Svastika na sovětských tancích T-34. Němci našli pro ukořistěná vozidla široké využití

Sovětské tanky T-34 ukořistili v mnoha případech Němci. A našli poměrně široké využití, nejen jako bojový prostředek.

Byl to jeden z nejlepších sovětských tanků druhé světové války. Kvality tanku T-34 uznávali i Němci, na vozidlu oceňovali jeho výzbroj, ochranu, rychlost i dobrou schopnost zdolávat těžký terén. Za všechny zde jmenujme Heinze Guderiana, který potvrdil v roce 1941 „obrovskou nadřazenost“ T-34 nad stávajícími německými obrněnci té doby.

Ve válce SSSR s nacistickým Německem, která začala v červnu 1941, pak přirozeně padlo mnoho sovětských T-34 do rukou nepřítele, tedy Němců. Tanky samozřejmě sloužily ve své ,,původní roli" a sovětské T-34 tak umožnily některým německým velitelům, aby se stali tankovými esy. Hovoříme například o Emilu Seiboldovi, který se stal jedním z nejlepších tankových velitelů, když dosáhl celkem 69 zářezů, přičemž několik desítek jich bylo právě s T-34.

Byly to jednotky Waffen-SS, jmenovitě 2. tanková divize SS „Das Reich“, které poměrně často sovětské tanky T-34 užívaly. Divizi připadlo po německém dobytí Charkova v březnu 1943 okolo 50 tanků T-34, které nebyly schopné boje. S pomocí zabrané továrny v Charkově pak dokázaly jednotky Waffen-SS poškozené T-34 postupně zprovozňovat a posléze spatřil světlo světa nově zformovaný tankový prapor z T-34, který se připojil právě k divizi Reich.

Ukořistěné tanky vybaveny německým radiovým zařízením či optickými systémy, instalovány byly rovněž německé velitelské kupole. Aby nedošlo k tomu, že tanky zasáhne vlastní dělostřelectvo či letectvo, byly T-34 osazeny velkými kříži a také nápadnou svastikou na trupu vozidla či věži. Tanky byly označeny od léta 1941 jako Pz.Kpfw. T-34-747 (r), přičemž písmeno r jasně odkazovalo k ruskému původu.

Nicméně na druhé straně se Němci potýkali s nedostatkem munice do tanků T-34 a náhradními díly. Některé T-34 tak musely být kanibalizovány, aby se náhradní díly použily pro ostatní tanky.

Protože Němci uznávali schopnosti sovětského tanku, našli pro něj i přes zmíněné problémy poměrně široké využití. Kromě již uvedené ,,klasické" role tanku bylo nemálo T-34 konvertováno do vyprošťovacích vozidel či plnily roli samohybných protivzdušných zbraní. V těchto případech byla věž T-34 demontována a místo ní zabudována speciální svařovaná otáčející se věž s účinným protivzdušným kanonem Flakvierling 38 ráže 20 mm. Málo poškozené tanky pak byly buď zakopány jako bunkry, nebo použity i pro účely testování a výcviku.

V roce 1944 prošel tank zásadní změnou, když byla zavedena varianta T-34/85 s účinnějším kanonem ráže 85 mm. Nicméně Němcům se jich podařilo ukořistit jen velmi málo. Existují nepotvrzené zprávy o 7. tankové divizi zachycující alespoň jeden T-34-85. Údajně byl T-34-85 vybaven německým 88mm kanónem (KwK 36), který byl odstraněn z poškozeného typu Tiger I a byl použit během Východopruské operace. Nebyl pořízen žádný obrázek vozidla a není tedy známo, zda byl skutečně vyroben.

Některé německé T-34 bránily ještě v květnu 1945 Berlín, ale to už byla jejich labutí píseň v řadách wehrmachtu. Ostatně Němci stahovali původní verzi T-34 s kanonem ráže 76 mm z výzbroje pro jejich zastaralost už po bitvě u Kurska.

 

Zdroj: Russia Beyond, Wikipedia