)
  • motor: Volvo RM8B s tahem 72,1-125 kN (Volvo RM12 s tahem 54-80,54 kN)
  • Nejvyšší rychlost: Mach 2,1 (2231 km/h) v 11000 m (2125 km/h v 11000 m)
  • dolet: 2000 km (800 km)
  • dostup: 18000 m (20000 m)

 

 Zdroj: FORSLUND, Mikael: Saab 37 Viggen

Tagy článku