Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: AMX-50
Francie pracovala po skončení druhé světové války na projektu těžkého tanku AMX-50, který měl být po všech stránkách moderním vozidlem. Realita však nakonec byla jiná.
Francouzi toužili se vrátit po válce na výsluní i jako vojenská velmoc, a nový těžký tank AMX-50 měl tuto pozici stvrdit. Současně mělo vozidlo vyplnit důležitý prostor ve armádě, protože Francie neměla po válce moderní tanky s těžkou výzbrojí.
Původní představa byla taková, že nové vozidlo mělo ztělesňovat to nejlepší z kvalit německých i ruských druhoválečných tanků. Takže francouzský tank měl být pokud možno velmi dobře pancéřovaný se skvělou výzbrojí, přitom výborně pohyblivý. Z dlouhodobějšího optimistického hlediska měl potom hotový tank být vhodný pro armády francouzských spojenců.
Francie sice pracovala na projektu těžkého tanku již před koncem války, který dostal název ARL 44. Jednalo se o francouzský poslední sériově vyráběny tank, jehož výroba probíhala v letech 1947-1951. Tank už na konci 40. let byl považován za zastaralý, a tak Francouzi svou pozornost napnuli právě k projektu AMX-50.
Velkolepý projekt začal v podstatě s podepsáním mírových dohod, tehdy ještě pod označením M4. Tank designově zdánlivě připomínal německý Tiger II, i když věž tanku M4 měla být svařovaná, nicméně aby byla zredukována hmotnost k plánovaným 30 tunám, došlo ke snížení celkových proporcí a pancíř nově vyvíjeného vozidla měl tloušťku jen 30 mm. Armádní představitelé tak došli k závěru, že míra ochrany tanku je nepřijatelně nízká. Na prototypu M4 byly tedy provedeny změny a tloušťka pancíře zvýšena na 80 mm. Aby byly dodržen zmíněný hmotnostní limit, bylo rozhodnuto instalovat oscilační věž, kterou dodala společnost FAMH.
V této fázi po úpravách byla učiněna objednávka na dva prototypy, které se nyní již nazývaly AMX-50. Ty byly dodány v roce 1949 a podrobeny testům mezi lety 1950-1952. Tank, který tvořila čtyřčlenná posádka, poháněl motor Maybach HL 295 12VC o výkonu 850 koní. Maximální rychlost vozidla činila 51 km/h, dojezd 250 km. Pokud hovoříme o výzbroji tanku, ten doznal zajímavého vývoje. Nejprve byl instalován na prvním prorotypu kanon ráže 90 mm, posléze, v roce 1950, jej nahradil kanon o ráži 100 mm. Ta samá procedura pak čekala i druhý prototyp, který byl též osazen kanonem ráže 100 mm.
V roce 1951 za probíhající studené války Francouzi pracovali na další verzi tanku, který měl doznat změny hlavně ve výzbroji a lepším pancíři. Tank byl osazen kanonem ráže 120 mm, aby mohl čelit hrozbám, které představovaly například sovětské tanky IS-3 anebo T-10. Aby mohl být instalován větší kanon na AMX-50, museli konstruktéři tomu přizpůsobit i novou věž, původně zamýšlenou jako ,,konvenční", posléze také jako oscilační. tloušťka Pancíř vozidla byl zvýšen z 80 mm na 90 mm. Na druhou stranu úpravy zvýšily hmotnost tanku na téměř 60 tun, což konstruktérům dělalo vrásky na čele.
Celkem bylo postaveno 5 prototypů tanku, které se lišily v detailech jejich konstrukce. Zvýšení hmotnosti tanku představovalo důsledek toho, že konstruktéři původně počítali s lehčím vozidlem, které mělo být dobře pohyblivé. Nicméně agilita tanku, respektive původně plánovaná nižší hmotnost šla na úkor jeho vysoké ochrany a výzbroje. Projekt těžkého tanku trápily od začátku problémy s motorem a jeho spolehlivostí. Nehledě na to, že se vývoj tanku značně zpožďoval. Nicméně se očekávalo, že v roce 1956 bude dodáno 100 tanků pro francouzskou armádu. Jenže toto rozhodnutí se vzhledem k výše uvedeným potížím pozdrželo.
To se však projevilo jako fatální, protože koncem 50. let se zejména vyvíjela technologie kumulativních protipancéřových střel, které představovaly pro těžké tanky velké riziko. To přimělo ke změně projektu a ,,výsledný" tank měl být velmi dobře pohyblivý hlavní bojový tank se stejným kanonem, ale lehčí a výkonnější. Nicméně zpožďování projektu, přetrvávající problémy se motorem, oscilační věží, která již neodpovídala dobovým požadavkům, změna zadání v čase spolu se zvýšenými náklady měly za následek, že projekt nakonec neuspěl. Sladit požadavek na excelentní pohyblivost s těžkým pancířem do funkčního celku se tedy nepodařilo.
V roce 1959 byl celý projekt AMX-50 ukončen a požadavek na dobrou pohyblivost tanku vedl nakonec k jinému projektu AMX-30, úspěšnému lehkému tanku, který ve francouzské službě sloužil 45 let.
Zdroj: militaryfactory.com