Autor fotografie: Repman / Goodfon|Popisek: Vizualizace sovětského tanku T-60
T-60 představoval lehký sovětský tank, který byl vyráběn pouhý rok. Nicméně v boji vozidlo zklamalo, německým tankům nedokázalo účinně čelit.
Sovětská tanková škola byla rozporuplná. Na jedné straně dokázala vyprodukovat velmi kvalitní vojenská vozidla, jako například T-34, IS-2, KV-2 a mnohé další, ale na stranu druhou potkala konstruktéry těchto strojů až nebývalá fiaska. Hovoříme v tomto případě o tanku T-26, T-35 a pak také o T-60, který byl vyráběn pouhý rok. I přesto však vzniklo přes 6 300 kusů vozidla. Od T-60 si přitom Sověti slibovali mnoho, především to, že stroj bude zatápět nejlepším německým tankům na frontě. Jenomže brzy seznali, jak se hluboce mýlili.
Zásadní nedostatky sovětského tanku T-60
Návrh T-60 vznikl ještě před druhou světovou válkou v roce 1938. Dokončovací práce byly hotové v srpnu 1941 a v září stejného roku začala sériová výroba. Lehký tank tvořila dvoučlenná posádka, délka vozidla činila 4,10 m, šířka 2,35 m a výška 1,75 m. Operační dosah činil 450 km a rychlost na silnici byla 44 km/h. Nedostatky tanku však brzy vytanuly na povrch v plné síle. Zejména se týkaly dvou klíčových oblastí, výzbroje a pancéřování. Hlavní zbraň tvořil kanón TNŠ ráže 20 mm, sekundární pak koaxiální kulomet DT ráže 7,62 mm.
Kanon tanku T-60 neúčinnou zbraní
A zde nastal příslovečný „kámen úrazu". Kanon rážě 20 mm totiž nepředstavoval v bojové praxi téměř žádnou hrozbu tankům wehrmachtu na východní frontě. Ty měly totiž natolik silné pancéřování, že je zbraň nedokázala prorazit. Sám kanon navíc mohl být lehce vyřaditelný i nejslabšími německými obrněnými vozidly. Další problémy se navíc ukázaly při samotném používání zbraně. Ta se totiž velmi často zasekávala, což při boji znamenalo pobídku pro nepřítele, který byl schopen tank T-60 lehce vyřadit z provozu. Tank se tak zdaleka nedokázal vyrovnat německým strojům Tiger I, Panzer III nebo Panzer IV.
Tank se proto musel potom spoléhat pouze na svůj spřažený kulomet. Konstruktéři tak po několika střetech mezi sovětskou a německou armádou byli postaveni před zásadní otázku, jak vylepšit výzbroj tanku, jehož schopnost zničit v podstatě jakékoliv obrněné vozidlo, byla značně limitovaná. V roce 1942 tak byly učiněny pokusy o přezbrojení T-60 na kanon ZIS-19 ráže 37 mm. Nicméně poměrně brzy konstruktéři zjistili, že tento typ munice je nedostatečný, a tak byly pokusy o přezbrojení opuštěny. Kromě problémů s hlavní zbraní však následovaly také další vady či neodělky, s nimiž museli konstruktéři zápolit.
Také pancéřování T-60 nedostatečné
S nevýhodami sovětského vozidla obecně souviselo i slabé pancéřování T-60. K tomu všemu musíme připočítat i nepříliš dobré jízdní vlastnosti pro těžký terén. Tanku pak chyběla i vysílačka, které byla běžnou součástí německých strojů. Ve vzduchu tak visela otázka, zda je tank vůbec použitelný. Nakonec se ukázalo, že může být užitečný, a to jako průzkumné vozidlo a jako nosič munice pro tanky T-34 a KV. Je zajímavé, že s T-60 byly činěny i některé experimenty. Jedno vozidlo bylo v roce 1942 konvertováno na kluzák a navrženo tak, aby jej mohly táhnout letouny Petljakov Pe-8 a Tupolev TB-3.
Tank konstruktéři odlehčili odstraněním výzbroje, munice, světlometů a ponechali mu pouze omezené množství paliva. Takto upravené vozidlo pak mělo sloužit k poskytování lehkého pancéřování sovětským partyzánským jednotkám. T-60 proto můžeme zařadit mezi neúspěšné projekty sovětské tankové školy, byť určité využití se pro vozidlo našlo. Vzhledem k očekávání však bylo jen podružné. Těžké ztráty v bojích pak vynesly stroji nelichotivou přezdívku „společný hrob pro dva", což platí zejména v bitvě o Stalingrad, kde si německé tanky sovětský T-60 doslova vychutnávaly.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: Russia Beyond