Svatovalentýnská bitva mezi Španěly a Brity: "I kdyby jich bylo padesát, jdu do nich!"

14. 02. 202016:00

Svatovalentýnská bitva mezi Španěly a Brity: ”I kdyby jich bylo padesát, jdu do nich!”

foto: Nicholas Pocock (wikipedia, public domain)/HMS Captain dobývá San Nicolas a San José

V době, kdy si Španělsko činí opět jakési nároky na Gibraltar, o který přišlo v roce 1713, si můžeme připomenout jednu svatovalentýnskou námořní bitvu, která se nedaleko této britské základny odehrála v roce 1797. Mimochodem, Gibraltar byl španělský 251 let (1462-1713), zatímco britský je 307 let. Tedy bitva u mysu Svatého Vincenta - jedna z prvních bitev mezi Španěly a Brity v kontextu revolučních či koaličních válek a později napoleonských válek (1792-1815), v níž 15 britských řadových lodí porazilo 26 řadových lodí španělských, a také první Nelsonovo střetnutí s obrovskou Santísimou Trinidad, jediným čtyřpalubníkem své doby, jakousi Jamato 18. století.

Španělsko bylo tradičním rivalem Velké Británie. A ač šlo o absolutistickou monarchii, v níž měla značný vliv ultrakonzervativní větev katolické církve, rivalita mezi Madridem a Londýnem a příležitost zasadit dědičnému soupeři ránu převážily a Španělsko podpořilo revoluční a bezbožnou Francouzskou republiku. Smlouvou ze San Illdenfonso se v srpnu 1796 přidalo na její stranu a vyhlásilo válku Británii a jejímu spojenci, Portugalsku. Španělská početní námořní převaha ve Středomoří a především zřejmá snaha spojit španělské a francouzské námořní síly v Atlantiku přiměla Brity opustit Korsiku a Elbu. Souběžně zahájilo ovšem britské námořnictvo blokádu španělských přístavů, což bylo pro hospodářsky skomírající koloniální impérium mimořádně nepříjemné. Španělé začali organizovat konvoje doprovázené válečnými loděmi a střetnutí bylo otázkou času.

11. února 1797 tehdy komodor a budoucí vítěz od nedalekého Trafalgaru Horatio Nelson na palubě fregaty HMS Minerve (dobyté na Francouzích v roce 1795, dobyté Francouzi zpět v roce 1803, a znovu dobyté Brity v roce 1810) projel v mlze nepozorovaně sestavou španělského loďstva pod velením admirála José de Córdoba y Ramos a ohlásil jeho pozici veliteli britského loďstva na můstku řadové lodě HMS Victory, admirálu Jervisovi. Díky mlze Nelson unikl, jemu ovšem unikla síla španělské sestavy, a v nadcházející bitvě se střetne 24 španělských řadových lodí s pouhými 15 loděmi Royal Navy. K bitvě dojde nedaleko mysu Svatého Vincenta, jihozápadního cípu Portugalska.

A kvůli mlze ani Jervis s prvními kontakty s nepřítelem neměl představu, proti čemu vlastně pluje. Na můstku vlajkové lodi zazněla jedna ze památných vět, jakých toto místo během dlouhé služby slyšelo mnoho: "Vítězství je pro Anglii v tuto chvíli zásadní." Způsob, jakým se Jervis postupně dozvídal o síle nepřátelské sestavy, je zaznamenán:

"Je to osm řadových lodí, sire Johne." - "Very well, sir." - "Je to dvacet řadových lodí, sire Johne." - "Very well, sir." - "Je to dvacet pět řadových lodí, sire Johne." - "Very well, sir." - "Je to dvacet sedm řadových lodí, sire Johne." - "Stačí, pane, víc nepotřebuju; kostky jsou vrženy, i kdyby jich bylo padesát, jdu do nich!"

Situace a směr větru mu beztak prakticky neumožňovaly se od silnějšího nepřítele odpoutat. Dávaly mu však možnost útočného manévru. Ostatně pokus bitvu přerušit by vedl jen k tomu, že se Španělé spojí s Francouzi, a to britský admirál skutečně nepotřeboval.

Španělé pluli ve dvou kolonách, Britové vytvořili jedinou bitevní linii a pluli v kurzu, který je vedl přímo mezi obě španělské formace. Následoval Jervisvy signály: "Napadněte nepřítele," a: "Admirál zamýšlí projet mezi nepřátelskými liniemi." Jervisovým cílem bylo vypořádat se s protivníkem postupně a tím eliminovat jeho početní převahu. Záměr se však nevydařil, bližší kolonu Jervis minul, a hrozilo, že se obě španělské sestavy spojí, a buď vybojují bitvu s výhodou na své straně, anebo, a to spíše, ustoupí do Cádizu, a celý podnik nebude mít jiný výsledek, než že potrvá hrozba spojení španělských a francouzských sil.

Nelson se bitvy účastnil na své řadové lodi HMS Captain (74 děl), velmi dobře situaci přečetl a rozhodl se jednat na svou pěst. Vybočil z linie a přeťal španělské koloně cestu, přinutil ji k boji, a dal Jervisovi čas obrátit a napadnout Španěly z týlu. K Nelsonovi se na Jervisův rozkaz přidaly dvě Captaina následující lodě, a HMS Captain se se svými 74 děly (z toho na každém boku 14 x 32 liber a 14 x 18 liber) pustil do přímého střetnutí s obrovskou Santísimou Trinidad, která nesla děl 130 (z toho na každém boku 16 x 36 liber, 17 x 24 liber a 18 x 12 liber), vlajkovou lodí španělského velitele.

Souboj to byl nerovný, relativně malá 74dělová Nelsonova loď z něj vyšla s těžkým poškozením, přišla o stěžeň, a Santísima Trinidad "odplouvala středem", aniž by jí mohl nepřítel dále ohrozit. Nelson ovšem v boji pokračoval. I s těžce poškozeným Captainem se mu podařilo napadnout, zahákovat a dobýt 80dělový San Nicolas. A svůj zcela mimořádný výkon ve slavné bitvě korunoval husarským kouskem: přímo z paluby dobyté nepřátelské lodě zahákoval těsně kolem proplouvající další španělskou loď, 112dělový San José. A dobyl ji také. Celkem v bitvě Britové dobyli čtyři španělské řadové lodě a za cenu pouhých 73 padlých a přes 300 raněných mužů dosáhli skvělého vítězství.

Když pak nepřející kolega žaloval Jervisovi, že Nelson neuposlechl rozkaz a jednal svévolně, dostalo se mu této odpovědi: "Velice dobře jsem všechno viděl, Caldere, ale ujišťuji vás, že i vám odpustím, pokud se vám něco podobného někdy podaří." Admirál Jervis se stal Baronem Jervisem z Meafordu a Earlem ze St. Vincent. Nelson byl pasován na rytíře a dostal Řád lázně. Bitva vyřešila pro Brity nevýhodnou strategickou situaci a z dlouhodobého hlediska umožnila Královskému námořnictvu vrátit se k větším operacím ve Středomoří. Jedním z jejich plodů pak bude Nelsonovo vítězství u Abukíru.