foto: Nicholas Pocock (wikipedia, public domain)/HMS Captain dobývá San Nicolas a San José
V době, kdy si Španělsko činí opět jakési nároky na Gibraltar, o který přišlo v roce 1713, si můžeme připomenout jednu svatovalentýnskou námořní bitvu, která se nedaleko této britské základny odehrála v roce 1797. Mimochodem, Gibraltar byl španělský 251 let (1462-1713), zatímco britský je 307 let. Tedy bitva u mysu Svatého Vincenta - jedna z prvních bitev mezi Španěly a Brity v kontextu revolučních či koaličních válek a později napoleonských válek (1792-1815), v níž 15 britských řadových lodí porazilo 26 řadových lodí španělských, a také první Nelsonovo střetnutí s obrovskou Santísimou Trinidad, jediným čtyřpalubníkem své doby, jakousi Jamato 18. století.
Španělsko bylo tradičním rivalem Velké Británie. A ač šlo o absolutistickou monarchii, v níž měla značný vliv ultrakonzervativní větev katolické církve, rivalita mezi Madridem a Londýnem a příležitost zasadit dědičnému soupeři ránu převážily a Španělsko podpořilo revoluční a bezbožnou Francouzskou republiku. Smlouvou ze San Illdenfonso se v srpnu 1796 přidalo na její stranu a vyhlásilo válku Británii a jejímu spojenci, Portugalsku. Španělská početní námořní převaha ve Středomoří a především zřejmá snaha spojit španělské a francouzské námořní síly v Atlantiku přiměla Brity opustit Korsiku a Elbu. Souběžně zahájilo ovšem britské námořnictvo blokádu španělských přístavů, což bylo pro hospodářsky skomírající koloniální impérium mimořádně nepříjemné. Španělé začali organizovat konvoje doprovázené válečnými loděmi a střetnutí bylo otázkou času.
Psali jsme
Rozvodové rozhovory mezi Británií a zbytkem EU dostaly další nepříliš pozitivní dimenzi: EU hodlá podpořit nároky Španělska na Gibraltar. Proč...
11. února 1797 tehdy komodor a budoucí vítěz od nedalekého Trafalgaru Horatio Nelson na palubě fregaty HMS Minerve (dobyté na Francouzích v roce 1795, dobyté Francouzi zpět v roce 1803, a znovu dobyté Brity v roce 1810) projel v mlze nepozorovaně sestavou španělského loďstva pod velením admirála José de Córdoba y Ramos a ohlásil jeho pozici veliteli britského loďstva na můstku řadové lodě HMS Victory, admirálu Jervisovi. Díky mlze Nelson unikl, jemu ovšem unikla síla španělské sestavy, a v nadcházející bitvě se střetne 24 španělských řadových lodí s pouhými 15 loděmi Royal Navy. K bitvě dojde nedaleko mysu Svatého Vincenta, jihozápadního cípu Portugalska.
A kvůli mlze ani Jervis s prvními kontakty s nepřítelem neměl představu, proti čemu vlastně pluje. Na můstku vlajkové lodi zazněla jedna ze památných vět, jakých toto místo během dlouhé služby slyšelo mnoho: "Vítězství je pro Anglii v tuto chvíli zásadní." Způsob, jakým se Jervis postupně dozvídal o síle nepřátelské sestavy, je zaznamenán:
"Je to osm řadových lodí, sire Johne." - "Very well, sir." - "Je to dvacet řadových lodí, sire Johne." - "Very well, sir." - "Je to dvacet pět řadových lodí, sire Johne." - "Very well, sir." - "Je to dvacet sedm řadových lodí, sire Johne." - "Stačí, pane, víc nepotřebuju; kostky jsou vrženy, i kdyby jich bylo padesát, jdu do nich!"
Psali jsme
Termín řadová loď, ship of the line, navire de ligne, je obecným výrazem pro bitevní plavidlo, které tvořilo páteř námořních sil od počátku 17. století...
