Autor fotografie: Archiv bezpečnostních služeb|Popisek: Mrtvý východoněmecký zběh a vrah československého záložníka Dieter Sudars po svém zneškodnění
V dlouhé a smutné historii pokusů o útěk přes Železnou oponu v Československu patří tento tragický příběh ke zcela výjimečným. Nejenom že se jedná o jeden z pouhé hrstky pokusů o nelegální přechod našich hranic dezertéry z řad příslušníků cizích armád, ale také pro svou neobyčejnou brutalitu, se kterou si tento Němec počínal ve své fanatické snaze dostat se do západního Německa. Doslova mu ve stopách šla smrt.
Němec Dieters Sudars se narodil příslušníku SS 11. července 1941 a jako šikovatel zběhl z armády Honeckerova „socialistického ráje“, Volksarmee 18. srpna 1963. Podle některých pramenů byl agentem americké CIA - což by vysvětlovalo jeho výcvik, motivaci a neobyčejnou brutalitu - podle jiných byl potomkem tzv. sudetských Němců a snaha zabíjet československé vojáky byly pro něj politickým aktem a pomstou za údajnou křivdu spáchanou na jeho soukmenovcích.
Ať tak či tak, německý zběh si pořídil pro svůj útěk „civil“ a takto vystrojen a vyzbrojen pistolí ráže 9 mm s úctyhodnou zásobou 160 nábojů odjel z Drážďan do pohraniční stanice Bad Schandau. Využil členitého terénu Českosaského Švýcarska a někde ve skalách nelegálně překročil hranice Československa. Byl rozhodnut a odhodlán dostat se na svůj vytoužený západ za jakýchkoliv okolností, všemi způsoby – střílel okamžitě a bez varování- a proto neváhal ani přijmout boj s přesilou československé Pohraniční stráže.
psali jsme: Na západ v pojízdné žumpě: nejoriginálnější způsob emigrace v dějinách Československa
Poprvé Němec Sudars vraždil 26. srpna 1963 ve 23.25 pod železničním mostem u Českých Hamrů, kde ho kontrolovala hlídka z 9. roty 3. brigády Pohraniční stráže, složená z vojína Otty Mokrého a záložníka svobodníka Jaroslava Soukupa. Zběha zastavili a chtěli zkontrolovat, ale protože se s ním nemohli domluvit, rozhodl se velitel hlídky odvést ho k polnímu pojítku, vzdálenému asi 50 metrů, odkud si chtěl vyžádat další pokyny. Jakmile ale sáhl po telefonu, využil Němec chvilkové nepozornosti jeho i jeho kolegy, tasil pistoli, z bezprostřední blízkosti vypálil třikrát do Soukupa a dal se na útěk. Smrtelně zraněný záložník po něm stačil ještě vypálit dávku, ale bohužel nezasáhl. Na následky svých těžkých zranění svobodník Jaroslav Soukup, otec malých dětí, zemřel 21. října.
Okamžitě po vraždě došlo k vyhlášení poplachu v celém prostoru. Velitel brigády vyslal do terénu tři pátrací skupiny a požádal o spolupráci okolní vojenské útvary a dokonce Vězeňskou službu z kriminálu v Ostrově. Zatímco muži fasovali zbraně a ostré střelivo, do vzduchu šel ještě vrtulník ministerstva vnitra. Celkem se do pronásledování německého vraha zapojilo 206 mužů.
Už v 9.58 hodin následujícího rána narazila u křižovatky lesních cest u Srní a Božího Daru hlídka svobodníka Musila a vojína Korbaše na muže, kterého považovala za lesního dělníka. Jakmile ho ale požádali o doklady, Němec zamumlal: „Zigaretten?“, a sáhl do kapsy. Místo balíčku cigaret ale vytáhl znovu pistoli, a na každého z obou vojáků dvakrát vystřelil. Přestože byli oba Češi vážně zraněni, dokázal vojín Korbaš v krutých bolestech po Němci vystřílet celý zásobník, bohužel opět bez výsledku. Vrah opět zmizel. Naštěstí oba českoslovenští vojáci svá těžká zranění přežili.
psali jsme: Pavel Kohout: Vraťte mi můj Západ
Drama vrcholilo. Do pátrání po Sudarsovi byli po tomto druhém boji povolání i dvě roty československých výsadkářů, kteří byli nedaleko na cvičení. Dvojice paragánů ve složení desátníků Dohnala a Hejdy brzy na to německého vraha spatřila utíkat poblíž lesní cesty vedoucí k hranicím. Chtěli ho zajmout, ale bohužel zrovna v tu chvíli se k ukrytému Sudarsovi blížil desátník Páleníček, který měl hlídku kontrolovat. Dvojice vojáků viděla, že se Sudars chystá jejich kamaráda zavraždit a tak se demaskovali zvoláním výzvy: „Stůj! Ruce vzhůru!“. Okamžitě po tom Němec vypálil po Páleníčkovi a zalehl, stejně jako trojice vojáků. Čechoslováci se snažili Němce zajmout živého a stříleli mu nad hlavou. Sudars byl ale rozhodnutý bojovat až do konce a pálil jako šílený. Když se přesunul do postavení, odkud mohl Páleníčka snadno zastřelit a už na něj i mířil, desátník Dohnal ho jednou ranou zabil.
Všichni účastníci bojů s fanatickým východoněmeckým dezertérem obdrželi vyznamenání, včetně Soukupa, který ho stihl dostat ještě před svou tragickou smrtí. Případ byl široce medializován, dokonce o něm vznikl hraný dokument Akce Sudars pro potřeby ČSLA a Pohraniční stráže.
Protože si případ okamžitě po zlikvidování střílejícího dezertéra převzaly od naší Bezpečnosti orgány německé tajné politické policie Stasi, není dodnes ani známo, zda vrahovy ostatky skončily na našem území, nebo zda byly vydány jeho rodině do NDR.
Zdroj: Ivo Pejčoch: Útěky za železnou oponu