Situace a směr větru mu beztak prakticky neumožňovaly se od silnějšího nepřítele odpoutat. Dávaly mu však možnost útočného manévru. Ostatně pokus bitvu přerušit by vedl jen k tomu, že se Španělé spojí s Francouzi, a to britský admirál skutečně nepotřeboval.
Španělé pluli ve dvou kolonách, Britové vytvořili jedinou bitevní linii a pluli v kurzu, který je vedl přímo mezi obě španělské formace. Následoval Jervisvy signály: "Napadněte nepřítele," a: "Admirál zamýšlí projet mezi nepřátelskými liniemi." Jervisovým cílem bylo vypořádat se s protivníkem postupně a tím eliminovat jeho početní převahu. Záměr se však nevydařil, bližší kolonu Jervis minul, a hrozilo, že se obě španělské sestavy spojí, a buď vybojují bitvu s výhodou na své straně, anebo, a to spíše, ustoupí do Cádizu, a celý podnik nebude mít jiný výsledek, než že potrvá hrozba spojení španělských a francouzských sil.
Nelson se bitvy účastnil na své řadové lodi HMS Captain (74 děl), velmi dobře situaci přečetl a rozhodl se jednat na svou pěst. Vybočil z linie a přeťal španělské koloně cestu, přinutil ji k boji, a dal Jervisovi čas obrátit a napadnout Španěly z týlu. K Nelsonovi se na Jervisův rozkaz přidaly dvě Captaina následující lodě, a HMS Captain se se svými 74 děly (z toho na každém boku 14 x 32 liber a 14 x 18 liber) pustil do přímého střetnutí s obrovskou Santísimou Trinidad, která nesla děl 130 (z toho na každém boku 16 x 36 liber, 17 x 24 liber a 18 x 12 liber), vlajkovou lodí španělského velitele.
Psali jsme
Největší válečná loď věku plachet nebyla kupodivu ani britská, ani francouzská loď. Tou největší byla španělská loď 1. třídy se čtyřmi palubami postavená...
Souboj to byl nerovný, relativně malá 74dělová Nelsonova loď z něj vyšla s těžkým poškozením, přišla o stěžeň, a Santísima Trinidad "odplouvala středem", aniž by jí mohl nepřítel dále ohrozit. Nelson ovšem v boji pokračoval. I s těžce poškozeným Captainem se mu podařilo napadnout, zahákovat a dobýt 80dělový San Nicolas. A svůj zcela mimořádný výkon ve slavné bitvě korunoval husarským kouskem: přímo z paluby dobyté nepřátelské lodě zahákoval těsně kolem proplouvající další španělskou loď, 112dělový San José. A dobyl ji také. Celkem v bitvě Britové dobyli čtyři španělské řadové lodě a za cenu pouhých 73 padlých a přes 300 raněných mužů dosáhli skvělého vítězství.
Psali jsme
Před 220 roky, v noci z 1. na 2. srpna 1798, neboli 14. na 15. thermidoru roku 6 Francouzské republiky, dosáhlo britské královské námořnictvo...
Když pak nepřející kolega žaloval Jervisovi, že Nelson neuposlechl rozkaz a jednal svévolně, dostalo se mu této odpovědi: "Velice dobře jsem všechno viděl, Caldere, ale ujišťuji vás, že i vám odpustím, pokud se vám něco podobného někdy podaří." Admirál Jervis se stal Baronem Jervisem z Meafordu a Earlem ze St. Vincent. Nelson byl pasován na rytíře a dostal Řád lázně. Bitva vyřešila pro Brity nevýhodnou strategickou situaci a z dlouhodobého hlediska umožnila Královskému námořnictvu vrátit se k větším operacím ve Středomoří. Jedním z jejich plodů pak bude Nelsonovo vítězství u Abukíru.
Tagy